Vláda chce omladit vozový park v Česku

Vláda chce postupně omladit vozový park v České republice, který se s průměrným věkem vozidel přesahujícím 17 let řadí k nejhorším v EU. V Česku bylo ke konci minulého roku registrováno přes 7 milionů motorových vozidel. U všech s výjimkou autobusů se průměrný věk v posledních letech zvyšoval.

 

Kabinet ve středu projednal materiál z dílny ministerstva průmyslu a obchodu, který počítá se zpracováním analýzy zpoplatnění vozidel v podobě silniční daně, dálničních známek a mýta, a jejím srovnáním s ostatními státy EU. Česko má v současné době v oblasti silniční dopravy několik ekonomických nástrojů, které ovšem nevedou k přímé obnově vozového parku. Pokud ale bude existovat větší tlak na výměnu starých aut za nová, prospěje to podle vlády ovzduší i bezpečnosti silničního provozu.

 

Za patnáct let má být polovina vozidel státní správy na alternativní pohon.

 

K ochraně proti znečištění má přispět také podpora zavádění nízkoemisních zón. Vláda chce navíc řidiče podpořit bonusem při registraci vozidla s nízkou produkcí emisí oxidu uhličitého, který je jedním ze skleníkových plynů přispívajícím ke globálnímu oteplování. Podporovat se bude také využívání vozidel na alternativní pohon ve státní správě, která by měla jít podle vlády v tomto ohledu příkladem. Do konce roku 2020 by měla mít alternativní pohon čtvrtina jejích vozů a v roce 2030 už by to měla být polovina.

 

„Základním cílem pro výběr nástrojů pro obnovu vozového parku u nás by měla být prioritně motivace občanů i institucí k vyřazování starých vozidel, k ekologickému chování, vlastní bezpečnosti a energetickým úsporám,“ řekl k materiálu ministr průmyslu Jan Mládek (ČSSD).

 

Operativní leasing aut pro státní správu

 

Operativní leasing automobilů – tedy výhodný pronájem kratší než ekonomická životnost automobilu, po jehož skončení vrací klient vůz zpět finanční společnosti – využívá státní správa v některých zemích západní Evropy jako Rakousku, Francii, Nizozemsku nebo Švédsku. Německá spolková země Bavorsko odhaduje podíl vozidel s operativním leasingem na třetinu vozů pro úředníky a podle analýzy PricewaterhouseCoopers (PwC) vypracované pro Sdružení automobilového průmyslu se do roku 2020 očekává nárůst až na polovinu. V Itálii pořizují prakticky všechny státní instituce auta právě formou operativního leasingu nebo dlouhodobého pronájmu.

 

Silniční daně

 

Silniční daň patří mezi běžné ekonomické nástroje, které se v řadě zemí využívají i jako podpora pro snižování emisí. Více než polovina zemí EU využívá zdanění vozidel podle emisí CO2. Jedná se hlavně o země západní Evropy. Z pohledu motivace pro obměnu vozového parku je podle PwC nejefektivnější německý model silniční daně, který je přímo navázán na emisní kategorie Euro. Daň se vztahuje na všechna osobní auta. Pro ta, která byla registrovaná do 1. července 2009, se sazba stanovuje na základě zdvihového objemu motoru a emisní kategorie. Pro vozidla registrovaná později se skládá ze základu daně podle zdvihového objemu motoru a CO2 položky ve výši 2 eur za gram CO2 na ujetý kilometr při překročení hranice 95 g/km.

 

Se silniční daní i zaváděním nízkoemisních zón je nejdál Německo.
Jako málo efektivní z pohledu omlazování vozového parku se podle studie naopak jeví rakouská silniční daň pro vozidla do 3,5 tuny, která se odvíjí od výkonu motoru. Za prvních 24 kW se daň neplatí a s narůstajícím výkonem se postupně zvyšuje. Platí se obvykle ročně a její minimální výše je stanovena na 74,40 eur za rok, maximální pak na 864 eur za rok.

 

Alternativu k silniční dani navázané na emisní kategorie představuje systém poplatků a příspěvků postavený na výši emisí. Jako úspěšný příklad jmenuje materiál PwC Francii, kde vláda určuje ekologický poplatek pro osobní automobily podle emisní kategorie CO2, který se pohybuje od 150 eur pro auta vypouštějící méně než 135 g/km po 800 eur pro auta s emisemi CO2 nad 201 g/km. Elektromobily jsou poplatku zproštěny úplně, hybridní auta pod 110 g/km pak první dva roky ode dne registrace. Vláda navíc na nákup elektroaut a hybridů nabízí finanční příspěvky.

 

Nízkoemisní zóny ve městech

 

S nízkoemisními zónami ve městech má zkušenost několik evropských zemí jako Spojené království, Rakousko nebo Polsko. Většinou se však vztahují jen na větší vozidla – nákladní auta nebo autobusy. Nejdál je tedy v tomto směru Německo, které vytvořilo národní program pro spravování nízkoemisních zón, jenž ovšem každému z měst umožňuje stanovit vlastní podmínky jako územní působnost, kategorii emisního standardu a časový rámec omezení. Hlavní město Berlín například zakazuje vjezd osobních aut s dieselovým motorem pod emisní kategorií EURO 3 a benzinovým motorem emisní kategorie Euro 1. Ukazuje se však, že především emise oxidů dusíku jsou v německých městech stále překračovány. V současné době se proto debatuje o zpřísnění předpisů.

 

Zdroj: euractiv.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *