Archiv Květen 31, 2017

Místo uhelného dolu vznikla největší plovoucí solární elektrárna na světě

Místo uhelného dolu vznikla největší plovoucí solární elektrárna na světě

Čína to myslí se solárním boomem vážně. Nové elektrárny nestaví jen na zemi a střechách, ale do konce i na vodní hladině. Vůbec největší plovoucí fotovoltaické elektrárna o výkonu 40 MW byla uvedena do provozu letos v květnu na místě bývalého uhelného dolu v provincii Huainan, který rekultivován a zaplaven.

 

Největší elektrárna svého druhu na světě

 

Koncept plovoucích solárních elektráren se postupně rozvíjí z testovací fáze do komerčního využití. Vůbec největší plovoucí solární elektrárny byly realizovány v Japonsku. Loni zde byla uvedena do provozu plovoucí solární elektrárny o výkonu 13,7 MW, kterou postavila japonská elektrotechnická společnost Kyocera.

 

Nový rekord ve výstavbě obřích plovoucích elektráren však letos získala Čína, kde byla dokončena nová instalace o výkonu 40 MW. Střídače na tuto elektrárnu dodala čínská společnost Sungrow. Na této elektrárně byla použity centrální střídače, které byly speciálně upraveny pro použití na plovoucích solárních elektrárnách, kde je vysoká vlhkost a výpary slané vody.

 

Výhody plovoucích elektráren

 

Plovoucí solární elektrárny nezabírají ornou půdu, ale naopak příznivě omezují odpařování vody. Přirozený výpar z takové vodní hladiny je o třetinu až polovinu menší než u plochy nepokryté. Zastíněním vodní hladiny také dochází k růstu zelených sinic, které znehodnocují kvalitu vody. Solární panely fungují optimálně při nižších teplotách. Postavit je na hladině nádrže má proto výborný efekt. Voda totiž panely ochlazuje.

 

Plovoucí elektrárna v Číně o výkonu 40 MW je největší na světě. Podobá instalace vznikla i v Evropě nedaleko Londýna s výkonem 6,3 MW. Solární panely na ploše osmi fotbalových hřišť budou zásobovat elektřinou okolní čistírny odpadních vod. Kromě Číny, Japonska a Velké Británie se v současné době solární parky na vodě staví i ve Francii, USA, Thajsku, Jižní Koreji, Malajsii, Austrálii nebo Brazílii.

 

Zdroj: www.solarninovinky.cz

Read more »

S požadavky na ochranu dat se budou muset vypořádat i energetické firmy

S požadavky na ochranu dat se budou muset vypořádat i energetické firmy

Podniky ve všech zemích EU včetně Česka se připravují na nástup nových pravidel pro ochranu osobních dat. Rozsáhlá reforma se dotkne i firem ze sektoru energetiky, pro které údaje zákazníků znamenají zároveň velkou byznysovou šanci. České firmy mají ještě rok na to, aby se přizpůsobily dosud největší revoluci v ochraně osobních dat, která byla v EU přijata. Ke konci května 2018 vstoupí v platnost takzvané obecné nařízení o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation – GDPR), které bylo schváleno v dubnu 2016.

 

Evropanům má poskytnout větší kontrolu nad tím, co se děje s jejich osobními daty – zejména na internetu. Získají tak například právo na vymazání svých údajů. Firmy nebo instituce, které jejich data spravují, je také budou muset informovat, pokud dojde například ke kybernetickému napadení.

 

Data v energetice

 

„Některé firmy se probouzejí až teď a vidí, jaký je to balvan práce, který se na ně valí,“ řekla minulý týden na debatě o digitální agendě EU česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE), která se touto problematikou zabývá. Velkou výzvou bude dodržování nových zásad i pro společnosti působící v sektoru energetiky.

 

„Sbírají data o fungování domácností a soukromí lidí. Proto se i ony budou muset s obecným nařízením o ochraně dat vyrovnat,“ řekla eurokomisařka pro spravedlnost Věra Jourová, která s tímto tématem vystoupila v dubnu na Pražském evropském energetickém fóru (PEEF).

 

Nařízení po firmách žádá, aby data získaná od zákazníků anonymizovaly a agregovaly. „Tak, aby se z nich nedalo vyčíst, že patří panu Novákovi nebo paní Šindelkové,“ vysvětlila Jourová. „Počítá se i se situacemi kdy systém napadnou hackeři – neměla by se k nim dostat data konkrétních identifikovatelných lidí,“ dodala komisařka.

 

Data jsou surovina
 
Ochranou dat spotřebitelů se zabývá i zimní energetický balíček, který v listopadu představila Evropská komise a nyní jej projednávají členské země a europoslanci. Ochrana údajů je totiž stále aktuálnější s příchodem chytrých měřáků (smart meters) a dalších inteligentních technologií. Mezi hlavní zásady ochrany patří například to, že osobní data zákazníků mohou být sdílena s ostatními energetickými firmami jen tehdy, pokud s tím spotřebitel souhlasí.
Využívání dat ovšem může spotřebitelům přinášet výhody. Společnosti na trhu totiž díky jejich zužitkování mohou soupeřit o to, kdo zákazníkům nabídne lepší produkty. Zároveň mohou spotřebitelé díky lepším údajům o své spotřebě zefektivnit využívání energie třeba s využitím chytrých technologií, jako jsou právě zmíněné smart meters.

 

„Digitalizace je klíčem k energetické transformaci, protože bez ní nemůže proběhnout decentralizace ani dekarbonizace“ řekl na konferenci PEEF šéf společnosti innogy v České republice Martin Herrmann. Zároveň podle něj platí, že data jsou surovinou moderní ekonomiky. Pokud jde o ochranu osobních údajů, má podle něj sektor energetiky svá specifika. Je prý například potřeba definovat pojem osobních dat v prostředí sítí pro přenos energie.

 

Jsme v digitální době
 
„Bude to nápor pro řadu firem, a to nejen v energetice, ale i finančním sektoru nebo zdravotnictví,“ řekla k GDPR komisařka Jourová. Zároveň je to podle ní výzva pro všechny, kdo se zabývají technologickými inovacemi. Evropa by totiž měla fungovat jako místo, kde se vyrábí podle principu „privacy by design“, což znamená, že technologie už v sobě nesou řešení, která umožňují osobní data překlápět do těch „neosobních“.

 

„Zátěž to bude především pro malé a střední firmy, které nemají týmy právníků a technologických vývojářů,“ myslí si Jourová. „Doufám ale, že i firemní svět pochopil, že jsme postoupili do digitální doby a že zneužitelnost osobních dat je závažná otázka, která vyžaduje přiměřená opatření,“ dodala.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Místo dotací mají energetickým úsporám pomáhat návratné půjčky nebo záruky

Místo dotací mají energetickým úsporám pomáhat návratné půjčky nebo záruky

Evropský trend směřuje k využívání finančních nástrojů, pro které jsou projekty v oblasti energetické účinnosti vhodné díky návratnosti peněz. Ne všechny investice se pro financování prostřednictvím těchto nástrojů hodí, i v Česku se ale mají v budoucnu využívat víc.

 

Dvě třetiny budov v EU byly postaveny ještě předtím, než vznikly standardy pro jejich energetickou náročnost. Sektor v současné době zodpovídá za 40 procent evropské spotřeby energie. Touto problematikou se zabývá i zimní energetický balíček, který Evropská komise představila v listopadu. Součástí balíčku je i revize směrnice o energetické účinnosti a směrnice o energetické náročnosti budov. Jedním z cílů legislativních změn je zrychlení tempa renovací existujících budov, které se v současnosti pohybuje okolo jednoho procenta ročně.

 

Zásadní roli hraje v renovacích budov financování, upozornil vedoucí oddělení energetické účinnosti v Evropské komisi Paul Hodson na konferenci, která se v Praze konala na konci dubna. „Když jsem si místo staré televize kupoval lepší a energeticky úspornější, půjčku z banky jsem na to nepotřeboval. Pokud ale mluvíme o tom, že lidé a firmy mají renovovat své budovy, pak vidíme, že jejich ochota k financování takových investic je nižší, než bychom si přáli,“ uvedl Hodson.

 

Spojovat malé do velkých
 
Projekty na zvýšení energetické účinnosti budov se obvykle setkávají s podobnými typy problémů, řekla na konferenci specialistka Evropské investiční banky (EIB) Berna Topaloğluová. Často se jedná o malé projekty a doba návratnosti je obvykle dlouhá. Naráží se také na to, že investice do budov sice financují jejich vlastníci, ale přínosy z toho čerpají jejich nájemníci. Rozhodující roli hraje i schopnost projekty vytvářet a implementovat, která je u běžných majitelů nebo uživatelů budov omezená, vysvětlila Topaloğluová.

 

Česko má v několika operačních programech plánovanou alokaci více než 60 miliard korun. Zároveň ale dlouhodobě trpí neschopností tyto peníze využívat efektivně a plynule. Možné řešení nabízí agregace projektů. „Znamená to, že se jednotlivé projekty propojují do větších celků, a mají tak možnost dosáhnout například na naše půjčky zprostředkované s pomocí národních bank,“ řekla expertka EIB.

 

„Máme také širokou škálu finančních nástrojů a poskytujeme technickou podporu. Potřebujeme ovšem dobrý regulatorní rámec, abychom mohli potřebám projektů v oblasti energetické účinnosti vycházet vstříc,“ řekla na konferenci.

 

S fondy to neumíme
 
Společně se zimním energetickým balíčkem představila Komise iniciativu „Chytré financování pro chytré budovy“, která má k investicím do energetické účinnosti a také využití obnovitelných zdrojů v budovách přilákat více soukromých peněz. Jedním z hlavních cílů iniciativy je efektivnější využívání veřejných peněz, řekl Hodson z Evropské komise.

 

Ve financování energetické účinnosti budov hrají významnou roli Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) a Kohezní fond. Platí to pro země střední a východní Evropy jako Česko, Polsko nebo Rumunsko, ale také pro Francii nebo Španělsko. V celé EU se plánované alokace peněz z těchto dvou fondů do energetické účinnosti v současném programovacím období (2014 až 2020) ve srovnání s předchozím obdobím (2007 až 2013) ztrojnásobily, uvedl Radoslav Lipták z direktorátu Komise pro regionální a městskou politiku (DG Regio).

 

V některých zemích přitom důraz na využívání strukturálních fondů převažuje nad jinými formami financování. Platí to i pro Českou republiku, která má v několika operačních programech plánovanou alokaci více než 60 miliard korun. Zároveň ale dlouhodobě trpí neschopností tyto peníze využívat efektivně a plynule. Úspěšný je sice program Nová zelená úsporám, který se financuje z výnosů prodeje emisních povolenek a který slouží jako vzor i jiným zemím regionu. S čerpáním z evropských strukturálních fondů je ale problém. Ohrozit to může i splnění cíle pro energetickou účinnost, který vyplývá z evropského klimaticko-energetického balíčku pro rok 2020.

 

Ušetřené peníze zpět
 
Evropská komise teď dává větší důraz na využívání návratných finančních nástrojů, jako jsou půjčky nebo záruky. Ty pomáhají přilákat soukromé investory, a znásobit tak přínosy veřejných fondů. Brusel také podporuje kombinaci peněz ze strukturálních fondů s Evropským fondem pro strategické investice (EFSI), který je součástí takzvaného Junckerova balíčku neboli Investičního plánu pro Evropu.

 

Podle Liptáka z DG Regio je energetická účinnost pro návratné finanční nástroje vhodná oblast díky tomu, že přináší energetické úspory, a tak i ušetřené peníze. O tom, které investice jsou pro finanční nástroje vhodné, ale podle něj musí rozhodovat národní úřady, které se o fondy starají.
„Ta aktivita musí přinášet příjmy, zisky nebo úsporu nákladů, aby se zajistilo splacení investice,“ uvedl Lipták. „Finanční nástroje nefungují, pokud vedle nich existují podobně zaměřené dotační nástroje, nebo se uvažuje o jejich zavedení,“ dodala k problematice Vaida Lauruševičienėová z litevské agentury pro veřejné investice VIPA.

 

Finanční nástroje v Česku
 
V Česku by mohlo využívání finančních nástrojů posílit díky plánované transformaci Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) na národní rozvojovou banku. Platí to hlavně pro financování projektů, které podávají podniky. „Vláda si uvědomuje, že v budoucnu dotační prostředky do podnikatelské sféry z EU proudit zkrátka nebudou. Proto má zájem na vytvoření infrastruktury, která by umožnila efektivně spravovat finanční nástroje jako nástroj hospodářské politiky státu,“ řekl EurActivu v únorovém rozhovoru generální ředitel ČMZRB Jiří Jirásek.

 

Zatím se ale celý koncept návratných nástrojů v Česku příliš uchopit nepodařilo, myslí si Ondřej Šrámek ze společnosti Knauf Insulation a představenstva České rady pro šetrné budovy. „Vláda není rozhodnutá, jestli se bude finančními nástroji zabývat nějaký centralizovaný úřad, nebo jestli s nimi bude každý rezort pracovat na vlastní pěst. Chybí také vedení ze strany ministerstva financí, což je rozdíl oproti Slovensku, od kterého bychom se mohli v tomto ohledu učit,“ uvedl Šrámek na konferenci.

 

Aktuálně je ve finální fázi příprava výzev pro finanční nástroje v operačním programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost, který spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Ve fázi příprav je v tomto směru také Integrovaný regionální operační program pod ministerstvem pro místní rozvoj. V operačním programu Životní prostředí pod ministerstvem životního prostředí se zatím něco takového neplánuje, uvedl na konferenci ředitel odboru energetické účinnosti a úspor na MPO Vladimír Sochor.

 

Upozornil také na program ENERG, který ve spolupráci s MPO financuje ČMZRB. Díky němu mohou bezúročné investiční úvěry a finanční příspěvky na financování energetických úspor získávat malí a střední podnikatelé v Praze (kteří nemohou získat podporu ze strukturálních fondů). Program startuje 1. června 2017 a je na něj vyčleněno 130 milionů korun.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Stát chystá superregulátora. Tisícovka úředníků ohlídá všechna síťová odvětví

Stát chystá superregulátora. Tisícovka úředníků ohlídá všechna síťová odvětví

Stát dokončuje plány na vznik obřího regulačního úřadu, který by měl dohlížet na energetiku, telekomunikace, vodovody i železnici. Zkrátka veškerá síťová odvětví. Instituce s více než tisíci zaměstnanci má spolykat miliardu korun ročně a její vznik bude trvat pět a půl roku. Vyplývá to ze studie proveditelnosti na vytvoření Národního regulačního úřadu (NRÚ), kterou Úřad vlády poslal do meziresortního připomínkového řízení. Dokument, jejž má MF DNES k dispozici, by poté měla schválit vláda. Není ale jasné, zda to stihne ještě ta současná.

 

Dohled nad energetikou v současnosti zajišťuje Energetický regulační úřad (ERÚ), nad telekomunikacemi bdí Český telekomunikační úřad (ČTÚ). Ty by se společně s nově vzniklým Úřadem pro přístup k dopravní infrastruktuře včlenily do nové instituce. Úplnou novinkou má být dohled na vodárnami, které dnes sleduje několik resortů v čele s ministerstvy zemědělství a financí. Pro vodu ale neexistuje nezávislý regulační úřad.

 

Zemědělský resort se ovšem vzniku superregulátora vehementně brání. „Ministerstvo zemědělství zastává názor, že sloučit všechna síťová odvětví není reálné a nepřineslo by to vzhledem k rozdílnosti problematik jednotlivých odvětví pozitivní výsledky,“ tvrdí mluvčí ministerstva Markéta Ježková. Ta kritizuje, že by vznik instituce měl dopad i na peněženky spotřebitelů. Náklady na provoz úřadu by se podle vládní studie měly vyšplhat na 1,056 miliardy korun ročně. Samotné zřízení přijde na 34 milionů korun. Stát by ale měl na druhou stranu ušetřit na chodu za stávající jednotlivé regulační úřady.

 

Náklady by platili přímo odběratelé v cenách služeb, které by stát reguloval. Na podobném principu už dnes funguje ERÚ, kdy odběratelé platí v ceně energií zároveň provoz úřadu. Částečně tento model funguje i v případě ČTÚ, jen pro vodárenství a kanalizace by se musel najít nový zdroj financování. A tím by nejspíš byl příplatek k ceně vody. Zdražení však nemá být závratné. Podle studie se jedná zhruba o deset haléřů na metr krychlový vody. V Praze byla loni průměrná spotřeba na osobu a rok 39,5 metru krychlového, za provoz regulátora by tak každý spotřebitel připlatil necelé čtyři koruny ročně.

 

Na co má dohlížet Národní regulační úřad:


 
Inspirace v Německu
Instituce, na něž má novinka dopadnout, jsou spíše rezervované. „Nebudeme to nyní nijak komentovat,“ říká mluvčí ČTÚ Martin Drtina. Podle zdrojů z úřadu ale vznik národního regulátora odvětví nic nepřinese a povede ke ztrátě odbornosti. V čele superregulátora by podle vládního dokumentu měla stanout pětičlenná rada s jedním předsedou. Ze studie ale není zřejmé, kdo by vedení úřadu jmenoval a na základě jakých kritérií. Zmiňuje se pouze, že odborné členy rady by mohla jmenovat příslušná ministerstva.

 

Jde přitom o klíčovou otázku. Výměna na nejvyšších postech ERÚ a ČTÚ, tedy lidí s rozhodujícím vlivem na stamiliardový byznys, je obvykle předmětem ostrých bojů. Podle některých hlasů stála výměna na nejvyšších postech obou institucí i za nedávným pádem exministra průmyslu Jana Mládka. Stát se v plánech na zřízení úřadu ve velké míře inspiroval v Německu, kde za většinu síťových odvětví odpovídá Spolková agentura pro sítě (BNA). Fungování Bundesnetzagentur, jak se úřad v němčině nazývá, se však od tuzemských plánů v některých bodech podstatně liší.

 

V prvé řadě BNA nezodpovídá za vodárenství a kanalizace. „Zásobování vodou je na základě ústavy záležitostí samospráv a podléhá jejich dohledu,“ uvedl mluvčí BNA. Právě toto odvětví se přitom může stát předmětem největších dohadů kolem vzniku superregulátora.

 

Český materiál přitom nevylučuje, že by se záběr nového úřadu ještě mohl rozšířit o další obory. Mluví se o cenách léků, bankovních poplatcích, nájemném nebo výši sankčních a exekučních poplatků. „Potenciální záběr budoucí agendy Národního regulačního úřadu České republiky by mohl být mnohem širší,“ uvádí zpráva.

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/superregulator-narodni-regulacni-urad-dyh-/ekonomika.aspx?c=A170516_205554_ekonomika_fka

Read more »

Přes supercentralizaci k decentralizaci

Přes supercentralizaci k decentralizaci

„Velkou“ energetiku budeme ještě hodně dlouho potřebovat. Je úkolem státní správy nastavit podmínky a cenovou strukturu v tzv. regulovaných odvětvích tak, aby byla zajištěna koexistence mezi „velkou“ a „malou“ energetikou bez masivního odpojování od centrálního zásobování teplem či elektrické sítě, píše ve svém komentáři odborník na energetiku Milan Šimoník.

 

Občas slyším, jak nám nové technologie umožní energetickou soběstačnost a nezávislost na centralizované energetice. Taky se těším na svět, kde každý budeme mít na oblečení či na hlavě solární panel (někteří ho už máme) a budeme chodícími elektrárnami.

 

Cesta k tomuto ideálnímu světu však zřejmě povede přes velmi silnou centralizaci. Prof. Quaschning ve své přednášce potvrzuje základní směřování německé energetiky, tedy že dekarbonizace se plánuje skrze elektrifikaci sektorů dopravy a tepla. Z velké míry přímo (tepelná čerpadla, elektromobilita) a částečně v kombinaci s P2G (Power to Gas, přeměna elektrické energie na plynná paliva – pozn. red.). Spotřeba elektřiny proto bude do budoucna podstatně růst. Též upozorňuje, že současným tempem bude německá energetika dekarbonizovaná nejdříve v roce 2150. Přestože za úspěch Energiewende lze považovat výrobu třetiny elektřiny z OZE, podíl OZE na konečné spotřebě energie vzrostl v roce 2016 o pouhých 0,5 % na 12,5 %. Je tedy stále o něco menší než v Česku či na Slovensku se 14 %.

 

Ve své poněkud extrémním návrhu proto žádá výrazné zvýšení tempa růstu výroby elektřiny z OZE. Dnešní výroba elektřiny v Německu je přibližně 600 TWh, z toho OZE asi 180 TWh. Růst výroby z OZE na 1300 TWh do 2040 je samozřejmě nereálný, ale naznačuje trend, kterým se německá energetika bude v příštích desetiletích ubírat, tedy k velkému podílu výroby z větrných parků na moři i na pevnině. K tomu fotovoltaika a zanedbatelný podíl dalších zdrojů. Potenciál vody je omezený a využívání biomasy bude kvůli konfliktu s pěstováním potravin omezeno na případy, kdy elektřina použitelná není, např. biopaliva pro leteckou dopravu či přímé užití v průmyslu (viz graf níže).

 

Podstatným trendem německé (a evropské) energetiky při geograficky nerovnoměrně rozmístěných zdrojích OZE bude tedy silná centralizace, významná role velkých firem, zvyšující se nároky na rozsah a řízení přenosové a distribuční soustavy a zejména stále větší koordinační role státu či EU.

 

Rozvoj decentralizovaných technologií sice postupně umožní ve vhodných případech (domy, obce) nezávislost a soběstačnost, ale to je nereálné pro města a průmyslové aglomerace. V německé energetické politice je proto též zdůrazňován význam tepelných sítí, které kromě toho, že umožňují využívat výhody flexibilní kogenerační výrobu elektřiny a tepla (spalující zemní plyn a do budoucna syntetický zemní plyn) budou ve stále větší míře sloužit k integraci různých dalších zdrojů tepla dostupných v dané lokalitě – solární, geotermální, biomasa, tepelná čerpadla či odpadní teplo.

 

„Velkou“ energetiku budeme tedy ještě hodně dlouho potřebovat. Je úkolem a zodpovědností státní správy nastavit v současném měnícím se prostředí podmínky a důvěryhodnou cenovou strukturu v tzv. regulovaných odvětvích (distribuce elektřiny, plynu či teplárenství) tak, aby byla zajištěna koexistence mezi „velkou“ a „malou“ energetikou bez masivního odpojování od centrálního zásobování teplem či elektrické sítě.

Read more »

Dny teplárenství a energetiky 2017

Dny teplárenství a energetiky 2017


 
Dny teplárenství a energetiky, aneb DTE, ze jejichž pořádáním stojí Teplárenské sdružení ČR, jsou oknem do světa teplárenství a upozorňují na to, jakými procesy teplárenství prochází a co jsou aktuálně nejfrekventovanější témata. Svět teplárenství se mění. Podle slov vedoucích činitelů v současné době primárně nejde jen o technologie, o technická řešení, která zajistí účinnost, nízké emise a pro zákazníky přijatelnou cenu, ale o boj s požadavky legislativy, které z jedné strany neodpovídají inovativním cyklům v teplárenství a nepřímo vedou k jeho likvidaci, a přitom z druhé strany v něm například vidí významnou možnost využití tepelné energie, která je dnes jako odpad vypouštěna do životního prostředí.
 
Z klimatické agendy a reformy EU ETS vyplývá stále více otázek k jejich smyslu, na které české teplárenství nedostává konkrétní odpověď od orgánů EU. Původní cíl ochrany ovzduší snížením emisí CO2, který byl velice jednoduše řešitelný celoplošným daňovým zatížením zdrojů energií produkujících emise CO2, nebyl z nejrůznějších politických důvodů takto řešen. Údajně z důvodů sociálních, ale zcela jistě i lobistických, ze strany letectví, loďařství, dopravy atp., tedy i velkého globalizovaného průmyslu, který levnou dopravu potřebuje. Řešení cestou tzv. emisních povolenek na CO2 se dostalo do pasti stagnace výroby, takže cena povolenek klesla, je jich přebytek, a tak neplní očekávanou regulační funkci. Vedle toho existují směrnice, které různými způsoby zasahují do jednotlivých oblastí spojených s hospodařením energiemi a produkcí emisí. Řadu let bylo běžné, že během roku bylo nutné se zabývat postupně jednou, dvěma směrnicemi, požadavky EU.

 

Toto české teplárenství, ale i průmysl zvládal. Zima 2016 však přinesla zásadní obrat v tom, že se objevil tzv. zimní balíček více směrnic najednou. Podrobný rozbor těchto směrnic v plné nahotě ukazuje, do jakých rozporů se současná evropská politika, která nezvolila obecně jednoduché řešení daně z produkce CO2, dostala. Směrnice nejsou jednoduché, neboť se snaží mimo jiné kompenzovat i nežádoucí zásahy do trhu vyvolané směrnicemi předchozími. Některé požadavky zimního balíčku směrnic jsou natolik zásadní a v rozporu s našimi představami o řízení české energetiky ze strany EU, že Česká republika oficiálně zaslala svůj nesouhlas se zněním směrnic. Není sice sama, ale až dosud na takové připomínky nebyl brán ohled. O jednom ze zásadních důvodů hovořil zástupce ČEPS, a to o tom, že by se Česká republika de facto měla vzdát řízení své přenosové elektrické soustavy.

 

Z technických záležitostí byla významná pozornost věnována odsíření, monitorování obsahu rtuti v emisích a možnostem jeho snižování, čištění teplosměnných ploch v kotlích, ochraně proti korozi, využití biomasy a sběru dat umožňujícími synergii mezi energetickou a teplárenstvím. Téma energetického využití odpadů je jedno ze zásadních témat teplárenství. Tím, že za současných technických podmínek lze proces spalování plně řídit a na výstupu kontinuálně sledovat složení emisí, jde o způsob likvidace dopadů, který také umožňuje další využití látek vystupujících z procesu spalování. Teplárenství je na tento úkol připraveno, z části jej již řeší.

 

Nepříznivě se projevují rychlé změny politických názorů na snižování emisí, které nezohlední inovační cyklus i nově instalovaných technologií a jejichž realizace by poškodila některé české teplárny. Zapojení kombinované výroby tepla a elektřiny do čistě teplárenských soustav je jednou z možností, jak je posunout mezi „soustavy s vysoce účinnou kombinovanou výrobou elektřiny a tepla“. Energetický regulační úřad již řadu takových soustav eviduje. Pro budoucnost je důležité, že soustavy mimo tuto kategorii budou stát zcela mimo oblast vedoucí k zapojení do podpůrných programů, budou mít ztíženou pozici na trhu s teplem a jsou ohroženy rozpadem.

 

Skutečnost, že se mnohé teplárenské soustavy podílejí svou schopností velmi pružně řídit souběžnou produkci elektřiny podle požadavků provozovatele elektrické soustavy na stabilizaci dodávek elektrické energie, a přitom jsou schopné využít vzniklé teplo, není dostatečně zohledněna ve výkupních cenách elektřiny. Narůstající podíl elektřiny pocházející z nestabilních obnovitelných zdrojů vyžaduje rychle reagující zálohu. Z technického hlediska není výkon jako výkon. Je třeba rozlišovat výkon činný a jalový a nutné je řešit celý komplex. Je nutné, aby si i politická sféra uvědomila fyzikální podstatu, neboť důsledky podcenění budou zásadní a negativně neovlivní jen teplárenství, ale i průmysl.

 

Teplárenství si velmi důrazně uvědomuje nebezpečí rozpadu soustav zásobování teplem, pokud u odběratelů zvítězí argumenty dodavatelů plynových kotlů, tepelných čerpadel. V souhrnu názorů přednášejících se jako zásadní hranice jeví přibližně 600 Kč/GJ, respektive 2,16 Kč/kWh (se zahrnutím všech investičních i provozních nákladů). Podcenění této skutečnosti stojí za rozpadem některých soustav. Nejde však jen o cenu. Na rozhodnutí se odpojit se podílí i většinou informačních médií vytvářený negativní názor na chování teplárenských společností. Tento stav se řada tepláren snaží změnit. Nejen zdůrazňováním svého přístupu k ochraně životního prostředí, který je primárně velmi významný zejména v husté městské zástavbě. Posílit je nutné informovanost odběratelů o problematiku, kterou musí teplárenství řešit. Například i v tom, že některá opatření nevyplývají ze zájmu a potřeby teplárny a jejích zákazníků, ale z nařízení, legislativy.
 
Osobní kontakty, výměna zkušeností, hledání společného přístupu atp. mají zásadní význam i v době internetu. České teplárenství stojí nejen před úkoly, které vyplývají z jeho primární úlohy zásobovat teplem stovky tisíců domácností, ze snahy udržet svoji konkurenční výhodu na trhu s teplem, ale v poslední době před rostoucím počtem mimotržních úkolů, které jsou na něj kladeny ve spojitosti s politikou ochrany ovzduší a energetickou politikou EU.

 

Nové cesty ve vztazích s odběrateli je možné hledat v dlouhodobém partnerství, aneb smlouvách na delší období, které teplárně zaručí jistotu odběru tepla na delší období, sníží riziko z investice do úsporných opatření s delší dobou návratnosti, která se příznivě promítnou do budoucího vývoje cen tepla. Do souvislosti s tímto ryze tržním návrhem podnikatelského subjektu, který zákazníkům, kteří na něj přistoupí, musí poskytnout zajímavou garanci ceny tepla, je však nutné dát i evropské úvahy o regulaci chování tepelných sítí ve smyslu oddělení od výroby tepla, přiblížení soustav zásobování teplem k sítím elektrickým a plynařským, tedy technologicky jiným.

 

Vizionářské představy o využití většiny odpadního tepla jeho povinným začleněním do sítí SZT naráží na řadu překážek. Především kdo a jak bude kompenzovat ztráty výrobcům tepla, které by zákon oddělil od jejich tepelných sítí a snížil by využití jejich zdrojů tepla? Kdo uhradí technické změny, kterými by musely tepelné sítě projít, aby byly schopné vést tepelnou energii jednosměrně nejen od zdroje ke spotřebiči, jako dnes, ale de facto po „okružní dálnici“?

 

Objevují se nové, a významné zdroje tzv. odpadního tepla. Typicky jsou jimi datová centra, která jsou budována většinou v hustě zastavěných oblastech, s jejich potřebou chlazení v řádu cca 0,5 až 4 MW. V blízké budoucnosti lze očekávat rychlý nárůst potřeby chlazení i center pro nabíjení elektrických baterií nejrůznějších zařízení, automobilů aj., kde může jít o chladicí výkony ještě větší. Zapojení těchto zdrojů tepla do SZT je žádoucí. Vzniká hodně otázek, na které zatím nejsou odpovědi. Jak regulovat výstavbu takových zařízení, pokud je v jejich blízkosti rozvod tepla? Pro účely bydlení je stanovena povinnost zkoumat vhodnost napojení na SZT. Mají mít, i když z pohledu toku tepelné energie opačnou, povinnost všechny zdroje odpadního tepla? Nebylo by přirozené, kdyby do datových center, center pro nabíjení baterií atp. investovaly teplárny, protože mají způsob, jak v místě nepotřebnou tepelnou energii využít a pokud to bude jejich zájem, tak si dokáží uhlídat i ekonomiku základních zdrojů tepla?

 

Pohled do problematiky, o které koncový odběratel tepla, například majitel bytu, nemusí nic vědět ukazuje, že před teplárenstvím stojí mnoho nelehkých úkolů k vyřešení. Aktuální stav potvrzuje názor, že regulace ceny tepla se stává nepotřebnou. Odběratelé tepla mají dostatek možností, jak řešit odpojení od SZT na bázi tržních cen, a tak ani regulovaná cena tepla nezajistí dlouhodobou prosperitu teplárně, pokud nečiní opatření k udržení ceny na úrovni, kterou odběratelé považují vzhledem k poskytovanému komfortu za přijatelnou.

Read more »

Špinavá a čistá elektřina v Evropě: Němci pálí uhlí podobně jako Češi

Špinavá a čistá elektřina v Evropě: Němci pálí uhlí podobně jako Češi


Více než polovina elektřiny vyráběné v Česku i Německu pochází z fosilních zdrojů, především z uhlí. Nejvíce „špiní” emisemi z uhlí v Evropě Poláci, nejméně pak Francouzi a severské země. Kolik elektřiny a z jakých zdrojů během dne vyrábí jednotlivé státy, sleduje mapa na serveru Electricitymap.org.

 

V úterý 9. května dopoledne pocházelo 58 procent elektřiny vyráběné v Německu z fosilních zdrojů, zatímco u Česka to bylo 53 procent. Z toho šlo u obou zemí převážně o elektřinu vyráběnou v uhelných elektrárnách, méně pak z plynových elektráren. V případě našich západních sousedů ale výroba elektřiny z fosilních paliv kolísá více než u Česka. Minulý týden byl tento podíl u Německa nižší než u Česka, když kvůli dobrým povětrnostním podmínkám dočasně stoupl výkon německých větrných elektráren.

 

Ekologicky orientované Německo se bez uhlí neobejde, protože se po havárii v japonské Fukušimě v roce 2011 rozhodlo k odklonu od jaderné elektřiny a postupně je uzavírá. I když vybudovalo velké větrné parky na severu země, nemůže se na ně kvůli značené kolísavosti výkonu úplně spoléhat.

 

Počítají s ústupem od uhlí

 

Podle Martina Sedláka z Aliance pro energetickou soběstačnost se ale nenaplnilo strašení některých expertů a emise se po odstavení jaderných reaktorů výrazně nezvýšily. „Německé emise oxidu uhličitého jsou zhruba o čtvrtinu menší než v roce 1990. Přibližně třetina německé elektřiny připadá na obnovitelné zdroje,“ řekl.Upozornil také na to, že Německo počítá s postupným ústupem od uhlí. „Uvnitř německé politiky se vede debata, jak rychlé by mělo být. Zelené skupiny tlačí na větší růst obnovitelných zdrojů a rychlejší ústup od uhelných elektráren,“ uvedl Sedlák. Nejvíce elektřiny z fosilních paliv v Evropě vyrábí Polsko (převážně z uhlí) a Estonsko, kde většinu elektřiny vyrábějí originálním způsobem – spalováním ropných břidlic.

 

Francie závislá na jádru

 
Na druhou stranu ve Francii pochází z fosilních zdrojů méně než desetina produkce elektřiny, energetika země stojí na jaderných elektrárnách. Sedlák ale připomněl, že Francie si uvědomuje problém závislosti na jaderné energetice a v minulých letech přijala strategii snížení podílu jaderných elektráren a většího růstu obnovitelných zdrojů i snižování spotřeby. Důvody jsou jasné: francouzské jaderné reaktory postupně stárnou a jejich nahrazení novými by si vyžádalo masivní investice. Navíc se francouzský jaderný průmysl potácí na hranici pádu kvůli nezvládnutému projektu reaktoru EPR a předražených projektů ve výstavbě ve Finsku a Francii,“ dodal.

 

Nejistá budoucnost uhlí

 
Ještě méně pak znečišťují emisemi oxidu uhličitého severské země Norsko a Švédsko. V Norsku pochází prakticky veškerá elektřina z vodních elektráren, ve Švédsku z kombinace vodních a jaderných. Z údajů je také vidět, že jižní státy jako Itálie a Španělsko už vyrábějí více než desetinu elektřiny pomocí solárních elektráren. Server Electricitymap.org vychází z otevřených zdrojů, například sdružení Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSOE).

 

Budoucnost elektřiny z fosilních paliv v Evropě je nejistá kvůli sílícímu tlaku na ochranu životního prostředí z Bruselu. S postupným odklonem od uhlí počítá i česká státní energetická koncepce, podle které budoucnost patří jádru a obnovitelným zdrojům. Nové uhelné elektrárny z těchto důvodů nehodlá budovat největší tuzemská energetická firma ČEZ. Vedení firmy i proto podpořilo prodej starší uhelné elektrárny Počerady společnosti CzechCoal miliardáře Pavla Tykače. Dozorčí rada ČEZ ale nakonec rozhodnutí o prodeji odložila.

 

Zdroj: www.novinky.cz

Read more »

Přichází doba elektromobilů. Automobilky tlačí i čím dál přísnější limity pro emise

Přichází doba elektromobilů. Automobilky tlačí i čím dál přísnější limity pro emise


 
Evropské automobilky včetně české Škody Auto a celého koncernu Volkswagen zaměřují čím dál víc pozornosti na výrobu elektromobilů. Tlačí je k tomu i zpřísňující se limity pro emise oxidu uhličitého, které prosazuje Evropská unie. Výrobci aut upozorňují, že rozvoj elektromobilů a ekologicky „čistého“ provozu závisí hlavně na zájmu řidičů. Stát nebo města by je proto měly podpořit nejen dotacemi, ale taky třeba výhodami při parkování.
 

Česká automobilka Škoda představila nedávno na autosalonu v Šanghaji prototyp svého prvního elektromobilu. Sportovní užitkové vozidlo (SUV) s prozatímním názvem Vision E by se mělo začít vyrábět přibližně za tři roky. Firma taky plánuje, že kolem roku 2025 už bude elektřinou poháněna každá čtvrtá nová škodovka. Některé ale budou tzv. hybridy – energii „ze zásuvky“ budou kombinovat se spalovacím motorem.

 

„Rozvoj elektromobilů nabírá obrátky a může se vyvíjet exponenciálně,“ uvedl na začátku dubna na konferenci v Praze Tomáš Chmelík ze společnosti ČEZ. „Není důležité, zda se o komerčním trhu s elektromobily bavíme okolo roku 2023 nebo 2025. Pro nás je klíčový trend,“ dodal Chmelík.

 

Až 30 000 elektromobilů v Česku do roku 2025
 
Energetický gigant ČEZ, který v Česku provozuje veřejné dobíjecí stanice, počítá s tím, že v tuzemsku bude kolem roku 2025 jezdit 20 až 30 tisíc aut na elektřinu. „To už je masa, která může přispět k tomu, že budování a provoz veřejné infrastruktury se začnou vyplácet a budou komerční,“ tvrdí Chmelík.

 

I kvůli ceně zatím v Česku není o elektromobily tak velký zájem jako v některých západoevropských zemích. Kvůli tomu také automobilky nabízejí tento typ vozidel později než v jiných státech. Proto bude podle Chmelíka zásadní právě aktivita české automobilky. „Zkušenosti z ostatních zemí ukazují, že velký vliv na vnímání elektromobility má domácí výrobce,“ zdůrazňuje.

 

Nižší spotřeba, méně emisí
 
V plánech automobilového průmyslu hraje důležitou roli taky Evropská unie. Ta určuje limity pro emise hlavního skleníkového plynu způsobujícího globální oteplování, oxidu uhličitého (CO2). Osobní auta a dodávky odpovídají přibližně za 13 procent celoevropské produkce emisí CO2. První limity byly stanoveny v roce 2007. Aktuálně platí, že v roce 2021 by neměl průměr žádné automobilky za všechny její vozy prodané v EU překročit 95 gramů CO2 na ujetý kilometr.

 

Zastánci regulace poukazují na to, že snižování emisí CO2 má vliv nejen na ochranu klimatu, ale taky na peněženky řidičů. Existuje totiž přímá úměra mezi emisemi CO2 a spotřebou paliva. Evropská komise například předpokládá, že během životnosti průměrného osobního auta může řidič ušetřit za palivo průměrně až tři tisíce eur (přibližně 81 tisíc korun), pokud se spotřeba srovná s úrovní stanovenou pro rok 2015.
 
Nástup elektromobilů
 
Ochránci životního prostředí a Evropský parlament tlačí na to, aby se evropská legislativa emisím CO2 z aut věnovala i dál. Europoslanci vyzvali už před rokem a půl Evropskou komisi k tomu, aby stanovila limity i pro období po roce 2020. Komise chce svůj emisní cíl představit do léta. Dojednání konkrétních pravidel pak bude právě na europoslancích a zástupcích členských zemí.

 

Zatím se neví, jak vysoký nový cíl bude. Podle různých odhadů by se mohl pohybovat mezi 68 až 80 gramy CO2. Do něj by se v současnosti kromě elektromobilů vešly jen některé hybridy a možná nejmenší vozy na stlačený zemní plyn (CNG). Automobilky se můžou snažit dosáhnout snížení emisí taky díky úpravám konvenčních pohonů. Při dalším zpřísňování limitů už si s tím ale nevystačí. Po ruce jsou alternativní paliva jako zemní plyn. Po roce 2021 ale budou muset v mnohem větší míře nastoupit právě elektromobily.

 

Záleží na řidičích
 
Samotná výroba aut na elektrický pohon ale situaci nespasí, tvrdí výrobci. „Automobilky mají jen omezený vliv na to, jak efektivně jsou jejich produkty v konečném důsledku využívány,“ říká výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu (AutoSAP) Zdeněk Petzl. „Samy nové technologie ve vozidlech jsou jen jednou z částí většího rámce snižování emisí,“ dodává. „Bez toho, abychom rozvíjeli i další oblasti, jako jsou inteligentní dopravní systémy, zlepšili infrastrukturu nebo měnili chování řidičů, například pomocí kurzů ekojízdy, přijde většina úsilí a možných úspor nazmar,“ uvádí Petzl.

 

Firmy taky dodávají, že lidé musí mít zájem si ekologická auta kupovat. Významnou roli v tom hraje například rozvoj infrastruktury. Tomu může podle některých názorů pomoci veřejná podpora. „Veřejná podpora by měla rozvoji pomoci na začátku a měla by podle našeho názoru směřovat do těch oblastí, které slibují dlouhodobé přínosy. To je třeba budování přípojek a zajištění dobíjecích míst,“ říká Chmelík.

 

„Pokud elektromobilita nebude dlouhodobě atraktivní a bude neustále vyžadovat dotace, pak to ale zřejmě není správná cesta,“ zdůrazňuje Chmelík. Motivaci podle něj nemusí zajišťovat jen stát. Pomoct můžou i města velmi jednoduchými opatřeními. „Zpětná vazba od uživatelů elektromobilů třeba ukazuje, že pomůže třeba možnost parkovat za nějaký symbolický poplatek na modrých zónách v Praze,“ uzavírá Chmelík.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Stát se chystá na megakontrolu obnovitelných zdrojů. Tlačí ho čas

Stát se chystá na megakontrolu obnovitelných zdrojů. Tlačí ho čas

Začátkem března si úředníci a majitelé obnovitelných zdrojů v Česku po necelých dvou letech nervozity oddechli. Česká republika získala poslední posvěcení z Bruselu, že podpora zelené energetiky probíhá v­ souladu s pravidly. V opačném případě hrozily arbitráže zahraničních investorů, spory o miliardy a ­totální chaos. Zdálo se, že tím je záležitost uzavřená. Jenže Česko se zároveň zavázalo k prověření toho, že kombinace investiční podpory a dotovaných výkupních cen u některých zdrojů není příliš vysoká. Tedy zda nedochází k takzvané překompenzaci.

 

Nyní postupně vychází najevo, co to pro český stát znamená. Ředitel odboru elektroenergetiky ministerstva průmyslu Ladislav Havel uvádí, že podle předběžných odhadů bude nutné překontrolovat zhruba tři tisíce zdrojů z celkového počtu 31 tisíc. „Těchto tři tisíce zdrojů však čerpá 89,7 procenta veškeré podpory,“ prohlašuje Havel. Obnovitelné zdroje dostávají každoročně ze státní kasy a od spotřebitelů energie přes 44 miliard korun, nejde tedy vůbec o ­malé peníze.

 

Je potřeba změnit zákony, dříve kontrola nemůže začít
Kontrola však nemůže začít hned. Ministerstvo průmyslu v současnosti připravuje mechanismus, jak bude prověrka probíhat. Konkrétní podoba není zatím známa. „Všechno může doznat změn,“ upozorňuje Havel. Podle něj je nejdříve nutná změna legislativy, především energetického zákona a zákona o podporovaných zdrojích energie. Jde přitom o ­velmi citlivé téma. Při poslední novelizaci energetických zákonů před necelými dvěma lety došlo ve Sněmovně k ostrým střetům. „Do voleb se určitě nic nestihne,“ míní proto zdroj ze státní správy.

 

Jde přitom také o čas. Podle náměstkyně ministerstva průmyslu pro energetiku Lenky Kovačovské musí být první vlna kontrol dokončena nejpozději do února 2019. Úřady budou mít tedy zhruba rok, aby překontrolovaly výši podpory u nejstarších solárních, větrných a bioplynových elektráren. Jak upozorňuje předseda Komory obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa, je nutné elektrárny prověřit po deseti letech provozu. Jelikož se to doposud nedělo, únor přespříštího roku je závazný pro dokončení kontroly překompenzace všech obnovitelných zdrojů uvedených do provozu mezi léty 2006 až 2009.

 

Největší nápor přijde v roce 2020
Hlavní nápor na úřady pak přijde o rok později. „Valná většina zdrojů, včetně téměř veškeré fotovoltaiky, se bude kontrolovat v roce 2020,“ vysvětluje Chalupa. Rok 2010 byl totiž rokem největšího solárního boomu. V jediném roce vyskočil instalovaný výkon fotovoltaických elektráren ze 465 megawattů téměř na dva tisíce. Pak už výkon zelené energetiky rostl jen pozvolna. I proto se intenzita kontrol po roce 2020 zmírní.

 

Stát je v dohledu nad obnovitelnými zdroji poměrně laxní. Kvůli nejasnostem v zákonech a sporu o ­jejich výklad třeba už déle než rok neprobíhá cenová kontrola elektráren. Provozovatelé obnovitelných zdrojů jsou ohledně výsledku kontrol poměrně optimističtí. Podle Chalupy samotné uznání notifikace ukázalo, že k překompenzaci zdrojů nedochází, a neobává se tedy, že by při kontrole úřady dospěly k jinému výsledku. „Ministerstvo v rámci notifikace už udělalo kontrolu a její výsledek předkládalo komisi na dobrovolné bázi. Komise překompenzaci nezjistila,“ uzavřel Chalupa.

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz

Read more »