Země Visegrádské skupiny podobně jako zbytek Evropy hledají způsob, jak zajistit bezpečné dodávky elektřiny a zároveň plnit klimatické cíle. Někteří vnímají jako ideální nástroj jadernou energetiku. Na zemní plyn naopak region v elektroenergetice příliš nesází. Energetika se v Evropě proměňuje. Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů (OZE) na výrobě elektřiny přináší nový pohled na staré pravdy. Podle ideálních scénářů by se energetický mix v EU mohl zakládat na energetické účinnosti, OZE a zemním plynu – relativně čistém zdroji, který je dostatečně flexibilní, aby mohl doplňovat solární nebo větrné elektrárny.
Ironií osudu je ale kvůli současným podmínkám na trhu provozování moderních plynových elektráren v Evropě nevýhodné, a podle řady názorů za to mohou právě zmíněné obnovitelné zdroje. Loni v listopadu představila Evropská komise „megabalíček“ legislativních návrhů, který se mimo jiné zaměřuje i na nápravu a stabilizaci trhu s elektřinou.
K zajištění vhodného prostředí pro investice do stabilních konvenčních elektráren vedou dvě cesty. Evropské země mohou zvolit čistě tržní přístup, nebo se rozhodnout pro zavádění takzvaných kapacitních mechanismů, které umožňují platit výrobcům elektřiny za udržování dostupné výrobní kapacity.
To je jedna z otázek, na které se země Visegrádské skupiny (Polsko, Česko, Maďarsko a Slovensko) neshodují. Češi jsou proti kapacitním mechanismům, zatímco na Slovensku už bylo podpůrné schéma zavedeno. Polsko se také chystá na spuštění vlastního mechanismu. Země závislá na uhlí by ale mohla mít vážné problémy. Komise totiž navrhla emisní limit, který by uhelným elektrárnám účast v kapacitních mechanismech znemožňoval.
Jednou z možností pro snížení závislosti na uhlí by pro Polsko teoreticky byla jaderná energie. Odpovídalo by to i strategiím ostatních zemí V4. Slovensko staví dva nové reaktory, Česko pomalu začalo hledat dodavatele pro jeden nový blok v Dukovanech a Maďarsko konečně dosáhlo svého, když dala Komise zelenou jeho projektu Paks II financovanému Ruskem.
Maďarsko: jedno slovo – Paks
Výstavba dvou nových bloků elektrárny Paks je středobodem energetické strategie vlády Viktora Orbána. Maďarsko závisí na dovozu energie ze 70 procent. Vláda jako nejjednodušší řešení vidí rozšíření jediné maďarské jaderky. Navzdory obavám, že jaderná dohoda ještě zvýší závislost na ruském energetickém průmyslu. Podle státního tajemníka pro energetiku Andráse Aradszkiho země potřebuje stabilní zdroj elektřiny nezávislý na počasí, protože jinak nebude schopna dosáhnout spolehlivých dodávek za přijatelnou cenu.
Zelený europoslanec Benedek Jávor však tvrdí, že není příliš chytré zvyšovat závislost země na Rusku, když odtamtud Maďaři dováží 60 procent potřebné energie. Paks II má být přitom financován především z ruské půjčky, stavět ho budou Rusové a palivo se bude dovážet také z Ruska. „Vláda nepodnikla žádný pokus, aby nastínila nějakou alternativu k těmto dvěma novým blokům. Podle odhadů by přitom sázka na obnovitelné zdroje a energetické úspory znamenala až o 30 procent nižší náklady,“ říká europoslanec. Očekává se, že výstavba nových bloků bude stát více než 12 miliard eur.
Maďarské vlády se nikdy nedívaly na OZE příliš přívětivě. „Ta Orbánova došla tak daleko, že na investice do solární energetiky uvalila speciální daně a výstavbu větrných elektráren v podstatě znemožnila,“ říká šéfka institutu Energiaklub Ada Ámonová. Evropská komise šetřila plán na investici do Pakse kvůli chybějícímu tendru a otázce státní pomoci. Nakonec ale dala projektu zelenou. Podle posledních průzkumů veřejného mínění je 43 procent Maďarů proti výstavbě Paks II. Na druhé straně se 23 procent lidí ještě nerozhodlo, co si o projektu myslí.
Regulované ceny energie jsou naše věc
Energetická politika je jedním ze stálých zdrojů konfliktu mezi Bruselem a Budapeští. Viktor Orbán věří, že EU chce skoncovat s vládní politikou snižování cen energií. Cestou k tomu se může stát směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, která je součástí zimního balíčku. Maďarská vláda stanoví ceny energií prostřednictvím vlastních nařízení. Těžit z toho mají maďarské domácnosti. Vládní strana Fidesz chce, aby regulace cen elektřiny zůstala v rukou členských zemí. Prospívá to totiž jejím voličským preferencím, vysvětluje vlivný maďarský novinář Gábor Stier. Snižování cen energie bylo jednou z hlavních součástí kampaně Fideszu už v roce 2014.
Podle Stiera je to také jeden z důvodů, proč je pro Maďarsko důležité mít dobré vyjednávací pozice vůči Rusku. To se podle něj zemi povedlo, když prodloužila dlouholetý kontrakt na dodávky ruského plynu. Ada Ámonová ovšem tvrdí, že zvyšování závislosti na ruském energetickém průmyslu je alarmující. Částečně utajená dohoda o Paksi II podle ní navíc podřizuje Maďarsko Rusku nejen v energetice, ale i politicky.
Slovensko: jaderný šampion
Jen málokdo si na Slovensku myslí, že jaderná energetika nebude hrát v budoucím mixu pro výrobu elektřiny v příštích desetiletích významnou roli. V roce 2015 se z ní vyrobilo 58 procent elektřiny a po spuštění dvou nových reaktorů v Mochovcích na konci tohoto desetiletí její podíl ještě vzroste. Odborník na energetiku ve Slovenské společnosti pro zahraniční politiku (SFPA) Alexander Duleba říká, že bezpečný provoz jaderek je pro Slovensko klíčem ke spolehlivým a levným dodávkám elektřiny. „Elektřina ze starých jaderných reaktorů je v tuto chvíli ta nejlevnější,“ řekl slovenskému EurActivu.
Zároveň ale podle něj postupně poroste podíl decentralizovaných obnovitelných zdrojů, které v roce 2015 pokrývaly 23 procent poptávky. Nejvíce se na tom podílely vodní elektrárny. „Jaderná energie je základem pro nízkoemisní výrobu elektřiny a obnovitelné zdroje hrají významnou roli v omezování globálního oteplování,“ říká také slovenské ministerstvo hospodářství, které ovšem zdůrazňuje, že prioritu má energetická bezpečnost a nákladová efektivnost. O navýšení výroby z OZE usiluje Slovenská asociace fotovoltaického průmyslu a OZE (SAPI). „Velké centralizované elektrárny – včetně těch jaderných – jsou věcí minulosti,“ řekl slovenskému EurActivu její zástupce Ján Karaba.
OZE jako domácí zdroj energie přispívají k bezpečnosti dodávek. Zároveň ale panuje obecná nechuť obnovitelné zdroje finančně podporovat a také obavy z jejich vlivu na stabilitu systému. Existuje konsenzus nad tím, že OZE jako domácí zdroj energie přispívají k bezpečnosti dodávek. Zároveň ale panuje obecná nechuť obnovitelné zdroje finančně podporovat a také obavy z jejich vlivu na stabilitu systému. Od roku 2013 distributoři odmítají připojovat k síti obnovitelné zdroje nad 10 kilowatt.
Expert opoziční strany Svoboda a solidarita Karol Galek věří, že významnou roli bude hrát ve slovenském mixu i nadále jádro. Dodává však, že obnovitelné zdroje bez dotací, které budou respektovat lokální podmínky, mají do budoucna největší potenciál. „Energetická bezpečnost znamená dostupnost dostatečného množství energie za férové a dostupné ceny ve chvílích, kdy ji potřebujeme,“ říká energetický odborník Karel Hirman. To znamená, že stabilitu sítě nesmí ohrožovat neplánované výkyvy. „Rozvoj OZE se musí tomuto rámci přizpůsobit,“ zdůrazňuje.
Uhlí vs. plyn: uhlí vítězí
Obecně panuje přesvědčení o tom, že dotace pro obnovitelné zdroje deformovaly trh s elektřinou, což v důsledku pokopalo pozici zemního plynu. Na Slovensku to ilustruje osud plynové elektrárny Malženice. „Po krátkém období zkušebního provozu musela být elektrárna zastavena, protože nebyla schopna vyrábět elektřinu s provozními náklady 70 eur za megawatthodinu v situaci, kdy se cena na trhu dlouhodobě pohybovala lehce nad 30 eury,“ vysvětluje Duleba.
Podle Karaby by pomohlo zavedení určité formy kapacitních plateb. V to také doufá dominantní plynárenská společnost a rostoucí výrobce elektřiny Slovenský plynárenský průmysl (SPP). Firma přivítala návrh na zavedení emisního limitu v kapacitních mechanismech, se kterým Komise přišla v zimním balíčku. Přála by si, aby do něj byl navíc zahrnut limit pro emise dalších znečišťujících látek. Jistá forma kapacitního mechanismu – ve formě výkupních cen – už byla na Slovensku zavedena. Byla vytvořena pro hnědouhelnou elektrárnu Nováky.
Není příliš pravděpodobné, že by bylo právě uhlí v dohledné době nahrazeno ve výrobě elektřiny plynem. V současné době odpovídá za 12 procent výroby elektřiny, zatímco plyn za 6 procent. Svou roli hraje i to, že obrázek nejčistšího fosilního paliva poškodila plynová krize v roce 2009. „Slovensko je dnes mnohem lépe zabezpečené než v roce 2009,“ říká však Duleba. Zemní plyn má ale podle něj mnohem důležitější roli ve výrobě tepla. „Společně s Nizozemskem máme nejhustší plynovou síť,“ dodal také.
SPP zdůrazňuje, že potenciál pro využití plynu do budoucna nabízejí energetické úspory, což zapadá do širokého konsenzu nad tím, že energetická efektivita přispívá k energetické bezpečnosti. Přes pokračující pokles energetické náročnosti se v tomto ohledu Slovensko v roce 2015 stále řadilo k nehorším státům v EU – náročnost byla o 80 procent vyšší než evropský průměr.
Česká republika: nic než trh
Česko ve své energetické koncepci počítá s tím, že jaderná energie do roku 2040 nahradí uhlí jako hlavní pilíř elektroenergetiky. Její podíl by měl během příštích 23 let ze současných 30 procent vzrůst až na 50 procent. České energetice by to mělo pomoci se stabilními dodávkami elektřiny i s plněním klimatických závazků. V roce 2037 by měl být spuštěn nový reaktor v jaderné elektrárně Dukovany, který by mohl později doplnit další. Plánuje se také rozšíření jaderné elektrárny Temelín.
Vláda už zahájila jednání s potenciálními dodavateli technologie, ale nevyřešená zůstává zásadní otázka. Není jasné, jaký model bude pro financování více než 100miliardové investice zvolen. Premiér Bohuslav Sobotka už přitom oznámil, že vláda nechce poskytovat garance na výkupní ceny elektřiny. Podobně jako v ostatních evropských zemích jsou investice do konvenčních zdrojů považovány za příliš nevýhodné. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) proto jako zásadní vnímá probíhající jednání o reformě evropského trhu s elektřinou. Nový model trhu by měl podle českých představitelů skoncovat s tržními distorzemi.
“Je třeba nastavit rovné podmínky pro všechny účastníky trhu. Problematicky vnímáme návrh, aby některé subjekty na trhu – například agregátor, aktivní zákazník či lokální energetická společenství – byly zvýhodněny oproti ostatním subjektům,“ píše se v předběžné rámcové pozici k zimnímu balíčku, se kterou čeští zástupci vystoupili na konci února na Radě pro energetiku v Bruselu. Obnovitelné zdroje by měly hrát v energetickém mixu poměrně důležitou roli. V roce 2040 by mohly podle energetické koncepce pokrývat až 25 procent výroby elektřiny. Vláda je ale opatrná vůči jejich finanční podpoře kvůli neblahým zkušenostem se solárním boomem z let 2009 a 2010.
„Rychlé šíření OZE převrátilo trh s elektřinou naruby, zcela zbořilo tradiční investiční cyklus v energetice a v mnoha zemích a regionech, včetně Česka a střední Evropy, je zdrojem výrazného růstu nákladů na udržení stability sítě,“ řekl EurActivu analytik Svazu průmyslu a dopravy ČR Václav Trejbal. Na druhé straně se však obecně uznává, že společně s energetickou účinností přispívají obnovitelné zdroje k energetické nezávislosti. „Fyzicky jsou jediným domácím zdrojem (na rozdíl od ropy, plynu, jaderného paliva), který zároveň nedochází (na rozdíl od uhlí),“ zdůrazňuje energetický expert Hnutí Duha Karel Polanecký. „Decentralizované, na dodávkách paliv nezávislé systémy jsou z hlediska bezpečnosti dodávek tím nejlepším, co jsme zatím dokázali vymyslet. Energetika založená na OZE by tak mohla vypadat,“ říká také odborník z Masarykovy univerzity Jan Osička.
Zachrání nás plyn?
Pokud jde o současnou situaci na trhu, nízké ceny elektřiny brzdící investice jsou podle Osičky důsledkem souběhu tří faktorů: nízké ceny emisních povolenek, nízké ceny uhlí a přebytku výrobních kapacit na trhu. „Problém je v tom, že fosilní paliva stále neplatí adekvátně za způsobené škody. Takže řešení je v opatřeních proti příliš nízké ceně povolenek. Je potřeba zavádět uhlíkovou daň,“ tvrdí Polanecký.
Na rozdíl od řady jiných zemích se Česko staví do opozice vůči zavádění kapacitních mechanismů. „Měly by být až tím posledním řešením. Podmínkou pro jejich zavedení má být existence nedostatku zjištěného v celoevropském hodnocení výrobní přiměřenosti. Kapacitní mechanismy musí vycházet z tržních principů, a ne trh narušovat. Měly by zahrnovat pravidla pro jejich ukončování v případě zlepšení situace na trhu. Musí být také otevřené pro přeshraniční zdroje,“ řekla při jednání s ostatními zeměmi v Bruselu náměstkyně ministra průmyslu Lenka Kovačovská.
V české debatě o energetice je dlouhodobě přítomná otázka, jestli by mohl v elektroenergetice teoreticky větší roli sehrávat zemní plyn, který by v energetických rozvahách částečně nahradil i jádro. Zelené nevládní organizace kladou důraz na to, že v oblasti vytápění je nutné spotřebu plynu snížit, ve výrobě elektřiny by ale mohl podle nich doplňovat obnovitelné zdroje. Jedná se o flexibilní zdroj, který si sedne s nepředvídatelnou výrobou ze slunce a větru, a zároveň je čistší než uhlí. Na tom se shodne širší spektrum odborníků. Plyn má ale špatnou image hlavně kvůli dovozní závislosti.
Podle Osičky však nejsou obavy na místě. „Jsme státem se suverénně nejlepšími hodnotami standardu N-1 bezpečnosti dodávek zemního plynu v EU, v lednu 2009 jsme bez problémů prošli třináctidenním zátěžovým testem výpadku hlavní zásobovací trasy a od roku 2014 se úspěšně podílíme na zásobování Ukrajiny plynem ze západní Evropy,“ vysvětluje. „Elektroenergetický mix ČR tvoří pestrá směsice zdrojů a plyn v něm má a bude mít své místo, což předpokládá i platná Státní energetické koncepce,“ říká Trejbal. Ve strategii se počítá s podílem plynu na výrobě elektřiny ve výši 5 až 15 procent.
Analytik Svazu průmyslu ale připomíná osud plynové elektrárny Počerady, který se podobá příběhu Malženic na Slovensku. „Není příliš pravidelně a soustavně využívána kvůli nízké ceně emisní povolenky i silové elektřiny a relativně vyšší ceně palivové suroviny. Dokud se tato konstelace nezmění, nemá cenu o výstavbě dalších podobných zdrojů uvažovat,“ tvrdí. „Jako alternativa k výkonným jaderným blokům se i s ohledem na riziko dovozní závislosti v současnosti jeví spíše domácí uhlí,“ dodává Trejbal.
Polsko: Uhlí (a jádro?)
Polsko je z pohledu dodávek energie konzervativním trhem. Většinu elektřiny vyrábí z fosilních paliv a uhlí v tomto směru dominuje. Hnědouhelné a černouhelné elektrárny vyrábějí více než 80 procent polské elektřiny. V příštích letech se na tom pravděpodobně nic nezmění. Uhelné elektrárny poskytují významný počet pracovních míst, a jsou především napojeny na uhelné doly. Tradičně silné hornické odbory vehementně odmítají jakékoliv plány, které by roli uhlí oslabily. A protože představují vysoce organizovanou a motivovanou skupinu voličů, mají na polskou politiku velký vliv.
I Polsko má plány na vstup do klubu zemí využívajících jadernou energii. Podle plánů z roku 2014 měla být první polská jaderka spuštěna v roce 2024. Mezitím ale přišla řada odkladů a v současné chvíli se jako s nebližším možným datem počítá s rokem 2029 nebo 2030. Současný ministr energetiky Krzysztof Tchórzewski nedávno zdůraznil, že Polsko takovou elektrárnu potřebuje a doufám, že její výstavba by mohla začít během následujících dvou let.
V obnovitelné energii hrají v Polsku hlavní roli dva zdroje: biomasa (přes 80 procent energie z OZE) a v menší míře vítr (10 procent). Podle posledních údajů Eurostatu vzrostl podíl OZE v roce 2015 na 11,8 procenta. Do roku 2020 má Polsko dosáhnout cíle 15 procent. Potenciál obnovitelných zdrojů mohl posílit nový zákon z roku 2015. Zelené nevládní organizace ho ale kritizovaly kvůli tomu, že společně s dodatky z roku 2016 zpomalil trh OZE a nenaplnil očekávání v oblasti podpory malých výrobních zařízení vlastněných domácnostmi, farmáři a malými podniky.
„Malá zařízení pro výrobu energie z OZE by měla být základem pro rozvoj decentralizované výroby elektřiny v Polsku a pro splnění cíle do roku 2020. Ten se, jak se nyní zdá, nepodaří splnit,“ řekl polskému EurActivu šéf Institutu pro obnovitelnou energii EC BREC Grzegorz Wiśniewski. Kvůli celkové politizaci polské energetiky je podle něj složité odhadnout, jak se trh s elektřinou vyvine. Stále více politiků však podle něj volá po legislativní podpoře prosumentů – tedy spotřebitelů, kteří jsou schopni elektřinu sami vyrábět.
Plyn: propojení se všemi
Bezpečnost dodávek zemního plynu je daleko složitější téma než uhlí. Polsko dováží téměř 75 procent plynu ze zahraničí, a to hlavně z Ruska. Více než 70 procent dováženého plynu nakupuje Polsko od Gazpromu. Situace v plynové infrastruktuře se ale v Polsku v posledních letech vylepšuje, zdůraznil Robert Zajdler z Institutu Sobieského. „Máme nový terminál na zkapalněný zemní plyn (LNG) ve Svinoústí a plány na propojení s Dánskem a Norskem,“ řekl.
Terminál ve Svinoústí byl spuštěn v roce 2015. Disponuje roční kapacitou 5 miliard kubických metrů, což odpovídá méně než třetině polské roční spotřeby. Plyn se dováží hlavně z Kataru na základě dlouhodobého kontraktu (aktuálně doplněného o druhý) a částečně se kupuje na spotovém trhu. Kromě terminálu chce Polsko investovat do plynového propojení se sousedními zeměmi. „Máme dobré napojení na německý trh, který je dostatečně velký a likvidní, aby nám zajišťoval bezpečnost. Pak jsou tu stávající nebo plánovaná propojení s Českem, Slovenskem a Litvou, které situaci ještě vylepší,“ vysvětluje Zajdler.
Zdroj: www.euractiv.cz