Archiv Červen 29, 2017

Garáž s připravenou nabíječkou. Evropská směrnice tlačí na rozvoj infrastruktury pro elektromobily

Garáž s připravenou nabíječkou. Evropská směrnice tlačí na rozvoj infrastruktury pro elektromobily

Pokud se bude majitel elektromobilu v budoucnu stěhovat do nového bytu, může očekávat, že parkovací místo s nabíječkou bude mít připravené. Počítá s tím alespoň nový návrh evropské směrnice. Česko v následujících letech čeká rozmach elektromobility. Svědčí o tom nárůst prodeje hybridních vozů a elektromobilů i plány největší české automobilky. V květnu se Česko podle evropské agentury EAFO (European Alternative Fuels Observatory) stalo v oblasti elektromobility jedním z nejrychleji rostoucích trhů v Evropě, když majitelé nově zaregistrovali 54 elektromobilů a hybridů.

 

Společnost Škoda Auto chce v roce 2019 uvést na trhu hybridní verzi Superbu a první čistý elektromobil plánuje začít prodávat o rok později. Do roku 2025 pak chce představit celkem pět různých vozů na elektřinu a alespoň částečně by měla být elektřinou poháněna čtvrtina všech prodaných škodovek.

 

„Stojíme před technologickými změnami, které mohou být v budoucnu vnímané jako další průmyslová revoluce. Elektromobilita přináší další změnu způsobu pohonu strojů,“ řekl minulý týden při zahájení parlamentní konference „Elektromobilita v ČR a využití solární energie“ předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. „Vyžaduje však vybudování příslušné energetické infrastruktury, tedy dostatečně široké sítě nabíjecích stanic,“ dodal.

 

Dostatek míst pro nabíjení může přinést pohodlí, které může řidiče do budoucna motivovat k tomu, aby si auta na elektřinu kupovali. Na to upozorňují i automobilky, které k výrobě elektromobilů tlačí stále přísnější limity pro emise znečišťujících látek i oxidu uhličitého. Ekologická auta ale nestačí vyrábět, někdo si je také musí pořizovat, říkají firmy. V Česku by do roku 2020 mělo být 1 300 veřejných dobíjecích míst. Vláda s tím počítá v národním akčním plánu z roku 2015, který vychází z evropské směrnice o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva.

 

Připravit infrastrukturu
 
Do budoucna by se také mělo na nabíjení elektromobilů více myslet už při výstavbě budov a parkovacích míst, která k nim patří. Evropská komise to navrhla v nové verzi směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD), která se v současnosti projednává mezi členskými státy i v Evropském parlamentu.

 

Každá nová nebytová budova s více než deseti parkovacími místy by měla být podle Komise vybavena dobíjecími stanicemi. Na každých deset parkovacích míst by měla připadat jedna. Týkalo by se to i stávajících budov, které procházejí větší renovací, a od roku 2025 na všechny nebytové budovy s více než deseti místy na parkování. Návrh směrnice pamatuje i na obytné budovy, ke kterým patří více než deset parkovacích míst. Při jejich výstavbě nebo větší renovaci by měla být položena kabeláž umožňující následnou instalaci dobíjecích stanic pro každé parkovací místo.

 

Podle výkonné ředitelky Asociace elektromobility a inovativních technologií Kateřiny Sirotkové je správné, aby se v rezidenčních budovách s nabíjecí infrastrukturou předem počítalo. I v Česku podle ní aktuálně řada majitelů elektromobilu řeší problém, že v garážích je sice k dispozici možnost nabíjení, ale ostatní uživatelé nejsou ochotni nabíjecí místo sdílet. „Stavebně ale není tak jednoduché přivedení kabeláže pro dobudování nabíjecího bodu u konkrétního parkovacího místa,“ vysvětluje.

 

Větší problém ale nastává u požadavku na povinné budování kompletních dobíjecích stanic, který se objevuje u nerezidenčních budov. „Souhlasíme samozřejmě s myšlenkou, že infrastrukturu pro elektromobily je potřeba rozvíjet, a z vlastní zkušenosti víme, že vícenáklady jsou nižší, pokud instalace dobíjecí stanice proběhne v době stavby nebo renovace,“ řekl EurActivu manažer útvaru Čisté technologie společnosti ČEZ Tomáš Chmelík, který se ve firmě zabývá právě elektromobilitou.

 

„Zároveň si ale nemyslíme, že by se měla parkovací místa rovnou vybavovat kompletními dobíjecími stanicemi. Dopředu lze totiž těžko odhadnout, jaká bude na daném místě poptávka pro nabíjení, a tak by stanice zůstávaly nevyužité,“ dodává Chmelík.
 
Zbytečná výstavba
 
To sice nemusí vypadat jako velký problém, ale podle Chmelíka je potřeba pamatovat na to, že pro dobíječky je nutné zajistit dostatečný příkon. „Budova by musela být dimenzována tak, aby v případě potřeby bylo možné všechny dobíjecí stanice využít. Pokud by se v nich nedobíjelo, provozovatel budovy by zbytečně platil za příliš vysoký rezervovaný výkon. To jde navíc i proti logice distributorů, kteří se snaží nevyužité rezervované příkony omezovat,“ vysvětluje.

 

Z pohledu běžného člověka by to pak podle něj v konečném důsledku vypadalo jako další pověstné „zbytečné nařízení z Bruselu“. „Souhlasíme tedy spíše s tím, aby při výstavbě nebo renovaci budovy proběhla příprava na instalaci dobíjecích stanic pro případ, že v ní později byla po dobíjecí poptávka,“ shrnuje Chmelík. Podle Sirotkové by přísnější pravidlo vyžadující přímo instalaci nabíjecího bodu mohlo způsobovat i to, že se budou pořizovat technologie, které už budou v době většího nástupu elektromobilů zastaralé.

 

Zmírnění v Radě i v Parlamentu
 
S podobnými výtkami souzní i postoj dánského europoslance Bendta Bendtsena (EPP), který ke směrnici zpracovává zprávu Evropského parlamentu. Jeho kolegové v odpovědném výboru pro průmysl, výzkum a energetiku mají o jeho návrhu hlasovat v říjnu. Bendtsen doporučuje, aby se povinnosti vyplývající ze směrnice zaměřily jen na předběžné pokládání kabeláže nebo předběžné pokládání rozvodů.

 

Zároveň by se měly vztahovat jen na ty renovace, které se týkají elektrické infrastruktury nebo parkovacích míst. Má se tak podle něj zabránit tomu, aby přílišné požadavky neodrazovaly majitele budov od renovací, které se vztahují na jiné části budovy. Parlamentní zpravodaj také navrhuje, aby se podobné požadavky vztahovaly i na veřejné budovy a veřejná parkoviště provozovaná soukromníky.

 

O směrnici včera jednali také ministři unijních zemí, kteří se sešli na Radě pro energetiku. Shodli se, že u nerezidenčních budov by se měl požadavek snížit na vybudování jednoho nabíjecího místa a položení kabeláže pro každé třetí parkovací místo. To se nelíbí evropskému komisaři pro klima a energetiku Miguelu Ariasi Cañetemu. Podle původního návrhu Komise by se podle něj podařilo rozmístit 3 miliony nabíjecích míst, což by návrh členských zemí snížil o 96 %.

 

Elektromobil s OZE a baterií
 
Směrnice klade důraz také na to, aby se v budovách rozvíjely inteligentní technologie. To souvisí i s elektromobilitou. „Zapojení inteligence do nabíjecích bodů umožní například sledování využití nabíjecí infrastruktury v celých prostorech garáže a využití elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. Uložení v bateriovém úložišti domu ale může také fungovat jako zúčtovací systém,“ říká Sirotková.

 

Právě propojení s obnovitelnými zdroji, bateriemi a chytrými zařízeními je podle řady názorů jedinou cestou, jak je možné elektromobilitu rozvíjet. Jednak je nutné, aby se elektřina vyráběla z čistých zdrojů, pokud mají elektromobily přispívat k ochraně životního prostředí.
„Pokud opravdu chceme snižovat znečištění, elektromobily by měly jezdit na energii z obnovitelných zdrojů, ne na elektřinu z uhlí,“ řekl na konferenci Jaromír Vorel ze společnosti Ško-Energo, která zajišťuje energii pro automobilku Škoda i Mladou Boleslav Nabíjecí místa by tedy podle něj měla využívat zelenou energii vyrobenou například pomocí solárních panelů.

 

To pomůže snížit i zmíněné požadavky na rezervovaný příkon. „Zkušenost z našich pilotních projektů ukazuje, že pokud zákazníci potřebují nabíjet elektromobily, požadavky na rezervovaný příkon se v daném místě zdvojnásobují nebo ztrojnásobují,“ uvedl Vorel. „Pokud by se měla elektromobilita rozšířit po celé České republice, nebude to proveditelné bez něčeho, co pomůže tyto požadavky alespoň minimálně snížit. Proto by k nabíjecím stanicím měly logicky patřit například fotovoltaické panely a baterie,“ dodal.

 

Právě ukládání elektřiny do baterií je podle Pavla Hrziny z Českého vysokého učení technického v Praze v takovém systému neodmyslitelné. Elektřina ze slunce se totiž nejvíc vyrábí přes den, kdy velká část lidí elektromobily nepotřebuje nabíjet, ale používat. K dobíjecím stanicím je naopak chtějí připojit večer a v noci, kdy už slunce nesvítí.

Read more »

Evropa dala impuls k nové energetice

Evropa dala impuls k nové energetice

Evropská unie usiluje o větší energetickou soběstačnost a lepší ovzduší pro své obyvatele. Právě to mají zajistit opatření na podporu obnovitelných zdrojů, úspor energie nebo snižování emisí. Aktuálně vzniká na půdě unie nový plán, který by měl podpořit instalace solárních panelů na rodinných domech nebo nastartovat inovace v oblasti akumulace energie.
 

Čistá a dostupná energie pro všechny
 
Podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie by měl ještě v tomto desetiletí vyrůst na 20 %. Do roku 2030 by pak mohly zelené zdroje energie pokrývat v energetickém mixu alespoň 27 %. To znamená, že by téměř jedna třetina energie ve výrobě tepla, elektřiny a energie pro dopravu dohromady byla z obnovitelných zdrojů. Obnovitelné zdroje tak postupně nahradí typy uhelných elektráren, které vypouští příliš vysoké množství znečištění. Přínosem bude lepší ovzduší pro všechny Evropany a v důsledku menší spotřeby uhlí snad také postupný útlum uhelných dolů. Evropský plán v šetrné energetice má jasné přínosy: opatření v nízkouhlíkové energetice vytvoří až 900 tisíc nových pracovních pozic, dojde ke zvýšení HDP o jedno procento, v unii se celkem uspoří 58 miliard eur na energiích k roku 2030.

 

Aktualizace zelených cílů – energeticky aktivní domácnosti
 
První klimaticko-energetický balíček s cíli do roku 2020 rozhýbal investice do obnovitelných zdrojů energie (300 miliard eur v roce 2015) a nyní se EU zaměřuje na to, jak z nového sektoru energetiky vytěžit maximum pro své obyvatele. V plánu je především podpořit roli domácností jako aktivních hráčů na trzích s energiemi. Jde o takzvané samovýrobce energie, self-consumers. Pod tímto možná lehce záhadným pojmem se skrývá například možnost vlastní výroby elektřiny v rodinných domech pomocí solárních panelů na střeše nebo výstavba komunitních projektů bioplynových stanic. Opatření mají vést především k větší energetické soběstačnosti a podpoře vlastní výroby elektřiny přímo u spotřebitelů elektřiny. Ti ji budou moci vyrábět, skladovat, spotřebovávat a prodávat bez zbytečných překážek.
 
Součástí plánu je také podpora ukládání energie. Nová pravidla by měla umožnit vstoupit na trh inovacím, tak aby je nediskriminovaly zavedené energetické společnosti. Právě cenově dostupné baterie mohou zvýšit využitelnost solárních elektráren nebo větrných turbín a urychlit nástup elektromobility. Jde i o zajímavou příležitost pro české domácnosti v rodinných nebo bytových domech. Střešní fotovoltaické systémy mohou v Česku vyrábět v roce 2030 ročně 3,5 až 5 terawatthodin elektřiny. Příležitosti pro naplnění české části evropské strategii jsou tedy dostupné. Vyšší podíl obnovitelných zdrojů pomůže Česku snížit závislost na fosilních palivech i zvýšit energetickou soběstačnost země.

 

Obrovskou příležitostí je také akumulace energie. Jen od roku 2010 klesly ceny lithiových baterií o desítky procent. Agentura Bloomberg očekává, že do 15 let budou stát baterie třetinu dnešní ceny. Rozvoj ukládání energie je šancí pro průkopníky tohoto oboru, jakým jsou například Tesla a Panasonic. Řešení mohou přinést také nové nápady. Například český patent baterií HE3DA nebo projekt vanadových redoxních průtočných baterií vzešlý z VŠCHT Praha a Západočeské univerzity v Plzni.

 

Elektřina do aut
 
Mix solární energetiky a akumulace energie otevírá také prostor pro rozvoj elektromobility poháněné elektřinou z obnovitelných zdrojů. Evropská unie chce proto zjednodušit pravidla pro výstavbu nabíjecích stanic. V Evropě se v roce 2016 prodalo přes 220 tisíc elektromobilů, což je 14% nárůst oproti minulému roku. Počet registrovaných elektromobilů v Česku se pohybuje lehce nad tisíci kusy, podle poradců z Roland Berger to však může být až 7 tisíc kusů v roce 2020. Letos publikovaná studie Stanfordské univerzity předpokládá, že do osmi let začnou elektromobily ekonomicky vytlačovat vozy spalující ropu.

 

Praktické výsledky zelené politiky EU
 
Energie lidem: obnovitelné zdroje v roce 2014 zajištovaly téměř 15,5 % dodávek veškeré energie a pokrývaly spotřebu 78 milionů Evropanů.
 

Zdroje v rukou občanů: téměř polovina obnovitelných zdrojů v Německu připadá na občanské projekty.
 
Ekonomický úspěch: s každým zdvojnásobením produkce fotovoltaických modulů klesly ceny o více než čtvrtinu. Cena solárních panelů klesla za pět let o 80 %. Další pokles nákladů se očekává, například analýza Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje předpovídá pokles ceny fotovoltaických modulů o 59 % do roku 2025.
 

Pracovní příležitosti: k roku 2016 bylo v celé EU vytvořeno téměř 1,2 milionu pracovních pozic ve výrobě, instalacích nebo provozu šetrných zdrojů energie.
 
Energetická bezpečnost: rostoucí podíl obnovitelných zdrojů snížil v EU poptávku po fosilních palivech o takové množství, jaké odpovídá celkové spotřebě energie v Polsku. Obnovitelné zdroje navíc ušetřily přes 20 miliard euro na výdajích za energie.
 
Podpora vývoje: EU drží přes 40 % patentů v obnovitelných zdrojích. Klíčovým hráčem je ve větrné energetice, využití energie oceánů nebo koncentrované solární energii (CSP).
 
Inspirujeme: obdobné závazky na podporu obnovitelných zdrojů energie se rozšířily do států v Jižní Americe, Africe nebo Asii.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Díky úsporným spotřebičům mohou lidé ušetřit energii za tisíce korun ročně

Díky úsporným spotřebičům mohou lidé ušetřit energii za tisíce korun ročně

V EU začne platit nová stupnice označující energetickou účinnost spotřebičů, která lidem pomáhá orientovat se při nákupu. Komise také představila nová pravidla, která určují standardy pro širokou škálu výrobků.

 

Lidé, kteří se při nákupu spotřebičů řídí energetickými štítky označujícími spotřebu energie, teď budou mít větší jistotu, že jim lampy, ledničky, mikrovlnky, televizory nebo počítače skutečně pomohou šetřit energii. Poslanci Evropského parlamentu v úterý finálně schválili novou přehlednější podobu stupnice, která lépe odpovídá současnému vývoji technologií.

 

Štítky budou nadále označovat kategorie spotřebičů od A (nejvyšší účinnost) do G (nejnižší účinnost). Odpadne však dosavadní „doplňkové“ označování A+, A++ nebo A+++. To bylo zavedeno proto, že postupem času vznikají stále hospodárnější spotřebiče, které se už do původní stupnice z roku 1995 nevejdou.

 

„Chladničky, mrazničky a jejich kombinace pak například mají energetický štítek, kde se škála pohybuje od A+++ až po D. Ale pouze třída A+ a lepší mohou být na trhu. To znamená, že třídy A, B, C a D jsou na štítku vidět, ale nesmí se prodávat,“ řekl EurActivu v minulosti ředitel Střediska pro efektivní využívání energie SEVEn Juraj Krivošík. „Když si dnes zákazník koupí chladničku A+, má tak vlastně nejhorší možný výrobek, a ne ten nejlepší, jak by naznačoval název,“ vysvětlil.

 

Nově proto bude stupnice znovu sahat od písmene A po písmeno G s tím, že prosté „áčko“ bude označovat nejlepší výrobky. Podle Evropské komise přinese nový systém úspory, které se vyrovnají roční spotřebě energie ve všech baltských zemích dohromady (200 terawatthodin za rok v roce 2030). Nové štítky tak mají přispět i k plnění evropských klimatických cílů pro rok 2030.

 

Komise navrhla nové znění směrnice o energetickém štítkování už v létě 2015. Na finálním textu, který v úterý schválili, se už europoslanci shodli se členskými státy. Nyní ho ještě musí formálně potvrdit Rada ministrů. Nové štítky by se pak mohly začít objevovat od konce roku 2019.

 

Aby stupnice nadále držela krok se zlepšováním energetické účinnosti, mohou být v budoucnu kritéria pro zařazení do jednotlivých skupin aktualizována. Stane se to, když 30 % výrobků prodávaných na trhu EU bude spadat do třídy A, nebo pokud 50 % výrobků bude spadat do dvou hlavních tříd A a B.

 

Nově bude také možné vyhledávat online verze štítků a informace o výrobcích na internetu, odkud si je zákazníci budou moci stáhnout. „Občané budou mít jasný, inteligentní, digitální systém. Díky otevřeným a přístupným údajům umožní nové nástroje občanům porovnávat výrobky na základě jejich návyků, aby mohli informovaně nakupovat,“ řekl k tomu parlamentní zpravodaj směrnice, italský europoslanec Dario Tamburrano (EFDD). Digitální databáze usnadní přehled i národním orgánům, které kontrolují dodržování předpisů ohledně energetické účinnosti spotřebičů – v Česku je to Státní energetická inspekce.

 

Nová pravidla pro výrobky
Energetické štítky představují ale jen část snahy o to, aby se v EU prodávaly úsporné spotřebiče. Jejich úkolem je především pomoci spotřebitelům lépe se ve výrobcích orientovat. Standardy, kterými se musí spotřebiče řídit, ale stanovují pravidla pro tzv. ekodesign.

 

V současné době zahrnují širokou škálu výrobků od počítačů přes vysavače až po klimatizace. V rámci svého posledního velkého balíčku energetické legislativy ale Komise v listopadu představila nový pracovní plán pro ekodesign určený pro období 2016 až 2019. Ten zahrnuje i nové skupiny spotřebičů a zařízení, na které se budou pravidla vztahovat – jako elektrické konvice, výtahy nebo vysoušeče rukou.

 

K pracovnímu plánu přidala další opatření, která mají posílit kontrolu členských států nad dodržováním předpisů nebo motivovat výrobce k samoregulaci, která může být alternativou závazné legislativy. Podle Komise je díky ekodesignu do roku 2020 možné v EU ročně ušetřit tolik energie, kolik za rok spotřebuje celá Itálie. Domácnosti tak prý průměrně mohou ušetřit až 500 eur (13 tisíc korun) ročně. S novými opatřeními pak prý bude možné do roku 2030 roční úspory zvýšit přibližně o množství energie, které ročně spotřebuje Švédsko.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Energetické úspory vyžadují velké investice, ale ty se vrátí zpátky

Energetické úspory vyžadují velké investice, ale ty se vrátí zpátky

Zvyšování energetických úspor přinese nová pracovní místa a podpoří reindustrializaci Evropy, říká polský europoslanec Adam Gierek (S&D), který je zpravodajem směrnice o energetické účinnosti.

 

Vypracoval jste návrh zprávy Evropského parlamentu k revidované směrnici o energetické účinnosti, která byla součástí posledního velkého balíčku legislativy k energetické unii. Parlament dlouhodobě prosazuje ambicióznější politiku než členské země. Podporujete tlak většiny europoslanců na to, aby se cíl pro energetickou účinnost zvýšil na 40 %?
 
Výzvy k nastavení ambicióznějšího cíle pro energetickou účinnost vycházejí z klimatické dohody dosažené na COP21 v Paříži. Efektivnější využívání energie totiž vede k nižším emisím oxidu uhličitého. Jak už jste řekla, Parlament v nezávazném usnesení podpořil 40% cíl. Evropská komise navrhuje 30 %. Já jsem v návrhu své zprávy přišel se 35 % a považuji to za otázku k další debatě.

 

Podpořil byste i vyšší cíl?
 
Nevylučuji ambicióznější řešení – za podmínky, že do politiky energetické účinnosti budou zahrnuty všechny tři fáze, ve kterých s energií pracujeme – od primární energie přes konverzi až po konečné využití energie na trhu. Pokud bude přijat takový holistický přístup, jsem ochoten podpořit 40% cíl. Myslím si, že je to realistické a také potřebné, protože zlepšení celého energetického systému by nám umožnilo výrazně snížit emise CO2.

 

Co přesně znamená, že musí být zahrnuty „všechny tři fáze, ve kterých s energií pracujeme“?
 
Můžeme se podívat třeba na účinnost při konverzi energie v uhelných elektrárnách, která je pod 40 %. Znamená to, že 60 % primární energie se při výrobě ztratí. Ještě horší je to v jaderných elektrárnách. Takže existuje velký potenciál pro lepší využití primární energie. K velkým ztrátám dochází také při přenosu energie. Na vedeních vysokého napětí to může být až 40 nebo 60 %, v závislosti na vzdálenosti. Pokud bychom mluvili o trhu, tak největší potenciál úspor je v budovách. Dvě třetiny budov v EU ještě neprošly rekonstrukcí.

 

Vidíte mezi jednotlivými sektory rozdíl v tom, jaký potenciál pro úspory nabízejí? Podle některých názorů už toho například nejde moc ušetřit v průmyslu.
 
Samozřejmě, že existují rozdíly. Potenciál v budovách se dá realizovat nejsnadněji, je možné ho naplnit velmi rychle a má tu výhodu, že navíc pomáhá snižovat energetickou chudobu. Je ovšem třeba dodat, že potenciál se v různých členských zemích liší kvůli klimatickým podmínkám. Ve střední Evropě je možné, že v nezatepleném domě spotřebujete více než 200 kWh na metr čtvereční ročně. V domě s izolací to může být okolo 40 kWh a v pasivním domě dokonce méně než 20 kWh. Takže tu jsou velké rezervy. Samozřejmě, že ve Španělsku, v Itálii nebo na Maltě je to něco docela jiného. Obecně lze ale říci, že v této oblasti můžeme získat hodně za krátký čas, a zvyšování energetické účinnosti navíc přinese nová pracovní místa a podpoří reindustrializaci, kterou Evropa v současnosti potřebuje.

 

Když se ale podíváte na dopadovou studii, ze které Evropská komise vycházela, ukazuje se, že 40% cíl s sebou nese podstatně vyšší náklady než 30% cíl.
 
Dopadová studie vychází z ekonomického modelu a myslím si, že Komise nevzala v úvahu věci, o kterých jsem mluvil na začátku. Odhaduje pouze reakci trhu a ostatní dvě oblasti pravděpodobně chybí. Myslím, že bychom potřebovali novou analýzu nebo nový model. Abych se vrátil k Vaší otázce – samozřejmě, že budou potřeba velké investice, ale ty se vrátí zpátky.

 

V návrhu své zprávy k EED se kloníte k možnosti, aby se cíl vyjadřoval ve spotřebě primární energie. Mezi členskými státy je to jedna z otázek, které vyvolávají spory. Můžete vysvětlit, proč dáváte přednost této možnosti?
 
Pro plnění závazků Pařížské dohody je spotřeba primární energie důležitý faktor. Komise ve svém návrhu hovoří o tom, že se cíl vyjádří dvěma způsoby – ve spotřebě primární energie a konečné spotřebě energie. S takovým přístupem by se ale komplikovalo přepočítávání údajů z různých členských zemí. Je důležité, aby se vykazovalo jen jedním způsobem. Rád používám příklad jablka a jablečného štrůdlu. Jablko je primární energie. Ale štrůdl už není ovoce – je to zpracované jablko. Musíme být schopni porovnávat účinnost různých energetických mixů. Proto musíme vycházet ze společného ukazatele, a to je takzvaný faktor primární energie.

 

Jsem zastánce holistického přístupu. Proto si také myslím, že sektor dopravy by se měl v každém případě zahrnovat do výpočtu energetických úspor podle článku 7 EED a že by ho nemělo být možné v rámci takzvané flexibility vynechat – což je pozice, kterou zastává například Německo. Měli bychom vždy sledovat energetickou účinnost v sektoru elektroenergetiky, dopravy a budov – tyto tři pilíře by tam měly být vždy přítomné. Proto je také lepší převést veškeré výkazy na spotřebu primární energie, aby nevznikaly zmatky.

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Snazší ukončení smlouvy nebo vlastní výroba energie. Co spotřebitelům slibuje evropský energetický balíček

Snazší ukončení smlouvy nebo vlastní výroba energie. Co spotřebitelům slibuje evropský energetický balíček

V energetice působí různí hráči a s novými technologiemi roste role samotných spotřebitelů. Evropská komise se na ně proto zaměřila i ve svém zimním balíčku k energetické unii, o kterém teď jednají státy a europoslanci. Mezi členskými zeměmi i europoslanci už naplno běží debata o zimním energetickém balíčku, který v listopadu představila Evropská komise a který přináší největší změny do evropské energetiky za dlouhá léta. Zaměřuje se hlavně na trh s elektřinou a na energetické úspory. Podle místopředsedy Evropské komise odpovědného za energetickou unii Maroše Šefčoviče je balíček přelomový díky posílení role spotřebitele na trhu s elektřinou. Proč to tak je a co by se mělo pro spotřebitele změnit?

 

Proč se zimní balíček zaměřuje na spotřebitele elektřiny?
 
Evropská energetika se mění a posouvá směrem k využívání chytrých technologií, většímu podílu obnovitelných zdrojů a větším úsporám energie. Přístup k energii je zásadní pro každého člověka, který se chce podílet na fungování moderní společnosti. Evropští politici přitom dlouhodobě kladou důraz na to, že energie by se měla nejen vyrábět z čistých zdrojů, ale měla by být dostupná pro každého. Komise tvrdí, že nová pravidla roli spotřebitelů posílí a umožní jim mimo jiné čerpat výhody v podobě nižších cen.

 

Bude v Evropě levnější elektřina?
 
Cena elektřiny jako takové se v EU dlouhodobě snižuje a minulý rok poklesla na nejnižší úroveň za 12 let. Problém ale představují koncové ceny energie, k nimž se připočítávají například poplatky za distribuci nebo příspěvky na podporu vybraných zdrojů (například obnovitelných zdrojů – OZE). V EU koncová cena pro spotřebitele od roku 2008 roste asi o 3 % ročně. Komise spoléhá na to, že se situace do budoucna zlepší díky klesající ceně technologií pro výrobu elektřiny z OZE i díky různým nástrojům, které mohou pomoci samotným spotřebitelům, jako jsou například takzvané chytré měřáky.

 

Růst výroby z OZE zatím ceny elektřiny zvyšoval. Může to být jinak?
 
V EU existuje dlouhodobý tlak na to, aby se OZE více zapojily do fungování trhu s elektřinou a aby se jejich podpora více přiblížila tržním principům – což povede k jejímu snižování. Přispět by k tomu mohla reforma trhu s elektřinou, která je součástí zimního balíčku, ale také klesající ceny technologií pro výrobu elektřiny z OZE a pro její ukládání. Ty podle Komise pomohou jednotlivcům nebo spotřebitelským družstvům, aby si mohli elektřinu sami vyrábět, skladovat a případně ji prodávat na trhu. Mělo by se také usnadnit připojování malých výrobních zařízení do elektrické sítě. Namísto „consumers“ (anglicky „spotřebitelé“) se proto začíná mluvit o tzv. „prosumers“ nebo „prosumerech“.

 

Kdo jsou „prosumeři“?
 
Slovo „prosumers“ v sobě spojuje anglické „consumers“ („spotřebitelé“) a „producers“ („výrobci“). Jedná se o aktivní spotřebitele, kteří jsou schopni energii také vyrábět, například ze solárních panelů na střeše. Podle Komise jsou to potenciální investoři, kteří mohou EU pomoci s přechodem k čistější energii a vnést do jejího fungování prvky „energetické demokracie“. Díky vlastní výrobě také mohou snížit své účty za energii. Nemusí se jednat pouze o jednotlivce a domácnosti, ale třeba o školy, nemocnice, malé a střední podniky, vlastníky kancelářských budov a podobně.
 
Jak se balíček dotkne vztahů mezi dodavateli energie a spotřebiteli?
 
Komise žádá po dodavatelích napříč celou EU, aby zpřehlednili účty za elektřinu, a poskytovali tak zákazníkům lepší přehled o jejich spotřebě. Všichni spotřebitelé v EU by také měli mít podle Komise bezplatný přístup k certifikovaným srovnávačům cen, které jim umožní lépe se orientovat v podmínkách, které dodavatelé nabízejí – rozdíly mezi nabídkou stávajícího dodavatele a nejlepší nabídkou na trhu se podle Komise průměrně pohybují okolo 50 eur (1 300 korun) ročně. Změna dodavatele by pak měla být v celé EU jednodušší a neměly by se za ni platit zvláštní poplatky kromě případů, kdy dojde k předčasnému ukončení smlouvy fixně navázané na dobu určitou. Sankce by ale měly být omezené, žádá Komise.

 

Jak mají spotřebitelům pomoci chytré měřáky?
 
Pokud si to přeje, měl by mít spotřebitel podle Komise právo požádat svého dodavatele, aby mu nainstalovat tzv. chytrý měřák. Ten umožňuje lépe sledovat spotřebu energie v reálném čase a využívat ji v době, kdy je na trhu levná – to by měla reflektovat smlouva na dodávky elektřiny, která počítá s dynamickými cenami. Takovou smlouvu by mohli spotřebitelé po dodavatelích také žádat. Chytré technologie také díky lepší kontrole umožňují spotřebu energie snižovat. Komise ovšem dává členským zemím právo rozhodnout se pro plošné rozmístění chytrých měřicích systémů podle vlastního uvážení na základě posouzení ekonomické výhodnosti.

 

Jak to bude s ochranou osobních dat?
 
Využívání chytrých měřáků, které pracují s informacemi z domácností, nebo elektronická komunikace mezi spotřebitelem a dodavatelem přirozeně vyžadují zvýšenou ochranu osobních dat. Do roka začne v EU platit nové obecné nařízení o ochraně osobních údajů, které se vztahuje i na energetické podniky. Spotřebitelé například musí udělit souhlas s tím, aby byly jejich osobní data sdílena s jinými firmami. Nařízení po společnostech také žádá, aby získaná data anonymizovaly a agregovaly, takže údaje o konkrétních spotřebitelích z nich nebudou patrné. I taková anonymizovaná data ovšem mohou firmám posloužit například v lepším poznání situace na trhu s elektřinou.

 

Jak mohou lidé dále šetřit energií?
 
Spotřebitelům by měla prospět i nová opatření týkající se takzvaného ekodesignu. Díky nim by se na evropském trhu měly prodávat jen energeticky úsporné spotřebiče. Pokud by domácnosti používaly jen takové efektivní přístroje, podle Komise by mohly do roku 2020 průměrně ušetřit až 500 eur (téměř 15 tisíc korun) ročně. Součástí zimního balíčku je ovšem také směrnice o energetické účinosti, která tlačí na vyšší energetické úspory až do roku 2030. Členské státy by na jejím základě měly podporovat úspory energie v různých sektorech včetně budov a využívat k tomu evropské fondy i další nástroje. Tak mohou podporovat třeba renovace neúsporných domů.

 

Na renovace se speciálně soustředí další směrnice, tentokrát o energetické náročnosti budov. Budovy by podle Komise neměly být jen energeticky úsporné, ale také „chytré“. To znamená, že by měly využívat ICT a další moderní technologie umožňující lepší kontrolu vytápění a chlazení. Spotřebu energie na tyto účely by například mělo být do roku 2027 možné všude odečítat dálkově. Návrh chce také v budovách také podpořit vytváření dobíjecích míst pro elektromobily.

 

Co je to energetická chudoba a jak s ní chce Komise bojovat?
 
Energetická chudoba znamená stav, kdy si lidé nemohou dovolit kvůli nedostatku financí například dostatečně vytápět svůj byt nebo platit energii na jiné účely. Členské země by měly podle Komise energetickou chudobu lépe monitorovat a vzájemně sdílet zkušenosti s jejím potíráním. V balíčku mimo jiné navrhuje, že by členské země mohly zajišťovat energetické standardy sociálního bydlení. Krátkodobě by prý mohly pomoci také cílené sociální tarify.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »