Zimní balíček k energetické unii: čistá energie pro všechny Evropany


Evropská komise na konci listopadu 2016 zveřejnila své představy o tom, jak má v budoucnu fungovat evropský energetický systém ovlivněný rostoucím podílem obnovitelných zdrojů a snahou o odklon od uhlí. Připravila kvůli tomu „megabalíček“ 8 legislativních návrhů a dalších nelegislativních dokumentů, podle kterých se má řídit vytváření evropské energetické unie. Stěžejní otázkou energetické reformy je zajištění bezpečných dodávek elektrické energie, která by měla pocházet z nízkoemisních zdrojů a její cena by měla být dostupná pro všechny spotřebitele. Proto Komise svůj balíček pojmenovala „Čistá energie pro všechny Evropany“.

 

Soubor návrhů má zajistit lepší fungování trhu s elektřinou, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v energetice, větší energetické úspory a postupné utlumování výroby elektřiny z uhlí. Důraz přitom Komise klade na energetickou účinnost a na roli spotřebitelů, kteří by do budoucna měli mít vůči dodavatelům energie silnější postavení. Evropa by měla podle Komise usilovat o postavení světového lídra v přechodu na čistou energii. To podle Komise prospěje nejen životnímu prostředí, ale také ekonomice. Balíček má od roku 2021 mobilizovat veřejné a soukromé investice ve výši až 177 miliard eur (více než 4,5 bilionu korun) ročně, a může tak prý v následujícím desetiletí vyvolat až 1% růst HDP a vytvořit 900 tisíc nových pracovních míst. Materiály z balíčku se nyní zabývají členské země v Radě EU a poslanci Evropského parlamentu, kteří musí listopadové návrhy schválit. Díky našemu factsheetu si můžete udělat představu o tématech, kterými se zabývají.

 

Harmonogram

23. října 2014:

Prezidenti a premiéři členských zemí EU schválili klimaticko-energetické cíle pro rok 2030.

25. února 2015:

Evropská komise představila návrh na vytvoření evropské energetické unie.

15. července 2015:

Evropská komise představila první legislativní balíček v rámci energetické unie, který mimo jiné obsahoval návrh revize systému obchodování s emisními povolenkami.

12. prosince 2015:

V Paříži vznikla nová globální dohoda o ochraně klimatu.

16. února 2016:

Evropská komise představila zimní balíček zaměřený na bezpečnost dodávek zemního plynu.

20. července 2016:

Evropská komise představila návrh cílů pro snížení emisí v sektorech mimo systém EU ETS.

4. listopadu 2016:

Pařížská klimatická dohoda vstoupila v platnost.

30. listopadu 2016:

Evropská komise představila balíček „Čistá energie pro všechny Evropany“.

29. – 30. května 2017:

Ve výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku by měly vzniknout návrhy zpráv k revizi směrnice o energetické náročnosti budov, revizi směrnice o energetické účinnosti, revizi směrnice o obnovitelných zdrojích a návrhu nařízení o správě energetické unie.

21. – 22. června 2017:

Ve výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku by měly vzniknout návrhy zpráv k revizi nařízení o zřízení Agentury EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů a návrhu nařízení o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny.

26. června 2017:

Zasedání Rady EU ve formaci ministrů odpovědných za energetiku.

10. – 11. července 2017:

Ve výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku by měl vzniknout návrh zprávy k nařízení o trhu s elektřinou.

 
Spotřebitelé v centru dění

 
Podle místopředsedy Evropské komise odpovědného za energetickou unii Maroše Šefčoviče je balíček přelomový díky posílení role spotřebitele na trhu s energií. Komise chce, aby měli spotřebitelé v celé EU lepší možnosti výběru dodavatele a přístup k certifikovaným nástrojům pro srovnávání cen energií. Podle jejích propočtů totiž rozdíl mezi cenami aktuálního dodavatele a nejvýhodnější možné nabídky na trhu průměrně tvoří 50 eur (1 350 korun) ročně. Komise chce například urychlit rozmisťování chytrých měřáků (smart meters), které si budou moci lidé vyžádat od svých dodavatelů. Spotřebitelé by také měli mít možnost uzavírat smlouvy, které budou lépe reflektovat ceny na trhu.

 

Pokud mají spotřebitelé z energetiky v EU těžit, bude se muset Unie vypořádat s rostoucími koncovými cenami energie. Například v elektroenergetice sice cena silové elektřiny v poslední době poklesla na nejnižší úroveň za dobu 12 let, ale koncová cena od roku 2008 roste asi o 3 % ročně. Podle Komise by měli mít lidé také lepší možnost vyrábět elektřinu pro vlastní spotřebu, ukládat ji a prodávat její přebytky na trh. Pomoci by k tomu měly i klesající ceny solárních panelů na střechy a dalších malých zařízení pro výrobu elektřiny.

 

Balíček obsahuje i opatření, která mají spotřebitele chránit. Řeší například otázku ochrany dat, která je s příchodem chytrých měřáků a dalších inteligentních technologií stále aktuálnější. Specificky se Komise zabývá i otázkou energetické chudoby, tedy stavu, ve kterém si někteří lidé nemohou dovolit například dostatečně vytápět svůj byt. V balíčku mimo jiné navrhuje, že by členské země mohly zajišťovat energetické standardy sociálního bydlení. Krátkodobě by prý mohly pomoci také speciální sociální tarify. Komise také upozorňuje, že spotřebitelům prospěje, pokud všechny členské země skoncují s regulovanými cenami – zkušenosti prý totiž ukazují, že otevřený trh a větší konkurence snižují ceny energií. Členské státy by také podle Komise měly sledovat vývoj energetické chudoby a sdílet zkušenosti s jejím potíráním.

 

Spotřebitelům by měla prospět i nová opatření týkající se takzvaného ekodesignu. Díky nim by se na evropském trhu měly prodávat jen energeticky úsporné spotřebiče. Pokud by domácnosti používaly jen takové efektivní přístroje, podle Komise by mohly do roku 2020 průměrně ušetřit až 500 eur (téměř 15 tisíc korun) ročně.

 

Energetická účinnost na prvním místě
Komise se v balíčku znovu hlásí ke svému heslu, podle kterého je nejlepší energie právě ta, kterou není potřeba vyrobit. Návrh přepracované směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive – EED) přináší celoevropsky závazný cíl pro zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 o 30 %. Konkrétně to znamená, že členské země by do roku 2030 měly snížit svou spotřebu energie o 30 % oproti předpokládané spotřebě, se kterou počítá evropský scénář vypočítaný v roce 2007.

 

Komise tak nakonec navrhla něco jiného, než na čem se v říjnu 2014 shodli prezidenti a premiéři členských států na Evropské radě. Ti odsouhlasili nezávazný cíl ve výši 27 %. Komise změnu obhajuje většími ekonomickými přínosy, které vyšší úspory slibují. Dosažení 30% cíle bude sice podle dopadové studie vyžadovat do roku 2030 za celou EU o 9 miliard eur (243 miliard korun) víc než dosažení 27% cíle. Při pohledu do roku 2050 se ale mají vyšší předchozí investice vrátit díky vyšším úsporám energie, a 30% cíl by tak v dlouhodobém horizontu vycházel o 9 miliard eur levněji než 27% cíl.

 

Tlak na zvýšení cíle zesílil hlavně po loňské klimatické konferenci v Paříži, kde vznikla nová globální klimatická smlouva. Zvyšování energetické účinnosti a snižování spotřeby energie totiž přispívá také ke snižování emisí skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování. Mezi zastánci vyššího cíle je i řada europoslanců. Evropský parlament dlouhodobě vyzývá dokonce k přijetí 40% cíle pro účinnost. Příznivci ambiciózního přístupu upozorňují například na to, že vedle snižování emisí pomáhá energetická efektivita snižovat i závislost na dovozech paliv, a zvyšuje tak energetickou bezpečnost.

 

Úsporné a efektivní budovy
Velký důraz klade Komise na šetření energie v budovách, které v EU odpovídají za 40 % spotřeby. Kvalitou budov se zabývá návrh přepracované směrnice o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive – EPBD). Cílí na urychlení renovace budov v evropských zemích. Dvě třetiny z nich totiž byly postaveny v době, kdy energetické standardy neexistovaly, a renovace probíhá jen tempem okolo 1 % ročně. Směrnice to chce změnit a do poloviny století sektor budov dekarbonizovat. Členské země by kvůli tomu měly vypracovávat dlouhodobé plány, které se do nové verze EPBD přesunou ze současné EED.

 

Budovy by ovšem podle Komise neměly být jen energeticky úsporné, ale také „inteligentní“. To znamená, že by měly využívat ICT a další moderní technologie. Návrh počítá například s tím, že budovy s více než deseti parkovacími místy by měly disponovat stanicemi pro nabíjení elektromobilů. Komise také spustila iniciativu „Chytré financování pro chytré budovy“, která by měla do zvyšování energetické účinnosti budov přilákat soukromé finance. Podle odhadů by mohlo jít až o 10 miliard eur (270 miliard korun) z veřejných i soukromých peněz do roku 2020. Iniciativa je napojena na Investiční plán pro Evropu a jeho Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který namísto přímých dotací sází na návratné finanční nástroje. Iniciativa se má soustředit na to, aby byly investice do energetických úspor pro investory i finanční instituce atraktivnější a důvěryhodnější.

 

Fungování trhu s elektřinou
Velkou pozornost mezi hráči v energetice budí navržená nová pravidla pro fungování trhu s elektřinou, která mají vytvořit rovné podmínky pro různé druhy zdrojů, umožnit flexibilnější obchodování s elektřinou a zvýšit objemy přeshraničního obchodu. Lépe by spolu měli spolupracovat provozovatelé přenosových soustav jednotlivých členských zemí, Komise ale také počítá s posílením role evropského regulátora. Reforma se zaměřuje také na posílení role spotřebitelů (viz výše). K novému uspořádání trhu se v rámci zimního balíčku vážou čtyři legislativní návrhy: revize nařízení o Agentuře pro spolupráci regulačních orgánů (ACER), revize směrnice o společných pravidlech po vnitřní trh s elektřinou, nařízení o trhu s elektřinou a nařízení o připravenosti na rizika v elektroenergetice.

 

Klíčovým krokem v integraci energetických systémů zemí EU by mělo být vytvoření regionálních provozních center (Regional Operational Centres – ROC), která by měla převzít část pravomocí a povinností národních provozovatelů přenosových soustav. Podle Komise jde o kompromis mezi nezbytnou regionální spoluprací při zajištění spolehlivosti provozu propojeného evropského systému a odpovědností každého členského státu za bezpečnost dodávek. Jedním z hlavních cílů obsáhlé reformy je přinést jistotu pro investice do zařízení pro výrobu elektřiny a motivovat spotřebitele k poskytování bezpečnostních rezerv díky silnějším cenovým signálům. V Evropě by měly být odstraněny cenové stropy, a velkoobchodní ceny elektrické energie by tak mohly v okamžicích nedostatku vystřelovat vzhůru. Pokud budou trhy jednotlivých členských zemí a regionů dobře integrovány, bude možné takový nedostatek pokrýt dovozem elektřiny z jiné oblasti a zároveň díky vysoké ceně vytvořit zájem o takový obchod.

 

Řada členských zemí nevěří tomu, že současný trh dokáže potřebné ceny vytvořit, a investorům tak chtějí jistotu poskytovat prostřednictvím takzvaných kapacitních mechanismů. Díky nim je možné výrobcům elektřiny vyplácet podporu výměnou za to, že udržují své výrobní kapacity v pohotovosti. To má zajistit, že k dispozici bude dost elektřiny i v případě, že solární nebo větrné elektrárny nejsou schopny vyrábět. Kapacitní mechanismy mohou sloužit také k podpoře spotřebitelů, kteří jsou schopni v případě potřeby flexibilně snížit svou poptávku po elektřině.

 

Součástí zimního balíčku je i výsledek sektorového šetření ohledně kapacitních mechanismů, podle kterého by měly členské země lépe zvažovat, zda je vůbec zavádět. Podle kritiků tato podpora přispívá k roztříštěnosti evropského trhu, může narušovat hospodářskou soutěž, pokud se mechanismy zaměřují jen na určitý druh energie, a vytváří bariéry pro přeshraniční obchodování. Komise chce tyto problémy mimo jiné řešit prostřednictvím celoevropského posuzování výrobní přiměřenosti. Díky tomu by mělo být jednodušší rozhodnout, jestli je nutné výrobce podporovat kapacitními mechanismy, nebo zda je například možné elektřinu dovést z jiného členského státu. V návrhu nařízení o trhu s elektřinou také Komise žádá, aby na platby za udržování kapacity neměly nárok elektrárny překračující limit 550 gramů oxidu uhličitého na vyrobenou kilowatthodinu, což znamená, že by se jich nemohly účastnit uhelné a starší plynové zdroje.

 

Jednička v obnovitelných zdrojích
Další, z cílů, které si má EU podle Komise klást, je dosáhnout světového prvenství v obnovitelných zdrojích. Součástí balíčku je také cíl pro podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie, který má za celou EU v roce 2030 dosáhnout 27 %. Pro jednotlivé země ale není cíl závazný, podobně jako je tomu u cíle pro energetickou účinnost. I proto Komise představila systém správy energetické unie (tzv. governance). Podle něj mají členské státy už příští rok připravit národní plány, podle kterých chtějí v budoucnu zvyšovat podíl OZE a šetřit energií a plnit také další dílčí cíle, které energetická unie stanoví. Pokud se individuální cíle jednotlivých zemí dohromady nevyrovnají evropskému závazku, počítá Komise s vytvořením celoevropského fondu pro podporu OZE. Členské státy by pak do něj musely přispívat.

 

OZE by se také měly více zapojit do fungování trhů. Jejich podpora se má do budoucna více přiblížit tržním principům, podpůrná schémata by měla být otevřena i přes hranice, a zároveň by se nemělo přistupovat k retroaktivním krokům. Větší instalace mají ztratit prioritní přístup do sítě, který však zůstane zachován pro stávající elektrárny, malá výrobní zařízení a demonstrační a inovativní projekty. Výroba z OZE by se také v případě problémů v sítí měla omezovat až jako poslední. Výhodnější by pro OZE měl být také rozvoj krátkodobého obchodování s elektřinou, které umožňuje lépe využívat energii vyrobenou ve zdrojích s malou předvídatelností.

 

V balíčku se ovšem počítá také s rozvojem OZE v oblasti výroby tepla a chladu, která zatím ze 75 % závisí na fosilních palivech. Do roku 2030 by měla výroba z OZE v této oblasti ročně růst o jeden procentní bod na podílu konečné spotřeby energie. Obnovitelné zdroje mají své místo i v dopravě. Nová evropská směrnice ale klade důraz na využívání účinných pokročilých biopaliv, zatímco u klasických biopaliv vyráběných z potravinových plodin předpokládá útlum. Po roce 2020 už by neměla získávat veřejnou podporu. A zatímco v roce 2021 by měl jejich podíl v dopravě dosahovat maximálně 7 %, do roku 2030 chce Komise toto číslo snížit na 3,8 %. Podíl dalších „nízkoemisních paliv“ by měl naopak vzrůst na 6,8 %. Týká se to elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo právě vyspělejších biopaliv.

 

Stanoviska
Zimní balíček

 

„Balíček podpoří přechod na čistou energii prostřednictvím modernizace našeho hospodářství. Evropa v posledních letech stojí v čele celosvětového boje proti změně klimatu a nyní jde příkladem tím, že vytváří podmínky pro udržitelná pracovní místa, růst a investice. Návrhy se dotýkají všech odvětví souvisejících s čistou energií: výzkumu a inovací, dovedností, budov, průmyslu, dopravy, digitálního sektoru, financí a řady dalších. Tato opatření dají všem evropským občanům a podnikům prostředky k tomu, aby mohli z přechodu na čistou energii vytěžit co nejvíce,“ řekl při představování balíčku místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič.

 

„Naše návrhy přinesou silnou tržní poptávku po nových technologiích, vytvoří vhodné podmínky pro investory, dají větší možnosti spotřebitelům, zlepší fungování trhů s energiemi a pomohou nám splnit cíle v oblasti klimatu. Obzvláště hrdý jsem na závazný cíl 30% zvýšení energetické účinnosti, neboť omezí naši závislost na dovozu energie, vytvoří více pracovních míst a povedou k dalšímu snížení emisí. Evropa je na pokraji revoluce v oblasti čisté energie. Stejně jako v případě Pařížské dohody i zde uspějeme pouze tehdy, budeme-li spolupracovat. Komise těmito návrhy ukázala cestu ke konkurenceschopnějšímu, modernějšímu a ekologičtějšímu energetickému systému. Nyní spoléháme na to, že Evropský parlament a členské státy jej pomohou uskutečnit,“ prohlásil evropský komisař pro klima a energetiku Miguel Arias Cañete.

 

Energetická účinnost

 

„Energetická účinnost je podle Komise nákladově nejefektivnější způsob, jak dosáhnout cílů energetické unie, který zároveň podporuje hospodářský růst, tvorbu nových pracovních míst a investice do zelených technologií,“ vysvětlil během setkání k tématu energetických úspor Radoš Horáček, který v Komisi působí právě v oddělení pro energetickou účinnost. „Úspory nesmějí být definovány ‚za každou cenu‘, protože pak může dojít k ohrožení ekonomické stability a mohou se stát bariérou potřebných inovací a modernizačních investic. Je zapotřebí vypracovat důkladné hodnocení dopadů na českou ekonomiku, jelikož navýšení cíle nad 27 % by mohlo mít negativní dopad na průmysl,“ uvedl k tématu energetické účinnosti europoslanec za ODS Evžen Tošenovský.

 

„Celoevropský cíl zvýšení energetické účinnosti o 30 % znamená oproti novému referenčnímu scénáři z roku 2016 snížení spotřeby pouze o 7,5 %. Scénář z roku 2007, od kterého se odvíjí výpočet cíle, totiž pracoval s rostoucí spotřebou energie v EU. Mimo jiné proto, že vznikal ještě před finanční a hospodářskou krizí. Ve skutečnosti však spotřeba energie v Unii klesá. Pouze v oblasti budov je ekonomicky přínosně zvládnutelný i cíl 37 %, ale samozřejmě za předpokladu aktivního přístupu státu,“ řekl ředitel Aliance Šance pro budovy Petr Holub. Podle ředitelky útvaru Public Affairs společnosti ČEZ Zuzany Krejčiříkové nebude debata o celkovém cíli klíčová. Zásadní podle ní bude článek 7, kterým Komise stanovuje povinnost realizovat každoročně nové úspory odpovídající 1,5 % historických prodejů energie konečným zákazníkům. U řady členských států však úspory vyžadované v článku 7 převyšují celkový 30% cíl. Podle Krejčiříkové je nutné udělat přesnou analýzu potenciálu úspor v jednotlivých sektorech, která momentálně chybí. Splnění 30% cíle bude pro ČR znamenat náklady ve výši až 880 miliard korun, a proto je nutné zajistit, aby se nákladová efektivita úspor v ČR promítla jako národní specifikum při stanovování národního příspěvku a cíl zůstal orientační,“ doplnila zástupkyně ČEZ.

 

Fungování trhu s elektřinou

 

„Pokud chcete, můžete trh organizovat na národní úrovni, ale jedno je jasné – bude to nesmírně drahé. Spolupracovat je složité, ale jiná alternativa neexistuje,“ uvedl na začátku prosince na Středoevropské energetické konferenci (CEEC) v Bratislavě Oliver Koch z Generálního ředitelství Evropské komise pro energetiku. Trhy jednotlivých členských států nebo regionů by se podle něj měly lépe integrovat, protože stávající cenové zóny vždy nereflektují aktuální nedostatek a řídí se spíše politickými hranicemi. „Pokud je v nějaké oblasti silná poptávka, cena by měla být vysoká, aby do tohoto regionu přilákala obchod,“ řekl Koch.

 

Česká republika už dala najevo kritický postoj vůči vytváření regionálních operačních center (ROC). „Nařízení k trhu s elektřinou navrhuje zavést ROC, která mají mít právo nařizovat národním provozovatelům přenosových soustav, aniž by nesla dostatečnou odpovědnost za svá rozhodnutí. Tak je omezena suverenita členských států v oblasti bezpečnosti dodávek tím, že rozhodnutí z národní úrovně přenáší na úroveň regionální, a v konečném důsledku může dojít ke zhoršení postavení konečných spotřebitelů z hlediska spolehlivosti dodávky v jednotlivých členských zemích,“ píše se v pozici, se kterou Česko vystoupilo na Radě pro energetiku na konci února. „Pokud vznikne nouzová situace, za bezpečnost dodávek odpovídají svým voličům národní vlády, a ne regionální subjekt. Práva přidělená ROC by to měla reflektovat,“ řekl na konferenci v Bruselu na konci ledna také člen představenstva ČEZ Pavel Cyrani.

 

Česko je i proti zavádění kapacitních mechanismů. „Měly by být až tím posledním řešením. Podmínkou pro jejich zavedení má být existence nedostatku zjištěného v celoevropském hodnocení výrobní přiměřenosti. Kapacitní mechanismy musí vycházet z tržních principů, a ne trh narušovat. Měly by zahrnovat pravidla pro jejich ukončování v případě zlepšení situace na trhu. Musí být také otevřené pro přeshraniční zdroje,“ řekla na při jednání s ostatními zeměmi v Bruselu náměstkyně ministra průmyslu Lenka Kovačovská.

 

„Celoevropské posuzování výrobní přiměřenosti je velmi důležitý základ, který nelze v úvahách o kapacitním mechanismu opominout. Zároveň by ale bylo podle nás přehnané zakládat rozhodnutí jen na tomto evropském posouzení,“ uvedl na konferenci CEEC tehdejší tajemník Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) Konstantin Staschus. Zdůraznil, že rostoucí množství elektřiny se vyrábí v malých zařízeních na lokální úrovni a zároveň se častěji využívá reakce na straně spotřeby. Proto by členské země měly mít možnost vzít v úvahu také své vlastní analýzy založené na fungování chytrých sítí, řekl.

 

„Pro ČR jako třetího největšího exportéra elektrické energie v EU je zásadní především to, aby byly kapacitní trhy otevřené přeshraničnímu obchodu. To je konec konců stavebním kamenem vnitřního trhu. Pokud budou kapacitní mechanismy plnit pravidla EU pro státní podporu, mělo by být toto zajištěno. ČR by tedy měla dohlížet na Evropskou komisi, aby tato pravidla vymáhala a aby větší členské státy (zejména Francie a Německo) nebyly zvýhodňovány,“ řekla v rozhovoru pro EurActiv předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková.

 

Uhelné Polsko protestuje proti návrhu emisního limitu v kapacitních mechanismech. „Uhelné a starší plynové elektrárny by na podporu prostřednictvím těchto mechanismů neměly nárok. V takové situaci bychom nemohli v provozu udržet konvenční kapacitu o velikosti 28 GW. Prostřednictvím přeshraničního propojení se sousedy máme k dispozici 3 GW. To by ve výsledku znamenalo, že nám bude scházet kapacita o velikosti 25 GW,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv Maciej Burny z polské asociace elektrárenských firem.

 

„V principu jsme proti jakýmkoliv kapacitním mechanismům, pokud není jejich vytvoření plně zdůvodněno. Ze širší perspektivy lze ale říci, že v různých členských zemích panují různé podmínky a podle současných pravidel EU pro státní pomoc má být zachována technologická neutralita. „Emisní standard by v tomto případě mohl technologické neutralitě bránit,“ řekl na konferenci CEEC také Robert Jambrich ze společnosti Slovenské elektrárne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *