Archiv Duben 24, 2017

Británie poprvé od průmyslové revoluce nepotřebovala k výrobě elektřiny uhlí

Británie poprvé od průmyslové revoluce nepotřebovala k výrobě elektřiny uhlí

Pátek byl prvním dnem od roku 1880, kdy Velká Británie nemusela kvůli výrobě elektřiny spalovat uhlí. Úplného odstavení uhelných elektráren chce dosáhnout do roku 2025. Uhlí se tak v současnosti podílí na pokrytí britské výroby elektřiny přibližně devíti procenty. Největší část, kolem 50 procent, spadá na plynové elektrárny, následují obnovitelné zdroje s třetinovým podílem.

 

„Význam uhlí opravdu klesá na úkor ekologičtějších zdrojů energie,“ vysvětluje pro agenturu Bloomberg Duncan Burt, provozního šéfa britské přenosové soustavy. „Solární panely a větrné turbíny vytlačují fosilní paliva. Trend ještě zesílí v následujícím období, kdy měsíce červen a červenec přinášejí slunečné počasí,“ dodal Burt.

 

„Před deseti lety by byl den bez nutnosti spalovat uhlí nepředstavitelný. Během následující dekády ovšem náš energetický systém projde další radikální proměnou,“ uvedla Hannah Martinová z britské pobočky organizace Greenpeace. Hlavní motivací k přechodu k čistším zdrojům energie je boj proti klimatickým změnám, doplňuje agentura Bloomberg. Členské státy Evropské unie proto musí do konce této dekády pokrývat pětinu své spotřeby energie z obnovitelných zdrojů.

Read more »

Elektrárny vydělávají na přebytku energie v síti. Mění ji na teplo

Elektrárny vydělávají na přebytku energie v síti. Mění ji na teplo

Nízké ceny elektřiny přiměly vlastníky elektráren lepit ztráty ochranné soustavy. Našly proto novou formu výdělku – při přebytku energie v síti ji mění na teplo, které dodávají do měst.

 

Společnost Ško Energo, jejímž hlavním posláním je zajištění spolehlivých dodávek energie pro největší tuzemskou automobilku, rozjela na konci loňského roku nový byznys. Díky investici do nového elektrokotle v hodnotě jednoho milionu eur pomáhá stabilizovat přenosovou soustavu proti přetížení a brání tak blackoutu. Zjednodušeně řečeno, pokud je elektřiny v drátech přebytek, Ško Energo pohotově kotel nahodí a nadbytečnou energii přemění na teplo, kterým pak zásobuje obyvatele Mladé Boleslavi. Za tuto připravenost jí provozovatel soustavy ČEPS platí. „Pro mnoho tepláren je to byznys a i my si chceme přilepšit,“ vysvětluje iniciátor projektu Miroslav Žďánský, co Ško Energo k investici motivovalo.

 

„Škodovácká elektrárna“ není zdaleka jediná, koho takzvané podpůrné služby v poslední době zaujaly. O vyrovnávání sítě má zájem stále více poskytovatelů. Na začátku desetiletí splnilo podmínky ČEPS pro účast v soutěžích na podpůrné služby 14 subjektů, dnes už jich je 22.

 

Záplata na nízké ceny elektřiny

 

Důvodů pro zvýšený zájem je hned několik. V prvé řadě proměna evropské energetiky směrem k těžko regulovatelným obnovitelným zdrojům. „Když svítí slunce a zafouká, tak normální elektrárny nejsou schopny rychle reagovat a v síti je přebytek. Někdo tedy musí být schopen tuto energii zužitkovat,“ vysvětluje Žďánský. K podobným mimořádným opatřením přistupují operátoři stále častěji. Odstavit velký konvenční zdroj, jako jsou třeba jaderné elektrárny, totiž není nic jednoduchého, a proto musí mít ČEPS nasmlouvané jiné poskytovatele, ochotné rychle elektřinu do sítě dodat, nebo ji z ní naopak odebrat.

 

Podle mluvčí ČEPS Barbory Peterové má vliv i rozvoj technologií, který umožňuje zapojení těch poskytovatelů, kteří dříve nemohli podmínky ČEPS naplnit. Další důvod je ekonomický a spočívá v poklesu cen elektřiny na burzách. Provozovatelé elektráren hledají cesty, jak výpadek zisků způsobený levnou elektřinou zalepit, a nabídka služeb proti blackoutu je jednou z možností. „Na trhu s podpůrnými službami nyní soutěží větší množství subjektů, než tomu bylo dříve. Je to i důsledkem nižší velkoobchodní ceny elektřiny, takže se výrobci snaží hledat na trhu další alternativy, kde mohou své zdroje uplatnit,“ potvrzuje mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

 

Podíl ČEZ na podpůrných službách klesá
Sám ČEZ na rostoucí konkurenci spíše tratí. Polostátní společnost sice stále trhu s podpůrnými službami dominuje, její podíl však v loňském roce poklesl pod 40 procent. Ještě před pěti lety poskytoval ČEZ více než 62 procent podpůrných služeb. Naopak stále větší díl koláče se daří ukusovat třeba provozovateli kladenské a zlínské elektrárny společnosti Alpiq, Sokolovské uhelné, Plzeňské teplárenské spadající do holdingu EPH Daniela Křetínského, ale i řadě menších tepláren a elektráren. Rostoucí konkurence je dobrá zpráva pro ČEPS a v konečném důsledku i pro spotřebitele elektřiny. Náklady na provoz soustavy se totiž plně přenášejí do účtů za elektřinu.

 

Z výročních zpráv ČEPS je patrné, že tyto náklady každoročně klesají a společnosti se daří v soutěžích dosahovat čím dál nižších cen. „Pokles cen je způsoben jak poklesem ceny silové energie na trhu, tak zvyšujícím se počtem poskytovatelů a narůstající konkurencí,“ vysvětluje mluvčí ČEPS Peterová. Zatímco ještě před pár lety stály podpůrné služby ČEPS více než sedm miliard korun ročně, podle poslední zveřejněné uzávěrky za rok 2015 to bylo méně než šest miliard.

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/elektrarny-ceps-prenosova-soustava-prebytek-fa5-/ekonomika.aspx?c=A170418_2319535_ekonomika_rts

Read more »

Revoluce v energetice: Firmy se musejí změnit, aby obstály

Revoluce v energetice: Firmy se musejí změnit, aby obstály

Evropská energetika se nachází uprostřed obrovských strukturálních změn.

 

Energetické společnosti na ně musí nalézt odpovědi v podobě nových modelů fungování a inovací technologických řešení i služeb. Vliv tradiční energetiky již nikdy nebude takový jako v minulosti, ale její role zůstává i v následujících dekádách nenahraditelná. Musí se ovšem naučit spolupracovat s novou energetikou a novými potřebami zákazníků, shodli se účastníci diskusního setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD) na téma Role energetiky v měnicím se odvětví v pražském hotelu Marriott.

 

Hlavními katalyzátory změn v odvětví energetiky jsou podle odborníků rychlý rozvoj technologií, fundamentální úpravy regulace energetického trhu, změny obchodních modelů energetik a příchod nových hráčů. Jedním z hlavních důsledků kombinace těchto faktorů je pokles cen elektřiny až na loňské historické dno.

 

,,Energetický sektor prochází největšími změnami od druhé světové války. Ceny energií stagnují na velmi nízkých úrovních, Zimní balíček regulace Evropské komise ovlivní sektor energetiky na dlouhou dobu dopředu a mění se i zákazník, která chce o vlastní energetice rozhodovat a řídit si ji,“ uvedl na konferenci IVD člen představenstva a ředitel divize Strategie Skupiny ČEZ Dávid Hajmán. Připomněl, že ČEZ se proto již od roku 2014 řídí aktualizovanou strategií a zároveň letos zahájil debatu s akcionáři o cílech, které má největší česká energetická společnost plnit.

 

Podle šéfa strategie francouzské energetiky ENGIE je pro stanovení správného obchodního modelu nezbytný globální pohled na současnou energetickou revoluci. ,,Za 10 let klesly náklady na výrobu elektřiny ze slunce na šestinu a pokles výrobních nákladů zaznamenaly i větrné elektrárny,“ připomněl na konferenci IVD Antoine de La Faire. Firma GDF SUEZ se proto v roce 2015 přejmenovala na ENGIE, plánuje rozsáhlé divestice v dosavadních oblastech svého působení a investice v nových oborech, v posledních době realizovala například projekty obnovitelných zdrojů v Brazílii, Peru, Mexiku nebo Indii.

 

Kromě nových technologií se musejí evropské energetiky vyrovnat také se změnami v regulaci. ,,Evropská energetika žije ve schizofrenii – mluví se o liberalizaci a sjednocování trhu, ale realitou jsou zásahy do fungování volného trhu skrze dotace a kapacitní mechanismy. Stanovit dlouhodobé zajištění proti rizikům změny regulace do budoucna je v současnosti pro energetické firmy takřka nemožné,“ uvedla Lenka Kovačovská, náměstkyně pro energetiku Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.

