Na nefunkčním trhu s elektřinou vítězí uhlí. ČR by měla mít jasno, co v energetice chce

Země EU jsou na počátku jednání o zásadní reformě trhu s elektřinou. Dokud se problémy toho současného nepodaří vyřešit, vítězí uhelné elektrárny. Evropské země začaly v závěru loňského roku projednávat nová pravidla pro fungování trhu s elektřinou, která v listopadu navrhla Evropská komise.

 

Česká republika na evropské úrovni dlouhodobě opakuje názor, že odvětví energetiky by se mělo vrátit k tržním podmínkám a EU i členské státy by měly skoncovat s regulatorními zásahy, které trh pokřivují například za účelem podpory konkrétních zdrojů energie. Česko je zastáncem takzvaného „energy-only market“, kde výrobcům energie zajišťuje příjem cena elektřiny reflektující aktuální situaci na trhu. Konečné nastavení vzejde teprve z několikaměsíčních jednání, kterých se budou účastnit i europoslanci. Už teď je ale jasné, že se trh s elektřinou v EU musí změnit. Roste totiž podíl obnovitelných zdrojů v energetických mixech členských zemí a nové možnosti se nabízejí také na straně spotřebitelů.

 

Podle Jana Osičky z Centra pro energetická studia Masarykovy univerzity by mělo mít Česko nejprve jasno v tom, jaký je cíl dalšího vývoje naší energetiky. „Chceme maximálně stabilní energetiku s důrazem na výkonovou přiměřenost? Chceme maximální konkurenci a likvidní trh tlačící na velkoobchodní ceny elektřiny? Chceme environmentálně šetrnou energetiku, která se nezavírá oči před externalitami?,“ uvádí příklady s tím, že teprve po stanovení cíle je potřeba hledat nástroje k jeho dosažení.

 

Energy-only market a obecně jakýkoliv tržní mechanismus může být takovým nástrojem. „V české energetice tento nástroj ale často zaměňujeme za cíl, na který jsme se všichni upnuli a se kterým se budeme těžko loučit,“ řekl.
Ať už si Česko zvolí jakýkoliv cíl, tržní mechanismus by měl podle Osičky hrát v jeho naplňování důležitou roli. Zároveň je prý ale potřeba přemýšlet nad tím, jaká podoba trhu by měla převládat.

 

„Pokud to bude koncept energetiky, který kromě nákladů na produkci jedné megawatthodiny dokáže reflektovat i další faktory, které jsou pro dnešní společnost důležité, není důvod se této změně bránit jen proto, že by nahradila energy-only market,“ říká Osička. „Pokud nás však zavede někam, kde ztráta důrazu na otevřenou soutěž povede k budování uhelných nebo jaderných skanzenů, případně k cenové regulaci za účelem mobilizace voličské základny, pak bychom se současného trhu vzdávat neměli,“ dodává však.

 

Hřebíčky do rakve
Jedním z hlavních problémů je v současné době to, že se jednotlivé evropské státy vydaly v naplňování svých energetických koncepcí rozdílnými cestami, upozorňuje ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které v jednání o reformě evropského trhu zastupuje český pohled. Vypichuje problematiku takzvaných kapacitních mechanismů, které umožňují výrobce odměňovat za udržování dostupné výrobní kapacity. Komise v nedávném sektorovém šetření zjistila jejich výskyt v jedenácti členských zemích. Jejich nastavení v jednotlivých státech se přitom liší a jen málokdy jsou otevřeny i pro zahraniční zdroje. „Zaváděné kapacitní mechanismy v některých zemích jsou důkazem vzniku národních mutací trhu s elektřinou, které se vzdalují od jednotného trhu,“ konstatuje MPO.
Nejde ale jen o kapacitní platby. „Hřebíčkem do rakve energy-only market by byla realizace aktuálních plánů operátorů německé přenosové soustavy, kteří chtějí postavit a vlastnit velké plynové zdroje kvůli regulaci nestabilního výkonu obnovitelných zdrojů a odstavení jaderných kapacit,“ řekl analytik Svazu průmyslu a dopravy ČR Václav Trejbal. „Tento požadavek jde zcela proti principu unbundlingu,“ dodává s odkazem na evropské pravidlo oddělení kontroly energetických firem na přenosovými soustavami a výrobou energie.

 

 

Flexibilní zdroje
Jedním z hlavních důvodu, proč je evropský trh potřeba znovu nastartovat, jsou nízké velkoobchodní elektřiny, které brzdí investice do nových kapacit. Jedním z důvodů této situace je však i přebytek výrobních zdrojů na trhu. „Výrobní rezerva dnes přesahuje obvyklé standardy výkonové přiměřenosti dvakrát až třikrát. V současné době tedy nové zdroje nepotřebujeme a není divu, že je nikdo nestaví,“ říká Osička.

 

Dalším z důvodů je nízká cena uhlí, která podle Osičky v následujících letech pravděpodobně mírně vzroste díky útlumu těžby v Číně i díky plánované uzavírce části uhelných elektráren. Část řešení spočívá i v národních opatřeních pro uzavírání starých uhelných elektráren, tvrdí Karel Polanecký z ekologického Hnutí Duha. „Ty dodávají na trh elektřinu zbytečně, jako je tomu i v Česku – zde je u nás hlavní rezerva. Snižují také cenu elektřiny, které je více, než by bylo třeba,“ řekl.
Podle Osičky je do budoucna podstatné, že s koncem přebytku konvenčních kapacit se naplno projeví vyšší zastoupení obnovitelných zdrojů. Kvůli tomu budou ceny méně stabilní, což nahrává flexibilním zdrojů, kterým k pokrytí nákladů stačí méně „odsloužených“ hodin v roce. To podle řady odborníků naopak příliš nenahrává plánované výstavbě nových jaderných bloků, u kterých regulace výkonu vyžaduje značné náklady. Další problém představuje vysoká cena jejich výstavby. Například plynové elektrárny jsou přitom několikanásobně levnější a jejich výstavba rychlejší.

 

 

Za současných podmínek na trhu to ale nevypadá růžově ani pro paroplynky, jak ukazuje příklad moderní elektrárny Počerady, která v současné době není příliš využívána kvůli nízké ceně elektřiny a ceně paliva, která je vyšší než u uhlí. „Jako alternativa k výkonným jaderným blokům se, i s ohledem na riziko dovozní závislosti, v současnosti jeví spíše domácí uhlí,“ říká Trejbal. „Proto se koneckonců v usnesení vlády z roku 2015 o prolomení některých limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách počítá s jeho další revizí v roce 2020, kdy už by měl být jasnější osud jádra v ČR,“ připomíná.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *