Zvyšování energetických úspor přinese nová pracovní místa a podpoří reindustrializaci Evropy, říká polský europoslanec Adam Gierek (S&D), který je zpravodajem směrnice o energetické účinnosti.
Vypracoval jste návrh zprávy Evropského parlamentu k revidované směrnici o energetické účinnosti, která byla součástí posledního velkého balíčku legislativy k energetické unii. Parlament dlouhodobě prosazuje ambicióznější politiku než členské země. Podporujete tlak většiny europoslanců na to, aby se cíl pro energetickou účinnost zvýšil na 40 %?
Výzvy k nastavení ambicióznějšího cíle pro energetickou účinnost vycházejí z klimatické dohody dosažené na COP21 v Paříži. Efektivnější využívání energie totiž vede k nižším emisím oxidu uhličitého. Jak už jste řekla, Parlament v nezávazném usnesení podpořil 40% cíl. Evropská komise navrhuje 30 %. Já jsem v návrhu své zprávy přišel se 35 % a považuji to za otázku k další debatě.
Podpořil byste i vyšší cíl?
Nevylučuji ambicióznější řešení – za podmínky, že do politiky energetické účinnosti budou zahrnuty všechny tři fáze, ve kterých s energií pracujeme – od primární energie přes konverzi až po konečné využití energie na trhu. Pokud bude přijat takový holistický přístup, jsem ochoten podpořit 40% cíl. Myslím si, že je to realistické a také potřebné, protože zlepšení celého energetického systému by nám umožnilo výrazně snížit emise CO2.
Co přesně znamená, že musí být zahrnuty „všechny tři fáze, ve kterých s energií pracujeme“?
Můžeme se podívat třeba na účinnost při konverzi energie v uhelných elektrárnách, která je pod 40 %. Znamená to, že 60 % primární energie se při výrobě ztratí. Ještě horší je to v jaderných elektrárnách. Takže existuje velký potenciál pro lepší využití primární energie. K velkým ztrátám dochází také při přenosu energie. Na vedeních vysokého napětí to může být až 40 nebo 60 %, v závislosti na vzdálenosti. Pokud bychom mluvili o trhu, tak největší potenciál úspor je v budovách. Dvě třetiny budov v EU ještě neprošly rekonstrukcí.
Vidíte mezi jednotlivými sektory rozdíl v tom, jaký potenciál pro úspory nabízejí? Podle některých názorů už toho například nejde moc ušetřit v průmyslu.
Samozřejmě, že existují rozdíly. Potenciál v budovách se dá realizovat nejsnadněji, je možné ho naplnit velmi rychle a má tu výhodu, že navíc pomáhá snižovat energetickou chudobu. Je ovšem třeba dodat, že potenciál se v různých členských zemích liší kvůli klimatickým podmínkám. Ve střední Evropě je možné, že v nezatepleném domě spotřebujete více než 200 kWh na metr čtvereční ročně. V domě s izolací to může být okolo 40 kWh a v pasivním domě dokonce méně než 20 kWh. Takže tu jsou velké rezervy. Samozřejmě, že ve Španělsku, v Itálii nebo na Maltě je to něco docela jiného. Obecně lze ale říci, že v této oblasti můžeme získat hodně za krátký čas, a zvyšování energetické účinnosti navíc přinese nová pracovní místa a podpoří reindustrializaci, kterou Evropa v současnosti potřebuje.
Když se ale podíváte na dopadovou studii, ze které Evropská komise vycházela, ukazuje se, že 40% cíl s sebou nese podstatně vyšší náklady než 30% cíl.
Dopadová studie vychází z ekonomického modelu a myslím si, že Komise nevzala v úvahu věci, o kterých jsem mluvil na začátku. Odhaduje pouze reakci trhu a ostatní dvě oblasti pravděpodobně chybí. Myslím, že bychom potřebovali novou analýzu nebo nový model. Abych se vrátil k Vaší otázce – samozřejmě, že budou potřeba velké investice, ale ty se vrátí zpátky.
V návrhu své zprávy k EED se kloníte k možnosti, aby se cíl vyjadřoval ve spotřebě primární energie. Mezi členskými státy je to jedna z otázek, které vyvolávají spory. Můžete vysvětlit, proč dáváte přednost této možnosti?
Pro plnění závazků Pařížské dohody je spotřeba primární energie důležitý faktor. Komise ve svém návrhu hovoří o tom, že se cíl vyjádří dvěma způsoby – ve spotřebě primární energie a konečné spotřebě energie. S takovým přístupem by se ale komplikovalo přepočítávání údajů z různých členských zemí. Je důležité, aby se vykazovalo jen jedním způsobem. Rád používám příklad jablka a jablečného štrůdlu. Jablko je primární energie. Ale štrůdl už není ovoce – je to zpracované jablko. Musíme být schopni porovnávat účinnost různých energetických mixů. Proto musíme vycházet ze společného ukazatele, a to je takzvaný faktor primární energie.
Jsem zastánce holistického přístupu. Proto si také myslím, že sektor dopravy by se měl v každém případě zahrnovat do výpočtu energetických úspor podle článku 7 EED a že by ho nemělo být možné v rámci takzvané flexibility vynechat – což je pozice, kterou zastává například Německo. Měli bychom vždy sledovat energetickou účinnost v sektoru elektroenergetiky, dopravy a budov – tyto tři pilíře by tam měly být vždy přítomné. Proto je také lepší převést veškeré výkazy na spotřebu primární energie, aby nevznikaly zmatky.
Zdroj: www.euractiv.cz