Výrobci elektřiny z OZE by měli do budoucna ztratit část výhod, jako je preferenční přístup do sítě. Měnit se bude také podpora. Zelené zdroje jsou už však na přechod do dospělosti poměrně připravené. Víc by se měly podle Evropské komise rozvíjet také ve výrobě tepla. Zástupci sektoru OZE to vítají, podle Teplárenského sdružení ale evropské návrhy nebudou v praxi fungovat.
Evropská unie má za sebou v posledních deseti letech významný nástup obnovitelných zdrojů (OZE), ze kterých ke konci roku 2015 pocházelo už 17 % spotřebované energie. Teď Unie přemýšlí, co s OZE dál. Podle nově projednávaného celoevropského cíle by měly mít do roku 2030 na spotřebovávané energii podíl 27 %.
Rozvíjet by se měly rozvíjet mimo jiné ve formě malých instalací, které lidem umožňují vyrábět energii pro vlastní spotřebu. Tuto cestu podporuje i jinak spíše skeptická Česká republika, která malé OZE vidí jako efektivní způsob pro snižování nákupu energií a nahrazování zdrojů s vyššími emisemi.
Na podporu výroby z OZE pro vlastní spotřebu se zaměřila i Evropská komise ve svém zimním energetickém balíčku, který teď prochází Evropským parlamentem i Radou EU. Ministři členských zemí o něm naposledy jednali toto pondělí v Lucemburku.
Samovýrobci nemusí být jen jednotlivci a domácnosti, ale třeba školy, nemocnice, malé a střední podniky nebo obchodní centra. Komise chce pro jejich výrobu stanovit limit 10 megawatthodin za rok v případě domácností a 500 megawatthodin za rok v případě právnických osob. Členské země ale mohou tuto hranici zvýšit. Pokud to není jejich hlavní podnikatelská aktivita, mohou samovýrobci přebytky elektřiny dodávat do sítě za tržní cenu. Zachovají si přitom status spotřebitele. Malým zdrojům do 50 kilowatt instalované kapacity má být také umožněno jednodušší připojování do elektrické sítě.
Výhody jen pro malé
Zimní balíček se do velké míry zaměřuje na fungování trhu s elektřinou a také způsoby, jak do něj OZE lépe zapojit. Podporuje například rozvoj krátkodobých trhů s elektřinou, které umožňují lépe využívat energii ze slunce a větru. Její výroba se totiž s delším předstihem hůř předpovídá.
„Zároveň se počítá s tím, že OZE budou podléhat stejným pravidlům jako klasické zdroje,“ říká hlavní ekonom a ředitel útvaru analýzy trhů a prognózy ve společnosti ČEZ Pavel Řežábek. Komise například navrhuje, aby měly velké OZE elektrárny povinnost nominovat svou výrobu a odpovídat za případné odchylky. To je podle Řežábka krok správným směrem.
„Zatím neexistuje politická vůle zatížit touto zodpovědností i malé výrobce do několika desítek nebo stovek kilowatt. Jde ovšem o otázku míry. Ve Španělsku je například instalováno na střechách tolik solárních panelů, že tuto povinnost museli přenést i na malé výrobce,“ dodává.
Ani pro ně však prý nakonec takový model není drahý, když za ně povinnost převezme větší subjekt za poplatek například 1 eura za megawatthodinu. „Při velkoobchodní ceně 30 nebo 40 eur – když se navíc s připočtením poplatků za distribuci dostaneme na konečnou cenu 70, 80 nebo 100 eur za megawatthodinu – je 1 euro akceptovatelná položka,“ říká Řežábek.
Komise už ani nechce garantovat výrobcům elektřiny z OZE preferenční přístup do sítě. Od roku 2021 by měl zůstat zachován opět jen pro malé zdroje. To se nelíbí Evropské federaci pro obnovitelné energie (EREF). Nemusí to podle ní představovat problém v zemích, které chtějí OZE skutečně postavit na roveň klasickým zdrojům. Zároveň se tím prý otevírá cesta pro státy, které nebudou mít zájem zajistit pro OZE dostatečný prostor v síti.
Tento přístup naopak přivítaly dvě asociace sdružující evropské regulátory – Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) a Rada evropských energetických regulátorů (CEER). Preferenční přístup měl být podle nich jen dočasným opatřením pro zvýhodnění nových technologií, které se nedokážou samy prosadit na trhu.
Co stojí víc
Díky vývoji posledních let a klesajícím cenám technologií se v EU také otevírá cesta k tomu, aby OZE v budoucnu dostávaly podporu, která se více přiblíží tržním principům. Při nastavování režimů podpory by se měl klást důraz na efektivitu vynakládaných finančních prostředků. Podle ředitele Aliance pro energetickou soběstačnost Martina Sedláka na to budou OZE připraveny. „Podpora pro obnovitelné zdroje měla sloužit především k rozhýbání trhu s šetrnou energetikou, tak aby byly obnovitelné zdroje schopny obstát v tržních podmínkách,“ říká.
„Na počátku totiž EU stála před strategickým rozhodnutím: zohlednit v ceně elektřiny externality spojené se spalováním uhlí, které například v Česku ročně dosahují 52 miliard korun, nebo podpořit moderní typy obnovitelných zdrojů, jako jsou solární a větrné elektrárny či bioplynové stanice,“ vysvětluje. Nastartovat OZE se podle něj podařilo. „Vidíme to u solárních nebo větrných projektů v Německu, které je možné podporovat pomocí tržních mechanismů, jako jsou aukce a tendry nových kapacit,“ říká.
„Bohužel jsme se ještě nedostali k tomu, abychom zavedli reálnou cenu uhlí. Brání tomu mimo jiné nízká cena emisních povolenek,“ dodává Sedlák. S tím souhlasí také federace EREF. „Balíček je zakořeněn v současném prostředí. To přineslo sérii rozhodnutí o státní pomoci uhlí nebo jádru, která narušuje trh – jako zelená pro dotace na Hinkley Point C v Británii, záchrana francouzské Arevy, britský kapacitní trh a tak dále,“ dodává.
Teplo a chlad z OZE
Evropská komise zdůrazňuje, že podíl obnovitelných zdrojů by se měl zvýšit i v oblasti vytápění a chlazení. Zatímco v elektroenergetice měly OZE v roce 2014 podíl téměř 28 %, v těchto sektorech to bylo jen necelých 18 %, přičemž 11 % představovala biomasa. Vytápění a chlazení přitom podle Komise odpovídá za 27 % evropských emisí CO2.
Podle návrhu směrnice o obnovitelných zdrojích by proto měly členské státy každoročně zvyšovat podíl energie z OZE na konečné spotřebě energie v této oblasti alespoň o 1 procentní bod. Hájek: Komise se nenamáhala vyhodnotit situaci v členských státech a inspirovat se dobrou praxí, která existuje i v Česku.
„To pokládáme za pozitivní přínos, který povede k vyššímu tempu rozvoje využívání OZE, zejména biomasy, solárních zdrojů, tepelných čerpadel i bioplynu, a to nejen přímo v domácnostech a ostatních typech budov, ale i při využívání centrálního zásobování teplem,“ říká výkonná ředitelka solární asociace Veronika Hamáčková.
Dodavatelé ústředního vytápění a chlazení mají podle návrhu poskytovat spotřebitelům informace o své energetické náročnosti a o podílu OZE ve svých systémech. Zároveň by měly členské státy zajistit, že do soustav dálkového vytápění nebo chlazení budou mít otevřený přístup teplo a chlad z OZE i od jiných dodavatelů, než je provozovatel daného systému. Zákazníci by pak měli mít možnost přejít k „zelenějšímu“ dodavateli, nebo si teplo a chlad vyrábět z OZE sami.
Česko cíl plní
Podle výkonného ředitele Teplárenského sdružení ČR Martina Hájka by s navyšováním podílu OZE o 1 procentní bod ročně nemělo mít Česko problém. „Česká republika tohoto tempa již poměrně dlouhou dobu dosahuje, takže nejde o nic převratného,“ říká. Členské země by prý ale měly mít flexibilitu ve volbě nástrojů, které se k podpoře OZE využijí. „Komise navrhla jen povinné schéma, což je zbytečně limitující. Obnovitelné zdroje v sektoru vytápění je možné podporovat i dalšími způsoby, například pomocí zdanění fosilních paliv, nebo naopak investiční nebo provozní podporou,“ dodává Hájek.
Kritičtí jsou ale teplárníci k návrhům Komise na přístup třetích stran do sítí pro ústřední vytápění a chlazení. „Komise se vůbec nenamáhala vyhodnotit situaci v členských státech a inspirovat se dobrou praxí, která již dnes například ve Švédsku, České republice nebo na Slovensku existuje. Od zeleného stolu navržený přístup k soustavám dálkového vytápění nikde v EU nefunguje a fungovat ani nemůže,“ tvrdí Hájek.
Dobrým modelem podle něj může být povinný výkup tepla z obnovitelných zdrojů za určitých podmínek, který je v Česku zaveden zákonem o podporovaných zdrojích energie. „Obdobná právní úprava existuje v několika dalších zemích,“ vysvětluje Hájek. Text navržený Komisí by prý vedl jen k administrativní zátěži a poškozoval by provozovatele dálkového vytápění.
Konec tepláren?
Zástupci sektoru OZE na druhé straně tvrdí, že pozice teplárníků je příliš kritická a že návrh na zvyšování podílu OZE i navržená pravidla pro ústřední vytápění a chlazení českým teplárnám prospějí. „Česká republika zdědila z doby před listopadem 1989 hustou síť centrálního zásobování teplem. Za téměř třicet let však sektor prošel velmi nedostatečnými reformami a je stále dominantně závislý na fosilních zdrojích energie,“ řekl redakci předseda Komory OZE Štěpán Chalupa.
„Bez potřebných změn dojde k rozpadu sítí centrálního zásobování teplem a Česko tuto komparativní výhodu ztratí,“ dodal. I české ministerstvo průmyslu by se prý mělo k těmto opatřením stavět pozitivněji než dosud. „Jednak se České republice velmi pravděpodobně nepodaří úsilí většiny zemí EU v této oblasti zvrátit a jednak se tím sektor teplárenství nadále zakonzervuje v neperspektivní výrobě tepla (a chladu) z fosilních zdrojů, které však budou muset být podle Pařížské dohody nejpozději do roku 2065 kompletně odstaveny,“ tvrdí Chalupa.