 

,,S rychlým rozvojem robotizace v rámci průmyslu 4.0 může být konečná cena energie v budoucnu tou největší národní konkurenční výhodou,“ vysvětlila Kovačovská s tím, že schválená energetická koncepce ČR cestu k planění energetických potřeb země v budoucnu nabízí, ale důležité je také nastavit pobídky, které umožní budování nových zdrojů energie. Energetický expert poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Macenauer k tomu dodal, že bez výstavby nových zdrojů ČR přijde o svou energetickou soběstačnost kolem roku 2028. ,,Krátkodobými dovozy elektřiny bychom sice byli s to se posunout až do roku 2032. V budoucnu ale nemusí být odkud v okolí brát,“ varoval.

 

Evropské energetiky se dnes kromě přechodu z tradiční energetiky k novým zdrojům musejí vypořádat i s novou konkurencí z ostatních odvětví, jako jsou banky nebo telekomunikační společnosti, kterým se energetika otevřela díky liberalizaci a digitalizaci trhu. ,,Evropská energetika prošla v posledních deseti letech extrémní fragmentací trhu. Zatímco v roce 2006 zde operovalo 20 tisíc energetik, v současné době už si v energetice konkuruje asi 90 tisíc firem. Velcí hráči musejí reagovat a reagují, aby se bránili poklesu svého tržního podílu,“ uvedl Josef Žádník, senior manažer, PwC Česká republika.

 

,,Velká energetika už na výsluní byla a těžko lze očekávat marže do budoucna na podobných úrovních jako v minulosti. Proto je nutné, aby energetiky nabízely nové produkty a služby zákazníkovi a nacházely nové cesty k ziskovosti,“ shrnul Jakub Maščuch, zástupce vedoucího oddělení Energetických systémů budov, ČVUT UCEEB.

 

Zdroj: www.enviweb.cz

Read more »

Emise CO2 v Evropě klesají, problémy ale dělá uhlí nebo doprava

Emise CO2 v Evropě klesají, problémy ale dělá uhlí nebo doprava

Evropské unii se v minulém roce opět podařilo snížit emise skleníkových plynů. Pro správné fungování klimatické politiky je ale zapotřebí napravit systém obchodování s povolenkami, jehož stávající podoba hraje do rukou uhelným elektrárnám. EU se také snaží snížit emise v ostatních sektorech, jako je například doprava.

 

Množství skleníkových plynů vypouštěných v rámci energetiky a průmyslu v Evropě loni už šestý rok po sobě pokleslo. Vyplývá to z dat evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) za rok 2016, která na začátku dubna zveřejnila Evropská komise. Povolenky pro vypouštění emisí využívají především výrobci elektřiny, tepla a také průmyslové podniky. Na každou vyprodukovanou tunu oxidu uhličitého potřebují jednu emisní povolenku.

 

„Ověřené emise za rok 2016 meziročně klesly o půldruhého procenta,“ uvedl obchodník s povolenkami společnosti Vertis Daniel Ošťádal. „Do 31. března stihlo emise nahlásit 10 716 z celkových 12 754 zařízení v rámci EU ETS. Ta společně do ovzduší vypustila 1,73 miliardy tun oxidu uhličitého.“

 

Německé uhlí

Analýza bruselského think-tanku Sandbag ukazuje, že pokles lze přičíst výrobcům energie, protože v průmyslových sektorech se emise meziročně snížily jen o půl procenta a v posledních čtyřech letech jsou víceméně na stejné úrovni. Za loňským snížením stojí hlavně uzavírání uhelných elektráren a častější využívání zemního plynu, který zaznamenal pokles cen. „Emise z uhelných elektráren klesly v roce 2016 o 11 procent,“ uvádí analytik Sandbagu Dave Jones. Upozorňuje však, že tento druh elektráren je v rámci EU ETS stále zodpovědný za 39 procent všech emisí. V Evropě jich je 280.

 

Mezi deseti největšími znečišťovateli ovzduší v EU přitom najdeme sedm elektráren z Německa. Jsou mezi nimi i čtyři lužické podniky, které nově patří českým skupinám EPH a PPF. Ačkoliv je Německo v EU vnímáno jako „zelený šampion“, ve snižování emisí CO2 to neplatí. Vloni zde sice poklesly o půl procenta, dlouhodobě se ale Spolkové republice nedaří plnit vlastní cíle. „Německo se zavázalo, že mezi lety 1990 a 2020 sníží své emise o 40 procent. Do loňského roku jsme dosáhli snížení 28 procent. To je samozřejmě úspěch, ale snížit emise během následujících čtyř let o dalších 12 procent, to je velká výzva,“ řekl na začátku dubna v Praze na konferenci Proměna energetiky Stefan Kapferer z prezidia Spolkového svazu energetiky a vodního hospodářství.

 

Jedním z důvodů je tamní postupné odstavování jaderných elektráren a navýšení výroby elektřiny z uhlí. Ta se dlouhodobě vyplácí mimo jiné kvůli nízké ceně uhlíku v systému ETS, způsobené velkým přebytkem povolenek. Ten už podle analýzy Sandbagu překročil počet tří miliard. Stojí za ním mimo jiné hospodářský pokles během celosvětové finanční krize.

 

Obchodování s emisemi nefunguje

Cenu uhlíku se teď snaží EU navýšit prostřednictvím nových pravidel systému ETS, která začnou platit po roce 2020. Členské země, europoslanci a zástupci Evropské komise již zahájili trojstranná finální jednání, která by mohla skončit letos na podzim. „Evropský systém pro obchodování s emisemi nefunguje a naším úkolem je změnit to,“ říká parlamentní zpravodaj reformy, britský konzervativní europoslanec Ian Duncan. Důležité podle něj bude zamezit dalšímu hromadění povolenek a zajistit dostatečný přísun bezplatných povolenek energeticky náročným odvětvím, která může cena uhlíku poškozovat v mezinárodní konkurenci. Členské státy i Evropský parlament přicházejí k jednacímu stolu s rozdílnými pohledy na řadu otázek. Vyjednávat se bude například o možném zrušení dvou miliard přebytečných povolenek v roce 2024.

 

Emise v cestování

Při snižování emisí se však nehraje jen o budoucnost průmyslu nebo energetiky. Pod EU ETS spadají i letecké společnosti, které musí vykazovat emise ze všech letů v rámci Evropského hospodářského prostoru. Podle čerstvých údajů za loňský rok emise z tohoto odvětví vzrostly o téměř osm procent na více než 61 milionů tun. Letectví je odpovědné za tři procenta všech evropských emisí skleníkových plynů. Pokud se někdo vydá letadlem z Londýna do New Yorku a zpět, vyprodukuje podle Evropské komise tolik emisí, jako když celý rok vytápí svůj dům. Mezi zdroje skleníkových plynů patří i další dopravní prostředky, které už ale nespadají pod systém ETS. Ten pokrývá přibližně jen 45 procent evropských emisí.

 

Uhlíková daň v Česku

Zatímco v Česku tvořily emise z dopravy v roce 1990 jen 6,35 procenta z celkových emisí CO2, v roce 2012 už tento podíl podle údajů ministerstva průmyslu dosahoval na 16,9 procenta. Stále to ale není nic ve srovnání se západoevropskými zeměmi – ve Velké Británii tento podíl například činí 27 procent. I v této oblasti se EU snaží vypouštění skleníkových plynů regulovat, a to například pomocí limitů pro emise CO2, které produkují osobní automobily.

 

Dopravě se věnuje i národní strategie pro ochranu klimatu do roku 2030, kterou na konci března schválila česká vláda. Stát chce například zvýhodňovat alternativní paliva, ale také cyklistiku. Snižování emisí se bude týkat i nákladní dopravy, která by se zčásti měla přesunout na železnice. „Do roku 2030 má dojít k poklesu emisí o 44 milionů tun v porovnání s rokem 2005, tedy o téměř 30 procent,“ řekl ke strategii ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

 

„V porovnání s emisemi skleníkových plynů v roce 1990 je to pak snížení až o 48 procent, takže s přehledem naplníme naše závazky vůči EU snížit emise oproti roku 1990 nejméně o 40 procent do roku 2030,“ dodal Brabec. Vládní strategie také navrhuje, aby se v sektorech mimo EU ETS zavedla uhlíková daň, tedy poplatek za vypuštění emisí. „Nejprve ale bude nutné provést analýzu dopadů a teprve na jejím základě posoudit možnost zavedení,“ uvádí ministerstvo životního prostředí.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Bilance topné sezóny – více než 800 požárů od komínů

Bilance topné sezóny – více než 800 požárů od komínů

Během topné sezóny, tedy od října 2016 do konce března 2017 došlo k více než 800 požárům komínů, což je o něco více než bylo v loňském roce. Každoročně se toto číslo přiblíží tisícovce a tyto požáry za sebou zanechávají nejen velké škody na majetku, ale i oběti a zraněné.

 

Příkladem je požár rodinného domu ve městě Zubří (okres Vsetín) ve Zlínském kraji, ke kterému vyjely dne 11. listopadu 2016 tři jednotky hasičů. Po provedení průzkumu hasiči zjistili, že v místě průchodu komína stropní konstrukcí vychází z podlahy kouř. Motorovou pilou tedy vyřízli část podlahy a odkrytá místa zalili vodou. Následně s termokamerou sledovali teploty okolních stavebních konstrukcí. Na místo požáru se dostavila PČR a vyšetřovatel příčin vzniku požáru HZS ČR, který zjistil, že v místě prostupu komína stropem došlo k poškození komínového zdiva a prasklinou se požár rozšířil do stopní konstrukce. Komín byl používán bez platné kontroly spalinových cest. Majitel byl pokutován za zanedbání zákonné povinnosti v rámci správního řízení.

 

Druhým příkladem může být požár rodinného domu z 29. listopadu 2016 na Příbramsku, při kterém zasahovalo šest jednotek hasičů. „Podle prvotního průzkumu šlo o požár dřevěného stropu v prvním patře. V průběhu zásahu došlo k částečnému propadnutí stropní konstrukce mezi prvním a druhým podlažím a také mezi druhým podlažím a půdou. Hasiči v dýchací technice museli rozebrat další části stropu, aby se dostali ke skrytým ohniskům požáru. Přímé škody jsou vyčísleny na 2 miliony korun a další půl milionu korun na vybavení domu. Příčinou požáru byla technická závada na komínovém tělese, konkrétně jeho prasknutí v meziprostoru.“ řekl k tomu tiskový mluvčí HZS Středočeského kraje por. Ing. Ladislav Holomčík.

 

K požáru sazí v komíně vyjížděli také dne 17. ledna 2017 jednotky HZS Ústeckého kraje do obce Jiřetín pod Jedlovou. Hasiči požár uhasili, komín vyčistili – vybrali neuvěřitelných 15 kbelíků strusky a okolí komína proměřili termokamerou. Zdaleka se nejedná o ojedinělé případy. V roce 2016 došlo k 1 052 požárům od komínů, celková výše škod se vyšplhala na téměř 52 milionů a bylo zraněno 31 osob.

 

Nejvíc požárů vznikne přímo v komíně, kde se vznítí nevyčištěné saze. Těch bylo celkem 902 z celkového počtu požárů komínů. Mezi další příčiny požárů patří nevhodná konstrukce (76) nebo zazděný trám v komínu (45). To všechno jsou důvody, proč se HZS ČR dlouhodobě snaží tuto situaci řešit. Do nedávna spoléhali hasiči pouze na nařízení vlády o čištění, kontrole a revizi spalinových cest a na dobrou a úzkou spolupráci se Společenstvem kominíků, od 1. ledna 2016 je naštěstí všechno jinak.

 

Dnem nabytí účinnosti zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky nabyla účinnosti změna zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, která mimo jiné upravuje oblast spalinových cest. Tak je tato problematika již pevně ukotvena v zákoně. K novinkám patří povinnost oprávněné osoby vypracovat písemnou zprávu o provedení čištění nebo kontroly spalinové cesty. V případě zjištění vážných nedostatků, musí oprávněná osoba oznámit tuto skutečnost písemně na příslušném stavebním úřadě nebo u orgánu státního požárního dozoru dle typu zjištěného nedostatku.

 

Oprávněné osobě neplnící své zákonné povinnosti může být uložena pokuta hasičským záchranným sborem kraje až do výše 50 000 Kč. Provozovatelům spalinové cesty, která vykazuje hrubé nedostatky, může být uložena pokuta do 10 000 Kč (u fyzických osob) a do 100 000 Kč (u právnických osob nebo podnikajících fyzických osob).

 

Ze strany oprávněných osob a revizních techniků spalinových cest se v rámci spolupráce angažuje Společenstvo kominíků ČR, které šíří povědomí o této legislativní změně. Hlavním cílem právní úpravy je zvýšení bezpečnosti provozu spalinových cest. „Hlavní roli“ zde hrají odborníci na tuto problematiku, tj. oprávněné osoby a revizní technici spalinových cest. Proto i Společenstvo kominíků ČR cíleně vzdělává své členy a vysvětluje postupy při zjištění nedostatku a jeho odstranění. Spolupráce státní správy a odborníků na tuto problematiku by neměla přinést zahlcení správních úřadů oznámeními o nedostatcích, ale měla by být zárukou, že všechny nedostatky, které bezprostředně ohrožují zdraví, život nebo majetek osob, budou odstraněny.

 

Zdroj: www.tzb-info.cz

Read more »

České domácnosti spotřebovaly meziročně o 11 procent více tepla

České domácnosti spotřebovaly meziročně o 11 procent více tepla

 

Jak uvedl server ceskenoviny.cz, tak české domácnosti v uplynulé zimě spotřebovaly meziročně v průměru o 11 procent více tepla z tepláren. Typická čtyřčlenná rodina v zatepleném bytovém domě za něj zaplatí proti zimě na přelomu let 2015 a 2016 o 630 korun více. ČTK to řekl mluvčí Teplárenského sdružení ČR (TS ČR) Pavel Kaufmann. Uvedl, že důvodem bylo chladnější počasí než v minulých abnormálně teplých zimách. Z dlouhodobého hlediska byla ale podle něj zima průměrná.

 

„Tímto způsobem je potřeba se dívat i na náklady na topení, které se po předchozích velmi teplých zimách jen vrátily k dlouhodobému normálu a nejsou nijak extrémní,“ uvedl Kaufmann. Dodal, že zatímco v minulé zimě bylo v Česku 26 mrazivých dnů s průměrnou denní teplotou pod nulou, v letošní zimě jich bylo 64. „Návrat k normálu“ ve spotřebě potvrzuje většina dodavatelů, které ČTK oslovila. „Teplotně byla letošní zima v rámci dlouhodobého průměru. Její loňský nástup byl ovlivněn babím létem, studenější leden byl vykompenzován teplejším únorem a březnem. Z uvedeného vyplývá, že žádná překvapení v podobě vysokých plateb za dodávky tepla našim klientům nehrozí,“ uvedla mluvčí skupiny Veolia Energie Marcela Dvořáková. Firma dodává v Česku teplo do 325.000 domácností.

 

„Z pohledu nákladů na teplo pro uživatele bytů v roce 2017 lze již nyní říci, že meziročně chladnější leden bude vykompenzován teplotně nadprůměrným březnem,“ dodala Pražská teplárenská, která dodává v metropoli teplo asi 220.000 domácností. Některé firmy tvrdí, že díky snížení cen tepla u nich mohou zaplatit lidé za teplo podobnou částku jako v minulých zimách, případně nepatrně více. „Domácnostem průměrné náklady nevzrostly, spíše klesly. Důvodem jsou nižší výsledné jednotkové ceny tepelné energie vyplývající z nižší ceny paliva. V našem případě zemního plynu a elektrické energie,“ uvedl například Roman Macek, předseda představenstva společnosti Sateza, která zásobuje teplem domácnosti v několika městech a obcích na Šumperku a Jesenicku.

 

Podle dat Teplárenského sdružení si lidé mimo tepla meziročně připlatí i za jiné způsoby vytápění. U stejné domácnosti s elektrickým topením (přímotop, elektrokotel, akumulační kamna) odpovídá podle Kaufmanna vyšší spotřeba růstu platby proti předcházející zimě o 1150 korun, u atmosférického plynového kotle o 960 korun, u kotle na uhlí o 630 korun a u kotle na dřevo o 580 korun. Teplárenské sdružení ČR bylo založeno v roce 1991, jeho členové dodávají teplo třem čtvrtinám domácností, které teplo z tepláren v Česku využívají. Jde o 1,2 milionu domácností, v nichž žije přes tři miliony obyvatel. Členové sdružení dodávají teplo i průmyslovým podnikům, školám, nemocnicím nebo úřadům.

 

Zdroj: www.tzb-info.cz

Read more »

Europoslanci vytáhli proti palmovému oleji. Do roku 2020 má zmizet z biopaliv

Europoslanci vytáhli proti palmovému oleji. Do roku 2020 má zmizet z biopaliv

Každou hodinu zmizí kvůli pěstování palmy olejné tři kilometry čtvereční deštného pralesa. Česká europoslankyně Kateřina Konečná stojí v čele iniciativy Evropského parlamentu, která má používání palmového oleje zamezit. Brusel teď stojí před dilematem. Má předložit opatření, jak používání palmového oleje do roku 2020 zcela zamezit. Biopaliva, do nichž se přidává, jsou ale podstatnou součástí unijního boje s emisemi CO2.

 

Hořící deštné pralesy a dusící se Indonésané. Oxid uhličitý unikající z obnažených rašelinišť a hynoucí orangutani. O plantážích budovaných na místě deštných pralesů na Borneu, Sumatře a dalších ostrovech v jihovýchodní Asii se vedou spory už léta. Proti levně produkovanému palmovému oleji, přidávanému například do biopaliv, se po ochráncích životního prostředí teď postavil také Evropský parlament. Skupina poslanců v čele s českou europoslankyní Kateřinou Konečnou (KSČM, GUE/NGL) předložila v europarlamentu návrh, ve kterém žádají Evropskou komisi, aby používání palmového oleje v biopalivech bylo ukončeno. A to již v roce 2020. Zavést by chtěli i systém jednotné certifikace palmového oleje.

 

Rezoluci v úterý podpořilo 640 poslanců, jen 18 bylo proti a 28 se hlasování zdrželo. „Evropská unie je druhým největším spotřebitelem palmového oleje na světě,“ vysvětluje Konečná. „Byť se snaží být tím nejvýznamnějším hráčem v tom, jak omezit jeho produkci.“

 

Margarín, pomazánky, křupky 
Podle Konečné se 46 procent palmového oleje dováženého do EU používá právě do biopaliv. Uplatnění ale nachází také v potravinářském či kosmetickém průmyslu. Najdeme jej v margarínech, čokoládových pomazánkách, křupkách, sušenkách ale i v pracích prostředcích. „Pořád ho máme ve spoustě věcí, kam prostě nepatří a kde je úplně, ale úplně zbytečný,“ říká Konečná.
Ještě horší důsledky se vážou na produkci kokosového nebo sójového oleje. Zatímco výtěžnost u palmového oleje činí 3,3 tuny na hektar, u olejů získávaných lisováním kopry je to pouhých 0,7 tuny a v případě sójových bobů 0,4 tuny. Na vybudování plantáží kokosovníku a sóji je tak zapotřebí vykácet ještě větší rozlohu deštného pralesa. Za hodinu se vykácí tři kilometry čtvereční pralesa. Iniciativu europarlamentu vítá organizace na ochranu životního prostředí Greenpeace. Sebastien Risso z její evropské centrály nicméně připouští, že přichází „za pět minut dvanáct“.

 

„Pokud chce Evropa razantně snížit dovoz kontroverzního palmového oleje, musí především skončit se škodlivou politikou masivní spotřeby biopaliv vyrobených ze zemědělských plodin,“ upozorňuje tiskový mluvčí Greenpeace ČR Lukáš Hrábek. Předseda Strany zelených Matěj Stropnický upozorňuje, že „biopaliva nejsou bio, i když se jim tak říká“. „Vezměte si jen to množství chemie spotřebované na jejich pěstování. Jejich dřívější podpora ze strany EU se ukázala jako kontraproduktivní.“ „Důsledkem je kácení pralesů a ohrožení biodiverzity. Problematické je i spotřebovávání zemědělských plodin pro nepotravinové účely v době potravinové krize,“ dodává Stropnický. „EU má velkou globální odpovědnost. Je známo, že zhruba polovina plochy všech ilegálně vykácených pralesů se využívá k produkci palmového oleje a asi 18 procent z něj se dostává na trh EU.“ Iniciativu europarlamentu proto čeští zelení podporují. Požadují navíc, aby se při výrobě biopaliv uplatňovala přísná ekologická a sociální kritéria. 
Dilema EU 
Ve světě každou hodinu zmizí tři kilometry čtvereční deštného pralesa. A s nimi i řada živočichů, kteří zde žijí. Každý den zahyne kvůli palmovému oleji na indonéských ostrovech deset orangutanů. Ten je dnes kriticky ohroženým druhem. Na Borneu jich podle odhadů zbývá asi 54 tisíc, na Sumatře šest a půl tisíce. Evropská unie teď čelí zásadnímu dilematu. Na jednu stranu chce dodržet cíle, které si v ohledu na emise kysličníku uhličitého stanovila. Tedy snížit do roku 2020 jejich objem o alespoň šest procent ve srovnání s rokem 2010. Na druhou stranu ale doposud nedokázala radikálně omezit používání palmového oleje, který je podstatnou složkou biopaliv.

 

„Orgány Evropské komise měly několik měsíců výsledky studie, která prokazovala, že bionafta z palmového oleje má třikrát vyšší emise než konvenční nafta, a nic s touto informací nedělaly,“ uvedla Konečná. „Máme zodpovědnost za stav našeho světa a zvláště ve chvíli, kdy svojí poptávkou podporujeme odlesňování deštných pralesů, a tedy plic planety, bychom si toho měli být vědomi a snažit se zjednat nápravu,“ dodává česká europoslankyně.

 

6000 tun CO2 z jednoho hektaru
Původní úvaha při zavádění rostlinných olejů jako příměsi do biopaliv byla jednoduchá. Při jejich spalování se do ovzduší dostane jen tolik kysličníku uhličitého, kolik si ho předtím plodiny, z nichž se biopaliva vyrábějí, odeberou ze vzduchu. Jak se ale ukázalo, z jednoho hektaru rašelinišť, na nichž plantáže vzniklé na místě vykáceného a vypáleného deštného pralesa stojí, se uvolní až 6000 tun CO2.
V současnosti je plocha těchto plantáží jen v Indonésii odhadována na 150 000 kilometrů čtverečních, což je téměř desetina tamního území. A takřka dvojnásobek rozlohy ČR. Pro rok 2017 plánují koncerny nárůst produkce palmového oleje o přibližně šest procent na 65 milionů tun – po devítiprocentním poklesu z let 2014 až 2015, způsobeném suchem spojovaným s klimatickým fenoménem El Niňo. Kácení deštných pralesů má ještě jeden rozměr.

 

Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International nedávno obvinila agrární koncern Wilmar se sídlem v Singapuru, že jeho indonéské pobočky využívají při práci na likvidaci deštného pralesa děti ve věku osm až čtrnáct let. Své zaměstnance používá koncern navíc na „otrockou“ práci, když jim platí pouhé dva a půl dolaru denně. Nehledě na škody na zdraví, které přitom místní lidé utrpí. V roce 2013 muselo v důsledku podráždění očí a kůže či dýchacích potíží vyhledat lékařskou pomoc 50 tisíc Indonésanů. Článek původně vyšel na stránkách Aktuálně.cz v rámci projektu, který společně realizují vydavatelství Economia a portál EurActiv.cz s podporou Evropského parlamentu.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Dotace rozhýbaly zájem o MHD na baterky. Městské vozové parky se zelení

Dotace rozhýbaly zájem o MHD na baterky. Městské vozové parky se zelení

Elektrobusy se těší čím dál větší popularitě. Mají nízké provozní náklady a jejich pořízení podporuje stát.„Elektrobusy mohou být budoucností veřejné dopravy ve městech,“ říká Antonín Macháček, ředitel Sdružení dopravních podniků. Podle něj už technologie dospěla natolik, že elektrobusy začínají být plnohodnotnou součástí MHD. „Ti, co už teď provozují vozidla na elektřinu, tedy trolejbusy nebo tramvaje, vidí určitě synergie,“ dodal Macháček.

 

Podle věstníku veřejných zakázek dopravní podniky za poslední čtvrtrok vypsaly šest soutěží na celkem 40 elektrobusů. Polovina z nich připadá na Hradec Králové. V Česku zatím jezdí spíše jednotky elektrobusů v Ostravě, v Praze a nově také v Třinci, kde Arriva provozuje s deseti autobusy největší flotilu elektrobusů. Třinec využil dotaci ve výši 135 milionů korun, od elektrobusů očekává snížení emisí ve městě.

 

Bez dotace by to nešlo
„Vstupní náklady jsou brutální, bez dotace bychom je nemohli pořídit. Ekonomicky se taková koupě nevyplatí, dotace je nutnost,“ říká šéf Arrivy Daniel Adamka. V Třinci mají vozidla najet na jedno nabití 110 až 150 kilometrů, baterie se nabíjejí přes noc v depu. Zkušenosti jsou různé. Například v Ostravě elektrobusy nezvládnou ujet celodenní směnu, mohou sloužit jen při takzvaných dělených směnách. To však není příliš ekonomické, protože autobus je dražší než naftový, a odpisy se tak rozkládají na nižší počet kilometrů. Zatímco dieselový autobus stojí kolem pěti milionů, elektrobus 13 milionů korun.

 

Možností je průběžné nabíjení na konečné v řádu minut. Nabíjecí stanice jsou však poměrně drahé. Provozní náklady elektrobusů jsou ovšem výrazně nižší než u klasických autobusů. Každý ujetý kilometr v nich stojí zhruba dvě koruny, kdežto náklady na naftové autobusy se pohybují okolo devíti, deseti korun na kilometr. A to často rozhoduje, protože dotací na elektrobusy je dost. Ministerstvo pro místní rozvoj v aktuální výzvě rozdělilo přes 1,75 miliardy na celkem 148 nízkoemisních vozidel, elektrobusy tvoří třetinu z nich. Zájem o dotace byl třikrát větší než v minulosti. Ve výzvě jsou však zahrnuty například i autobusy na zemní plyn, jejichž emise se příliš neliší od nejnovějších naftových motorů.

 

Hybridy vs. elektrobusy

Elektrobusů v Evropě zatím nejvíce jezdí v Eindhovenu (43) a v Londýně (51). Řada zemí preferuje hybridní autobusy, v nichž se baterie používá hlavně na rozjezd a pobyt v zastávce. „Pokud jsme se zavázali snižovat emise, je to určitě cesta, kterou se dál půjde,“ odhaduje Macháček. V Česku jsou tři výrobci elektrobusů. Kromě tradičních firem Iveco a SOR je to navíc Škoda Electric. Podle obchodního ředitele Škody Electric brání širšímu uplatnění elektrobusů v současnosti pouze vyšší pořizovací cena vozidel.

 

„Technologie je nová. Předpoklad je, že cena klesne se zavedením skutečně sériové výroby. Spolehlivost elektrických vozidel je však vyšší než u dieselových autobusů a běžné servisní náklady jsou dokonce nižší,“ dodává Svoboda. Očekávaný boom elektrobusů přivádí do Evropy i čínské výrobce. Společnost BYD tento týden otevřela svůj první evropský závod v maďarském městě Komárom na hranici se Slovenskem. Firma tam chce vyrábět 400 elektrobusů ročně.

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/elektrobusy-dotace-doprava-ekologie-dv2-/eko-doprava.aspx?c=A170407_2317659_eko-doprava_rts

Read more »