Emise CO2 v Evropě klesají, problémy ale dělá uhlí nebo doprava

Evropské unii se v minulém roce opět podařilo snížit emise skleníkových plynů. Pro správné fungování klimatické politiky je ale zapotřebí napravit systém obchodování s povolenkami, jehož stávající podoba hraje do rukou uhelným elektrárnám. EU se také snaží snížit emise v ostatních sektorech, jako je například doprava.

 

Množství skleníkových plynů vypouštěných v rámci energetiky a průmyslu v Evropě loni už šestý rok po sobě pokleslo. Vyplývá to z dat evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) za rok 2016, která na začátku dubna zveřejnila Evropská komise. Povolenky pro vypouštění emisí využívají především výrobci elektřiny, tepla a také průmyslové podniky. Na každou vyprodukovanou tunu oxidu uhličitého potřebují jednu emisní povolenku.

 

„Ověřené emise za rok 2016 meziročně klesly o půldruhého procenta,“ uvedl obchodník s povolenkami společnosti Vertis Daniel Ošťádal. „Do 31. března stihlo emise nahlásit 10 716 z celkových 12 754 zařízení v rámci EU ETS. Ta společně do ovzduší vypustila 1,73 miliardy tun oxidu uhličitého.“

 

Německé uhlí

Analýza bruselského think-tanku Sandbag ukazuje, že pokles lze přičíst výrobcům energie, protože v průmyslových sektorech se emise meziročně snížily jen o půl procenta a v posledních čtyřech letech jsou víceméně na stejné úrovni. Za loňským snížením stojí hlavně uzavírání uhelných elektráren a častější využívání zemního plynu, který zaznamenal pokles cen. „Emise z uhelných elektráren klesly v roce 2016 o 11 procent,“ uvádí analytik Sandbagu Dave Jones. Upozorňuje však, že tento druh elektráren je v rámci EU ETS stále zodpovědný za 39 procent všech emisí. V Evropě jich je 280.

 

Mezi deseti největšími znečišťovateli ovzduší v EU přitom najdeme sedm elektráren z Německa. Jsou mezi nimi i čtyři lužické podniky, které nově patří českým skupinám EPH a PPF. Ačkoliv je Německo v EU vnímáno jako „zelený šampion“, ve snižování emisí CO2 to neplatí. Vloni zde sice poklesly o půl procenta, dlouhodobě se ale Spolkové republice nedaří plnit vlastní cíle. „Německo se zavázalo, že mezi lety 1990 a 2020 sníží své emise o 40 procent. Do loňského roku jsme dosáhli snížení 28 procent. To je samozřejmě úspěch, ale snížit emise během následujících čtyř let o dalších 12 procent, to je velká výzva,“ řekl na začátku dubna v Praze na konferenci Proměna energetiky Stefan Kapferer z prezidia Spolkového svazu energetiky a vodního hospodářství.

 

Jedním z důvodů je tamní postupné odstavování jaderných elektráren a navýšení výroby elektřiny z uhlí. Ta se dlouhodobě vyplácí mimo jiné kvůli nízké ceně uhlíku v systému ETS, způsobené velkým přebytkem povolenek. Ten už podle analýzy Sandbagu překročil počet tří miliard. Stojí za ním mimo jiné hospodářský pokles během celosvětové finanční krize.

 

Obchodování s emisemi nefunguje

Cenu uhlíku se teď snaží EU navýšit prostřednictvím nových pravidel systému ETS, která začnou platit po roce 2020. Členské země, europoslanci a zástupci Evropské komise již zahájili trojstranná finální jednání, která by mohla skončit letos na podzim. „Evropský systém pro obchodování s emisemi nefunguje a naším úkolem je změnit to,“ říká parlamentní zpravodaj reformy, britský konzervativní europoslanec Ian Duncan. Důležité podle něj bude zamezit dalšímu hromadění povolenek a zajistit dostatečný přísun bezplatných povolenek energeticky náročným odvětvím, která může cena uhlíku poškozovat v mezinárodní konkurenci. Členské státy i Evropský parlament přicházejí k jednacímu stolu s rozdílnými pohledy na řadu otázek. Vyjednávat se bude například o možném zrušení dvou miliard přebytečných povolenek v roce 2024.

 

Emise v cestování

Při snižování emisí se však nehraje jen o budoucnost průmyslu nebo energetiky. Pod EU ETS spadají i letecké společnosti, které musí vykazovat emise ze všech letů v rámci Evropského hospodářského prostoru. Podle čerstvých údajů za loňský rok emise z tohoto odvětví vzrostly o téměř osm procent na více než 61 milionů tun. Letectví je odpovědné za tři procenta všech evropských emisí skleníkových plynů. Pokud se někdo vydá letadlem z Londýna do New Yorku a zpět, vyprodukuje podle Evropské komise tolik emisí, jako když celý rok vytápí svůj dům. Mezi zdroje skleníkových plynů patří i další dopravní prostředky, které už ale nespadají pod systém ETS. Ten pokrývá přibližně jen 45 procent evropských emisí.

 

Uhlíková daň v Česku

Zatímco v Česku tvořily emise z dopravy v roce 1990 jen 6,35 procenta z celkových emisí CO2, v roce 2012 už tento podíl podle údajů ministerstva průmyslu dosahoval na 16,9 procenta. Stále to ale není nic ve srovnání se západoevropskými zeměmi – ve Velké Británii tento podíl například činí 27 procent. I v této oblasti se EU snaží vypouštění skleníkových plynů regulovat, a to například pomocí limitů pro emise CO2, které produkují osobní automobily.

 

Dopravě se věnuje i národní strategie pro ochranu klimatu do roku 2030, kterou na konci března schválila česká vláda. Stát chce například zvýhodňovat alternativní paliva, ale také cyklistiku. Snižování emisí se bude týkat i nákladní dopravy, která by se zčásti měla přesunout na železnice. „Do roku 2030 má dojít k poklesu emisí o 44 milionů tun v porovnání s rokem 2005, tedy o téměř 30 procent,“ řekl ke strategii ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

 

„V porovnání s emisemi skleníkových plynů v roce 1990 je to pak snížení až o 48 procent, takže s přehledem naplníme naše závazky vůči EU snížit emise oproti roku 1990 nejméně o 40 procent do roku 2030,“ dodal Brabec. Vládní strategie také navrhuje, aby se v sektorech mimo EU ETS zavedla uhlíková daň, tedy poplatek za vypuštění emisí. „Nejprve ale bude nutné provést analýzu dopadů a teprve na jejím základě posoudit možnost zavedení,“ uvádí ministerstvo životního prostředí.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *