Archiv Březen 31, 2017

Dodavatelé elektřiny končí, jiní jedou na hraně. Nesvědčí jim dravý trh

Dodavatelé elektřiny končí, jiní jedou na hraně. Nesvědčí jim dravý trh

Velká konkurence na energetickém trhu má kromě tlaku na snižování ceny i nepříjemné důsledky. Roste počet obchodníků, kteří situaci neustojí a musí energetický trh opustit. Loni ukončilo činnost 13 subjektů, meziročně dvakrát víc. Tisíce domácností a firem tak musely podstoupit peripetie s hledáním nového dodavatele.
 

Vlna krachů přitom nekončí, letos už přišla o licenci firma Eco Power Energy. Podobný osud přitom může kvůli situaci na trhu postihnout i další obchodníky. Právě finanční problémy či nevhodná strategie nákupu jsou spolu s podvodným jednáním nejčastější příčinou konce.
 
Zákazníci, kterým zkrachuje dodavatel energií, se však bát nemusí. Automaticky přecházejí k dodavateli poslední instance – tím je majitel distribuční soustavy na území, kde se klient nachází. U elektřiny je to pro většinu Česka ČEZ, u plynu innogy. Mají pak půl roku na to, aby si vybrali nového dodavatele. Je však nejlepší to udělat co nejdříve, ceny za tyto „nouzové“ dodávky bývají obvykle vyšší.

 

Pokles, který se nekonal
 
„Hlavním důvodem vlny krachů byl dramatický nárůst cen elektřiny až na trojnásobek obvyklé ceny. Plynu se to až tolik netýkalo. A malí obchodníci často nemají finanční prostředky, aby s několikaměsíčním předstihem nakoupili elektřinu v době, kdy jsou ceny dole,“ říká energetický analytik Vladimír Štěpán ze společnosti ENAS Group. Takovým obchodníkům pak nezbývá nic jiného než kupovat za aktuální, krátkodobé ceny. V minulých letech, kdy ceny elektřiny klesaly, se to vyplácelo.
„Ale někteří obchodníci zkrátka až příliš spoléhali, že trend snižování burzovních cen bude pokračovat. Ve skutečnosti byl konec roku 2016 a začátek 2017 obdobím značných cenových výkyvů,“ říká ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií Jiří Gavor.

 

Kdo také přestal dodávat
 
Letos v lednu skončila firma vlivného ruského podnikatele Vladimira Jermakova Eco Power Energy. Měla zhruba 600 zákazníků. Firma Česká energie, kterou spoluvlastní sponzor prezidentské kampaně Jana Fischera Ladislav Dráb, přišla o licenci loni na konci října. Firma přecenila plány na výstavbu plynového zásobníku, přestala platit dodavatelům a spadla do insolvence. V době krachu dodávala elektřinu a plyn více než osmi tisícovkám odběratelů.

 

Ceny se rozkývaly především kvůli hrozícímu nedostatku elektřiny v západní Evropě během uplynulé tužší zimy. Ve chvíli, kdy velkou část francouzských jaderných elektráren odstavily technické problémy, panovaly obavy z nedostatku výrobních kapacit. Řada tuzemských obchodníků tak nyní jede na hraně. Ti velcí tvrdí, že se snaží riziko rozložit nákupem na delší období, a to i za cenu menších výdělků.
 
Odborníci i obchodníci tvrdí, že český energetický trh je značně přeplněný, při porovnání počtu dodavatelů se srovnatelnými středoevropskými zeměmi, jako jsou Polsko, Slovensko či Maďarsko, patří Česku první příčka. Konkurence se také odráží v cenách silové elektřiny, jež patří k nejnižším v Evropě. „Situace se bude konsolidovat a bude docházet k přeprodávání zákaznických databází. Možná i k dalším krachům,“ předpokládá mluvčí největšího obchodníka s plynem innogy (dříve RWE) Martin Chalupský.
 
Kdo je bude chtít
 
Otázka je, zda budou malí obchodníci v problémech pro ty větší ještě atraktivní. „Těch, o něž by měli stabilní obchodníci zájem, je však již jako šafránu. Náklady s koupí podniku jsou vysoké, a pokud je obchodník malý, investice se nevyplatí. Získat stejný počet zákazníků vlastními silami je levnější,“ říká obchodní ředitel Bohemia Energy Libor Holub. Právě Bohemia Energy přitom v posledních letech, co se akvizic týče, patřila mezi nejaktivnější hráče.
 
Do nákupů konkurenčních firem se nehrnou ani další hráči, včetně innogy. „Situaci pouze sledujeme, máme jinou strategii,“ říká Chalupský. „Nevylučujeme možnost případné akvizice, pokud by se naskytla zajímavá příležitost. V současné době však na trhu podobnou nevidíme,“ dodává Jan Vávrovec, člen představenstva Armex Energy.

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/alternativni-dodavatele-energie-elektrina-f2j-/ekonomika.aspx?c=A170330_2315781_ekonomika_rts

Read more »

Podpora na energetické úspory u veřejných budov je vyšší

Podpora na energetické úspory u veřejných budov je vyšší

Šestému řádnému monitorovacímu výboru Operačního programu Životní prostředí, který se uskutečnil na konci února, dominovala dvě témata: kotlíkové dotace a změny v prioritní ose 5 – energetické úspory. V dubnu Ministerstvo životního prostředí chystá právě v této oblasti dvě nové výzvy.

 

Osa zaměřená na energetické úspory má pouze dva specifické cíle. Dotace poskytuje na projekty vedoucí ke snížení energetické náročnosti veřejných budov a ke zvýšení využití obnovitelných zdrojů energie a dále na projekty vedoucí k dosažení vysokého energetického standardu nových veřejných budov. Loni byly v rámci této prioritní osy vyhlášeny tři výzvy.
 
Změny v PO 5

 

Členové monitorovacího výboru na svém zasedání schválili změny v nastavení prioritní osy 5 navržené Ministerstvem životního prostředí. Změny přitom zatraktivňují nabídku pro žadatele o dotace. Nově mohou získat až 30 procent ze způsobilých výdajů na stavbu veřejných budov v pasivním standardu a až 50% dotaci na snížení energetické náročnosti stávajících budov, což může být pro řadu obcí a měst velice zajímavé. Další novinkou je i navýšení dotace až na 70 procent způsobilých nákladů u projektů zaměřených na nucené větrání s rekuperací odpadního tepla, a to jak u nových projektů, tak v již zateplených školních budovách. Členové výboru ale schválili i další změny. Mezi oprávněné žadatele v rámci prioritní osy 5 doplnili obchodní společnosti stoprocentně vlastněné veřejným subjektem.
 
Nový typ podpory
 
Horkou novinkou je již zmíněná vyšší podpora projektů nuceného větrání s rekuperací při realizacích projektů energetických úspor. Přitom platí, že pokud je jedním z opatření projektu zlepšení tepelně-technických vlastností obvodových konstrukcí budovy sloužící pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, musí být v rámci projektu navržen systém větrání v souladu s vyhláškou č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění pozdějších předpisů a v souladu s metodickým pokynem pro návrh větrání škol, zveřejněným na stránkách operačního programu. Nucené větrání s rekuperací je dotacemi samozřejmě podporováno i v již zateplených budovách. Velkou šanci mají zejména úspěšní příjemci dotace k projektům zrealizovaným v Operačním programu Životní prostředí 2007–2013.
 
Základní podmínky
 
V případě realizace systémů nuceného větrání s rekuperací odpadního tepla platí, že suchá účinnost zpětného získávání tepla musí být minimálně 65 procent dle ČSN EN 308 a systém musí být regulován dle množství CO2 v místnostech prostřednictvím infračervených čidel, takzvaných IR senzorů. V tomto případě může dotace dosáhnout až 70 procent způsobilých nákladů. Pro ostatní podporovaná opatření je výše dotace odstupňována dle dosažených technických parametrů projektu nebo typu realizované aktivity. Základní podpora se přitom pohybuje v rozmezí od 35 do 50 procent způsobilých nákladů. Projekty na budovách s památkovou ochranou jsou zvýhodněny.
 
Dotace v PO 5
 
Prioritní osa 5 nabízí širokou škálu podporovaných aktivit. Jimi jsou zateplení obvodového pláště budovy, výměna a renovace (repase) otvorových výplní, realizace opatření majících prokazatelně vliv na energetickou náročnost budovy nebo zlepšení kvality vnitřního prostředí (např. rekonstrukce vnitřního osvětlení budovy, systémy měření a regulace vytápění apod.), dále realizace systémů nuceného větrání s rekuperací odpadního tepla, realizace systémů využívajících odpadní teplo, ale i výměna zdroje tepla pro vytápění nebo přípravu teplé užitkové vody s výkonem nižším než 5 MW využívajícího fosilní paliva nebo elektrickou energii za účinné zdroje využívající biomasu. Dotaci lze ale získat i na pořízení a instalaci tepelných čerpadel a kondenzačních kotlů na zemní plyn nebo na zařízení pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla využívající obnovitelné zdroje nebo zemní plyn a konečně také na instalace fotovoltaických systémů a instalace fototermických systémů.

Read more »

Na nefunkčním trhu s elektřinou vítězí uhlí. ČR by měla mít jasno, co v energetice chce

Na nefunkčním trhu s elektřinou vítězí uhlí. ČR by měla mít jasno, co v energetice chce

Země EU jsou na počátku jednání o zásadní reformě trhu s elektřinou. Dokud se problémy toho současného nepodaří vyřešit, vítězí uhelné elektrárny. Evropské země začaly v závěru loňského roku projednávat nová pravidla pro fungování trhu s elektřinou, která v listopadu navrhla Evropská komise.

 

Česká republika na evropské úrovni dlouhodobě opakuje názor, že odvětví energetiky by se mělo vrátit k tržním podmínkám a EU i členské státy by měly skoncovat s regulatorními zásahy, které trh pokřivují například za účelem podpory konkrétních zdrojů energie. Česko je zastáncem takzvaného „energy-only market“, kde výrobcům energie zajišťuje příjem cena elektřiny reflektující aktuální situaci na trhu. Konečné nastavení vzejde teprve z několikaměsíčních jednání, kterých se budou účastnit i europoslanci. Už teď je ale jasné, že se trh s elektřinou v EU musí změnit. Roste totiž podíl obnovitelných zdrojů v energetických mixech členských zemí a nové možnosti se nabízejí také na straně spotřebitelů.

 

Podle Jana Osičky z Centra pro energetická studia Masarykovy univerzity by mělo mít Česko nejprve jasno v tom, jaký je cíl dalšího vývoje naší energetiky. „Chceme maximálně stabilní energetiku s důrazem na výkonovou přiměřenost? Chceme maximální konkurenci a likvidní trh tlačící na velkoobchodní ceny elektřiny? Chceme environmentálně šetrnou energetiku, která se nezavírá oči před externalitami?,“ uvádí příklady s tím, že teprve po stanovení cíle je potřeba hledat nástroje k jeho dosažení.

 

Energy-only market a obecně jakýkoliv tržní mechanismus může být takovým nástrojem. „V české energetice tento nástroj ale často zaměňujeme za cíl, na který jsme se všichni upnuli a se kterým se budeme těžko loučit,“ řekl.
Ať už si Česko zvolí jakýkoliv cíl, tržní mechanismus by měl podle Osičky hrát v jeho naplňování důležitou roli. Zároveň je prý ale potřeba přemýšlet nad tím, jaká podoba trhu by měla převládat.

 

„Pokud to bude koncept energetiky, který kromě nákladů na produkci jedné megawatthodiny dokáže reflektovat i další faktory, které jsou pro dnešní společnost důležité, není důvod se této změně bránit jen proto, že by nahradila energy-only market,“ říká Osička. „Pokud nás však zavede někam, kde ztráta důrazu na otevřenou soutěž povede k budování uhelných nebo jaderných skanzenů, případně k cenové regulaci za účelem mobilizace voličské základny, pak bychom se současného trhu vzdávat neměli,“ dodává však.

 

Hřebíčky do rakve
Jedním z hlavních problémů je v současné době to, že se jednotlivé evropské státy vydaly v naplňování svých energetických koncepcí rozdílnými cestami, upozorňuje ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které v jednání o reformě evropského trhu zastupuje český pohled. Vypichuje problematiku takzvaných kapacitních mechanismů, které umožňují výrobce odměňovat za udržování dostupné výrobní kapacity. Komise v nedávném sektorovém šetření zjistila jejich výskyt v jedenácti členských zemích. Jejich nastavení v jednotlivých státech se přitom liší a jen málokdy jsou otevřeny i pro zahraniční zdroje. „Zaváděné kapacitní mechanismy v některých zemích jsou důkazem vzniku národních mutací trhu s elektřinou, které se vzdalují od jednotného trhu,“ konstatuje MPO.
Nejde ale jen o kapacitní platby. „Hřebíčkem do rakve energy-only market by byla realizace aktuálních plánů operátorů německé přenosové soustavy, kteří chtějí postavit a vlastnit velké plynové zdroje kvůli regulaci nestabilního výkonu obnovitelných zdrojů a odstavení jaderných kapacit,“ řekl analytik Svazu průmyslu a dopravy ČR Václav Trejbal. „Tento požadavek jde zcela proti principu unbundlingu,“ dodává s odkazem na evropské pravidlo oddělení kontroly energetických firem na přenosovými soustavami a výrobou energie.

 

 

Flexibilní zdroje
Jedním z hlavních důvodu, proč je evropský trh potřeba znovu nastartovat, jsou nízké velkoobchodní elektřiny, které brzdí investice do nových kapacit. Jedním z důvodů této situace je však i přebytek výrobních zdrojů na trhu. „Výrobní rezerva dnes přesahuje obvyklé standardy výkonové přiměřenosti dvakrát až třikrát. V současné době tedy nové zdroje nepotřebujeme a není divu, že je nikdo nestaví,“ říká Osička.

 

Dalším z důvodů je nízká cena uhlí, která podle Osičky v následujících letech pravděpodobně mírně vzroste díky útlumu těžby v Číně i díky plánované uzavírce části uhelných elektráren. Část řešení spočívá i v národních opatřeních pro uzavírání starých uhelných elektráren, tvrdí Karel Polanecký z ekologického Hnutí Duha. „Ty dodávají na trh elektřinu zbytečně, jako je tomu i v Česku – zde je u nás hlavní rezerva. Snižují také cenu elektřiny, které je více, než by bylo třeba,“ řekl.
Podle Osičky je do budoucna podstatné, že s koncem přebytku konvenčních kapacit se naplno projeví vyšší zastoupení obnovitelných zdrojů. Kvůli tomu budou ceny méně stabilní, což nahrává flexibilním zdrojů, kterým k pokrytí nákladů stačí méně „odsloužených“ hodin v roce. To podle řady odborníků naopak příliš nenahrává plánované výstavbě nových jaderných bloků, u kterých regulace výkonu vyžaduje značné náklady. Další problém představuje vysoká cena jejich výstavby. Například plynové elektrárny jsou přitom několikanásobně levnější a jejich výstavba rychlejší.

 

 

Za současných podmínek na trhu to ale nevypadá růžově ani pro paroplynky, jak ukazuje příklad moderní elektrárny Počerady, která v současné době není příliš využívána kvůli nízké ceně elektřiny a ceně paliva, která je vyšší než u uhlí. „Jako alternativa k výkonným jaderným blokům se, i s ohledem na riziko dovozní závislosti, v současnosti jeví spíše domácí uhlí,“ říká Trejbal. „Proto se koneckonců v usnesení vlády z roku 2015 o prolomení některých limitů těžby hnědého uhlí v severních Čechách počítá s jeho další revizí v roce 2020, kdy už by měl být jasnější osud jádra v ČR,“ připomíná.

Read more »

Podle 80 % Čechů by se energie v ČR měla získávat hlavně z obnovitelných zdrojů

Podle 80 % Čechů by se energie v ČR měla získávat hlavně z obnovitelných zdrojů

Češi si uvědomují, že využívání obnovitelných zdrojů je klíčové v otázce trvale udržitelného rozvoje. Celkem 95 % respondentů nedávného průzkumu by uvítalo investice měst a obcí do snížení znečištění ovzduší a 80 % dotázaných obnovitelné zdroje dokonce považuje za nejlepší zdroj energie pro Českou republiku. Ačkoliv Češi zelenou energii podporují, pouhých 5 % z nich si myslí, že se ve snaze o trvale udržitelný rozvoj vyrovnáme nejzodpovědnějším evropským státům.

 

Dle průzkumu by ekologická řešení ve městech přivítali zejména obyvatelé Moravskoslezského kraje, kde znečištěné ovzduší výrazně zhoršuje kvalitu života. ,,Výraznou změnou k lepšímu může být například podpora elektromobilů napájených z obnovitelných zdrojů nebo investice do zvyšování energetické soběstačnosti budov například pomocí instalací solárních panelů na střechy domů,“ říká Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost.
Téměř 80 % Čechů považuje obnovitelné zdroje za nejlepší zdroj energie pro Českou republiku a jejich využívání podporují zejména ženy.Z průzkumu dále vyplývá, že Češi rovněž vidí velký prostor pro zlepšení stávající situace. Pouhých 5 % dotázaných by totiž Českou republiku zařadilo mezi nejzodpovědnější evropské státy v otázce snahy o udržitelný rozvoj.

 
Jaký je potenciál solární energetiky v ČR?

 

Studie Solární asociace kalkuluje, že solárními panely pokryté domy by mohly vyrobit až 7,3 milionů megawatthodin ročně. To odpovídá přibližně polovině současné spotřeby českých domácností. Domácnosti se také nezdráhají začít u sebe. Dohromady 60 % dotázaných v současné době již nějaký obnovitelný zdroj využívá. Nejčastěji například ve formě vlastních solárních panelů nebo užití dešťové vody na zavlažování zahrady. Dalším pozitivním zjištěním je fakt, že 80 % Čechů by dalo přednost elektromobilu před klasickým benzinovým či naftovým automobilem, ovšem jen v případě, že by byl cenově srovnatelný.

 

,,Počáteční investice domácností do využívání obnovitelných zdrojů jsou samozřejmě vždy vyšší, nicméně náklady se v delším časovém horizontu několikanásobně vrátí. Důležité ale je, že tímto krokem přispívají k zachování naší planety pro další generace. Obnovitelná řešení se navíc díky neustálému technologickému vývoji stávají pro domácnosti finančně dostupnějšími,“ uvedla Veronika Hamáčková ze Solární asociace.

 

Zdroj: www.enviweb.cz

Read more »

Zimní balíček k energetické unii: čistá energie pro všechny Evropany

Zimní balíček k energetické unii: čistá energie pro všechny Evropany


Evropská komise na konci listopadu 2016 zveřejnila své představy o tom, jak má v budoucnu fungovat evropský energetický systém ovlivněný rostoucím podílem obnovitelných zdrojů a snahou o odklon od uhlí. Připravila kvůli tomu „megabalíček“ 8 legislativních návrhů a dalších nelegislativních dokumentů, podle kterých se má řídit vytváření evropské energetické unie. Stěžejní otázkou energetické reformy je zajištění bezpečných dodávek elektrické energie, která by měla pocházet z nízkoemisních zdrojů a její cena by měla být dostupná pro všechny spotřebitele. Proto Komise svůj balíček pojmenovala „Čistá energie pro všechny Evropany“.

 

Soubor návrhů má zajistit lepší fungování trhu s elektřinou, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v energetice, větší energetické úspory a postupné utlumování výroby elektřiny z uhlí. Důraz přitom Komise klade na energetickou účinnost a na roli spotřebitelů, kteří by do budoucna měli mít vůči dodavatelům energie silnější postavení. Evropa by měla podle Komise usilovat o postavení světového lídra v přechodu na čistou energii. To podle Komise prospěje nejen životnímu prostředí, ale také ekonomice. Balíček má od roku 2021 mobilizovat veřejné a soukromé investice ve výši až 177 miliard eur (více než 4,5 bilionu korun) ročně, a může tak prý v následujícím desetiletí vyvolat až 1% růst HDP a vytvořit 900 tisíc nových pracovních míst. Materiály z balíčku se nyní zabývají členské země v Radě EU a poslanci Evropského parlamentu, kteří musí listopadové návrhy schválit. Díky našemu factsheetu si můžete udělat představu o tématech, kterými se zabývají.

 

Harmonogram

23. října 2014:

Prezidenti a premiéři členských zemí EU schválili klimaticko-energetické cíle pro rok 2030.

25. února 2015:

Evropská komise představila návrh na vytvoření evropské energetické unie.

15. července 2015:

Evropská komise představila první legislativní balíček v rámci energetické unie, který mimo jiné obsahoval návrh revize systému obchodování s emisními povolenkami.

12. prosince 2015:

V Paříži vznikla nová globální dohoda o ochraně klimatu.

16. února 2016:

Evropská komise představila zimní balíček zaměřený na bezpečnost dodávek zemního plynu.

20. července 2016:

Evropská komise představila návrh cílů pro snížení emisí v sektorech mimo systém EU ETS.

4. listopadu 2016:

Pařížská klimatická dohoda vstoupila v platnost.

30. listopadu 2016:

Evropská komise představila balíček „Čistá energie pro všechny Evropany“.

29. – 30. května 2017:

Ve výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku by měly vzniknout návrhy zpráv k revizi směrnice o energetické náročnosti budov, revizi směrnice o energetické účinnosti, revizi směrnice o obnovitelných zdrojích a návrhu nařízení o správě energetické unie.

21. – 22. června 2017:

Ve výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku by měly vzniknout návrhy zpráv k revizi nařízení o zřízení Agentury EU pro spolupráci energetických regulačních orgánů a návrhu nařízení o rizikové připravenosti v odvětví elektřiny.

26. června 2017:

Zasedání Rady EU ve formaci ministrů odpovědných za energetiku.

10. – 11. července 2017:

Ve výboru Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku by měl vzniknout návrh zprávy k nařízení o trhu s elektřinou.

 
Spotřebitelé v centru dění

 
Podle místopředsedy Evropské komise odpovědného za energetickou unii Maroše Šefčoviče je balíček přelomový díky posílení role spotřebitele na trhu s energií. Komise chce, aby měli spotřebitelé v celé EU lepší možnosti výběru dodavatele a přístup k certifikovaným nástrojům pro srovnávání cen energií. Podle jejích propočtů totiž rozdíl mezi cenami aktuálního dodavatele a nejvýhodnější možné nabídky na trhu průměrně tvoří 50 eur (1 350 korun) ročně. Komise chce například urychlit rozmisťování chytrých měřáků (smart meters), které si budou moci lidé vyžádat od svých dodavatelů. Spotřebitelé by také měli mít možnost uzavírat smlouvy, které budou lépe reflektovat ceny na trhu.

 

Pokud mají spotřebitelé z energetiky v EU těžit, bude se muset Unie vypořádat s rostoucími koncovými cenami energie. Například v elektroenergetice sice cena silové elektřiny v poslední době poklesla na nejnižší úroveň za dobu 12 let, ale koncová cena od roku 2008 roste asi o 3 % ročně. Podle Komise by měli mít lidé také lepší možnost vyrábět elektřinu pro vlastní spotřebu, ukládat ji a prodávat její přebytky na trh. Pomoci by k tomu měly i klesající ceny solárních panelů na střechy a dalších malých zařízení pro výrobu elektřiny.

 

Balíček obsahuje i opatření, která mají spotřebitele chránit. Řeší například otázku ochrany dat, která je s příchodem chytrých měřáků a dalších inteligentních technologií stále aktuálnější. Specificky se Komise zabývá i otázkou energetické chudoby, tedy stavu, ve kterém si někteří lidé nemohou dovolit například dostatečně vytápět svůj byt. V balíčku mimo jiné navrhuje, že by členské země mohly zajišťovat energetické standardy sociálního bydlení. Krátkodobě by prý mohly pomoci také speciální sociální tarify. Komise také upozorňuje, že spotřebitelům prospěje, pokud všechny členské země skoncují s regulovanými cenami – zkušenosti prý totiž ukazují, že otevřený trh a větší konkurence snižují ceny energií. Členské státy by také podle Komise měly sledovat vývoj energetické chudoby a sdílet zkušenosti s jejím potíráním.

 

Spotřebitelům by měla prospět i nová opatření týkající se takzvaného ekodesignu. Díky nim by se na evropském trhu měly prodávat jen energeticky úsporné spotřebiče. Pokud by domácnosti používaly jen takové efektivní přístroje, podle Komise by mohly do roku 2020 průměrně ušetřit až 500 eur (téměř 15 tisíc korun) ročně.

 

Energetická účinnost na prvním místě
Komise se v balíčku znovu hlásí ke svému heslu, podle kterého je nejlepší energie právě ta, kterou není potřeba vyrobit. Návrh přepracované směrnice o energetické účinnosti (Energy Efficiency Directive – EED) přináší celoevropsky závazný cíl pro zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 o 30 %. Konkrétně to znamená, že členské země by do roku 2030 měly snížit svou spotřebu energie o 30 % oproti předpokládané spotřebě, se kterou počítá evropský scénář vypočítaný v roce 2007.

 

Komise tak nakonec navrhla něco jiného, než na čem se v říjnu 2014 shodli prezidenti a premiéři členských států na Evropské radě. Ti odsouhlasili nezávazný cíl ve výši 27 %. Komise změnu obhajuje většími ekonomickými přínosy, které vyšší úspory slibují. Dosažení 30% cíle bude sice podle dopadové studie vyžadovat do roku 2030 za celou EU o 9 miliard eur (243 miliard korun) víc než dosažení 27% cíle. Při pohledu do roku 2050 se ale mají vyšší předchozí investice vrátit díky vyšším úsporám energie, a 30% cíl by tak v dlouhodobém horizontu vycházel o 9 miliard eur levněji než 27% cíl.

 

Tlak na zvýšení cíle zesílil hlavně po loňské klimatické konferenci v Paříži, kde vznikla nová globální klimatická smlouva. Zvyšování energetické účinnosti a snižování spotřeby energie totiž přispívá také ke snižování emisí skleníkových plynů, které způsobují globální oteplování. Mezi zastánci vyššího cíle je i řada europoslanců. Evropský parlament dlouhodobě vyzývá dokonce k přijetí 40% cíle pro účinnost. Příznivci ambiciózního přístupu upozorňují například na to, že vedle snižování emisí pomáhá energetická efektivita snižovat i závislost na dovozech paliv, a zvyšuje tak energetickou bezpečnost.

 

Úsporné a efektivní budovy
Velký důraz klade Komise na šetření energie v budovách, které v EU odpovídají za 40 % spotřeby. Kvalitou budov se zabývá návrh přepracované směrnice o energetické náročnosti budov (Energy Performance of Buildings Directive – EPBD). Cílí na urychlení renovace budov v evropských zemích. Dvě třetiny z nich totiž byly postaveny v době, kdy energetické standardy neexistovaly, a renovace probíhá jen tempem okolo 1 % ročně. Směrnice to chce změnit a do poloviny století sektor budov dekarbonizovat. Členské země by kvůli tomu měly vypracovávat dlouhodobé plány, které se do nové verze EPBD přesunou ze současné EED.

 

Budovy by ovšem podle Komise neměly být jen energeticky úsporné, ale také „inteligentní“. To znamená, že by měly využívat ICT a další moderní technologie. Návrh počítá například s tím, že budovy s více než deseti parkovacími místy by měly disponovat stanicemi pro nabíjení elektromobilů. Komise také spustila iniciativu „Chytré financování pro chytré budovy“, která by měla do zvyšování energetické účinnosti budov přilákat soukromé finance. Podle odhadů by mohlo jít až o 10 miliard eur (270 miliard korun) z veřejných i soukromých peněz do roku 2020. Iniciativa je napojena na Investiční plán pro Evropu a jeho Evropský fond pro strategické investice (EFSI), který namísto přímých dotací sází na návratné finanční nástroje. Iniciativa se má soustředit na to, aby byly investice do energetických úspor pro investory i finanční instituce atraktivnější a důvěryhodnější.

 

Fungování trhu s elektřinou
Velkou pozornost mezi hráči v energetice budí navržená nová pravidla pro fungování trhu s elektřinou, která mají vytvořit rovné podmínky pro různé druhy zdrojů, umožnit flexibilnější obchodování s elektřinou a zvýšit objemy přeshraničního obchodu. Lépe by spolu měli spolupracovat provozovatelé přenosových soustav jednotlivých členských zemí, Komise ale také počítá s posílením role evropského regulátora. Reforma se zaměřuje také na posílení role spotřebitelů (viz výše). K novému uspořádání trhu se v rámci zimního balíčku vážou čtyři legislativní návrhy: revize nařízení o Agentuře pro spolupráci regulačních orgánů (ACER), revize směrnice o společných pravidlech po vnitřní trh s elektřinou, nařízení o trhu s elektřinou a nařízení o připravenosti na rizika v elektroenergetice.

 

Klíčovým krokem v integraci energetických systémů zemí EU by mělo být vytvoření regionálních provozních center (Regional Operational Centres – ROC), která by měla převzít část pravomocí a povinností národních provozovatelů přenosových soustav. Podle Komise jde o kompromis mezi nezbytnou regionální spoluprací při zajištění spolehlivosti provozu propojeného evropského systému a odpovědností každého členského státu za bezpečnost dodávek. Jedním z hlavních cílů obsáhlé reformy je přinést jistotu pro investice do zařízení pro výrobu elektřiny a motivovat spotřebitele k poskytování bezpečnostních rezerv díky silnějším cenovým signálům. V Evropě by měly být odstraněny cenové stropy, a velkoobchodní ceny elektrické energie by tak mohly v okamžicích nedostatku vystřelovat vzhůru. Pokud budou trhy jednotlivých členských zemí a regionů dobře integrovány, bude možné takový nedostatek pokrýt dovozem elektřiny z jiné oblasti a zároveň díky vysoké ceně vytvořit zájem o takový obchod.

 

Řada členských zemí nevěří tomu, že současný trh dokáže potřebné ceny vytvořit, a investorům tak chtějí jistotu poskytovat prostřednictvím takzvaných kapacitních mechanismů. Díky nim je možné výrobcům elektřiny vyplácet podporu výměnou za to, že udržují své výrobní kapacity v pohotovosti. To má zajistit, že k dispozici bude dost elektřiny i v případě, že solární nebo větrné elektrárny nejsou schopny vyrábět. Kapacitní mechanismy mohou sloužit také k podpoře spotřebitelů, kteří jsou schopni v případě potřeby flexibilně snížit svou poptávku po elektřině.

 

Součástí zimního balíčku je i výsledek sektorového šetření ohledně kapacitních mechanismů, podle kterého by měly členské země lépe zvažovat, zda je vůbec zavádět. Podle kritiků tato podpora přispívá k roztříštěnosti evropského trhu, může narušovat hospodářskou soutěž, pokud se mechanismy zaměřují jen na určitý druh energie, a vytváří bariéry pro přeshraniční obchodování. Komise chce tyto problémy mimo jiné řešit prostřednictvím celoevropského posuzování výrobní přiměřenosti. Díky tomu by mělo být jednodušší rozhodnout, jestli je nutné výrobce podporovat kapacitními mechanismy, nebo zda je například možné elektřinu dovést z jiného členského státu. V návrhu nařízení o trhu s elektřinou také Komise žádá, aby na platby za udržování kapacity neměly nárok elektrárny překračující limit 550 gramů oxidu uhličitého na vyrobenou kilowatthodinu, což znamená, že by se jich nemohly účastnit uhelné a starší plynové zdroje.

 

Jednička v obnovitelných zdrojích
Další, z cílů, které si má EU podle Komise klást, je dosáhnout světového prvenství v obnovitelných zdrojích. Součástí balíčku je také cíl pro podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie, který má za celou EU v roce 2030 dosáhnout 27 %. Pro jednotlivé země ale není cíl závazný, podobně jako je tomu u cíle pro energetickou účinnost. I proto Komise představila systém správy energetické unie (tzv. governance). Podle něj mají členské státy už příští rok připravit národní plány, podle kterých chtějí v budoucnu zvyšovat podíl OZE a šetřit energií a plnit také další dílčí cíle, které energetická unie stanoví. Pokud se individuální cíle jednotlivých zemí dohromady nevyrovnají evropskému závazku, počítá Komise s vytvořením celoevropského fondu pro podporu OZE. Členské státy by pak do něj musely přispívat.

 

OZE by se také měly více zapojit do fungování trhů. Jejich podpora se má do budoucna více přiblížit tržním principům, podpůrná schémata by měla být otevřena i přes hranice, a zároveň by se nemělo přistupovat k retroaktivním krokům. Větší instalace mají ztratit prioritní přístup do sítě, který však zůstane zachován pro stávající elektrárny, malá výrobní zařízení a demonstrační a inovativní projekty. Výroba z OZE by se také v případě problémů v sítí měla omezovat až jako poslední. Výhodnější by pro OZE měl být také rozvoj krátkodobého obchodování s elektřinou, které umožňuje lépe využívat energii vyrobenou ve zdrojích s malou předvídatelností.

 

V balíčku se ovšem počítá také s rozvojem OZE v oblasti výroby tepla a chladu, která zatím ze 75 % závisí na fosilních palivech. Do roku 2030 by měla výroba z OZE v této oblasti ročně růst o jeden procentní bod na podílu konečné spotřeby energie. Obnovitelné zdroje mají své místo i v dopravě. Nová evropská směrnice ale klade důraz na využívání účinných pokročilých biopaliv, zatímco u klasických biopaliv vyráběných z potravinových plodin předpokládá útlum. Po roce 2020 už by neměla získávat veřejnou podporu. A zatímco v roce 2021 by měl jejich podíl v dopravě dosahovat maximálně 7 %, do roku 2030 chce Komise toto číslo snížit na 3,8 %. Podíl dalších „nízkoemisních paliv“ by měl naopak vzrůst na 6,8 %. Týká se to elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo právě vyspělejších biopaliv.

 

Stanoviska
Zimní balíček

 

„Balíček podpoří přechod na čistou energii prostřednictvím modernizace našeho hospodářství. Evropa v posledních letech stojí v čele celosvětového boje proti změně klimatu a nyní jde příkladem tím, že vytváří podmínky pro udržitelná pracovní místa, růst a investice. Návrhy se dotýkají všech odvětví souvisejících s čistou energií: výzkumu a inovací, dovedností, budov, průmyslu, dopravy, digitálního sektoru, financí a řady dalších. Tato opatření dají všem evropským občanům a podnikům prostředky k tomu, aby mohli z přechodu na čistou energii vytěžit co nejvíce,“ řekl při představování balíčku místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič.

 

„Naše návrhy přinesou silnou tržní poptávku po nových technologiích, vytvoří vhodné podmínky pro investory, dají větší možnosti spotřebitelům, zlepší fungování trhů s energiemi a pomohou nám splnit cíle v oblasti klimatu. Obzvláště hrdý jsem na závazný cíl 30% zvýšení energetické účinnosti, neboť omezí naši závislost na dovozu energie, vytvoří více pracovních míst a povedou k dalšímu snížení emisí. Evropa je na pokraji revoluce v oblasti čisté energie. Stejně jako v případě Pařížské dohody i zde uspějeme pouze tehdy, budeme-li spolupracovat. Komise těmito návrhy ukázala cestu ke konkurenceschopnějšímu, modernějšímu a ekologičtějšímu energetickému systému. Nyní spoléháme na to, že Evropský parlament a členské státy jej pomohou uskutečnit,“ prohlásil evropský komisař pro klima a energetiku Miguel Arias Cañete.

 

Energetická účinnost

 

„Energetická účinnost je podle Komise nákladově nejefektivnější způsob, jak dosáhnout cílů energetické unie, který zároveň podporuje hospodářský růst, tvorbu nových pracovních míst a investice do zelených technologií,“ vysvětlil během setkání k tématu energetických úspor Radoš Horáček, který v Komisi působí právě v oddělení pro energetickou účinnost. „Úspory nesmějí být definovány ‚za každou cenu‘, protože pak může dojít k ohrožení ekonomické stability a mohou se stát bariérou potřebných inovací a modernizačních investic. Je zapotřebí vypracovat důkladné hodnocení dopadů na českou ekonomiku, jelikož navýšení cíle nad 27 % by mohlo mít negativní dopad na průmysl,“ uvedl k tématu energetické účinnosti europoslanec za ODS Evžen Tošenovský.

 

„Celoevropský cíl zvýšení energetické účinnosti o 30 % znamená oproti novému referenčnímu scénáři z roku 2016 snížení spotřeby pouze o 7,5 %. Scénář z roku 2007, od kterého se odvíjí výpočet cíle, totiž pracoval s rostoucí spotřebou energie v EU. Mimo jiné proto, že vznikal ještě před finanční a hospodářskou krizí. Ve skutečnosti však spotřeba energie v Unii klesá. Pouze v oblasti budov je ekonomicky přínosně zvládnutelný i cíl 37 %, ale samozřejmě za předpokladu aktivního přístupu státu,“ řekl ředitel Aliance Šance pro budovy Petr Holub. Podle ředitelky útvaru Public Affairs společnosti ČEZ Zuzany Krejčiříkové nebude debata o celkovém cíli klíčová. Zásadní podle ní bude článek 7, kterým Komise stanovuje povinnost realizovat každoročně nové úspory odpovídající 1,5 % historických prodejů energie konečným zákazníkům. U řady členských států však úspory vyžadované v článku 7 převyšují celkový 30% cíl. Podle Krejčiříkové je nutné udělat přesnou analýzu potenciálu úspor v jednotlivých sektorech, která momentálně chybí. Splnění 30% cíle bude pro ČR znamenat náklady ve výši až 880 miliard korun, a proto je nutné zajistit, aby se nákladová efektivita úspor v ČR promítla jako národní specifikum při stanovování národního příspěvku a cíl zůstal orientační,“ doplnila zástupkyně ČEZ.

 

Fungování trhu s elektřinou

 

„Pokud chcete, můžete trh organizovat na národní úrovni, ale jedno je jasné – bude to nesmírně drahé. Spolupracovat je složité, ale jiná alternativa neexistuje,“ uvedl na začátku prosince na Středoevropské energetické konferenci (CEEC) v Bratislavě Oliver Koch z Generálního ředitelství Evropské komise pro energetiku. Trhy jednotlivých členských států nebo regionů by se podle něj měly lépe integrovat, protože stávající cenové zóny vždy nereflektují aktuální nedostatek a řídí se spíše politickými hranicemi. „Pokud je v nějaké oblasti silná poptávka, cena by měla být vysoká, aby do tohoto regionu přilákala obchod,“ řekl Koch.

 

Česká republika už dala najevo kritický postoj vůči vytváření regionálních operačních center (ROC). „Nařízení k trhu s elektřinou navrhuje zavést ROC, která mají mít právo nařizovat národním provozovatelům přenosových soustav, aniž by nesla dostatečnou odpovědnost za svá rozhodnutí. Tak je omezena suverenita členských států v oblasti bezpečnosti dodávek tím, že rozhodnutí z národní úrovně přenáší na úroveň regionální, a v konečném důsledku může dojít ke zhoršení postavení konečných spotřebitelů z hlediska spolehlivosti dodávky v jednotlivých členských zemích,“ píše se v pozici, se kterou Česko vystoupilo na Radě pro energetiku na konci února. „Pokud vznikne nouzová situace, za bezpečnost dodávek odpovídají svým voličům národní vlády, a ne regionální subjekt. Práva přidělená ROC by to měla reflektovat,“ řekl na konferenci v Bruselu na konci ledna také člen představenstva ČEZ Pavel Cyrani.

 

Česko je i proti zavádění kapacitních mechanismů. „Měly by být až tím posledním řešením. Podmínkou pro jejich zavedení má být existence nedostatku zjištěného v celoevropském hodnocení výrobní přiměřenosti. Kapacitní mechanismy musí vycházet z tržních principů, a ne trh narušovat. Měly by zahrnovat pravidla pro jejich ukončování v případě zlepšení situace na trhu. Musí být také otevřené pro přeshraniční zdroje,“ řekla na při jednání s ostatními zeměmi v Bruselu náměstkyně ministra průmyslu Lenka Kovačovská.

 

„Celoevropské posuzování výrobní přiměřenosti je velmi důležitý základ, který nelze v úvahách o kapacitním mechanismu opominout. Zároveň by ale bylo podle nás přehnané zakládat rozhodnutí jen na tomto evropském posouzení,“ uvedl na konferenci CEEC tehdejší tajemník Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) Konstantin Staschus. Zdůraznil, že rostoucí množství elektřiny se vyrábí v malých zařízeních na lokální úrovni a zároveň se častěji využívá reakce na straně spotřeby. Proto by členské země měly mít možnost vzít v úvahu také své vlastní analýzy založené na fungování chytrých sítí, řekl.

 

„Pro ČR jako třetího největšího exportéra elektrické energie v EU je zásadní především to, aby byly kapacitní trhy otevřené přeshraničnímu obchodu. To je konec konců stavebním kamenem vnitřního trhu. Pokud budou kapacitní mechanismy plnit pravidla EU pro státní podporu, mělo by být toto zajištěno. ČR by tedy měla dohlížet na Evropskou komisi, aby tato pravidla vymáhala a aby větší členské státy (zejména Francie a Německo) nebyly zvýhodňovány,“ řekla v rozhovoru pro EurActiv předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková.

 

Uhelné Polsko protestuje proti návrhu emisního limitu v kapacitních mechanismech. „Uhelné a starší plynové elektrárny by na podporu prostřednictvím těchto mechanismů neměly nárok. V takové situaci bychom nemohli v provozu udržet konvenční kapacitu o velikosti 28 GW. Prostřednictvím přeshraničního propojení se sousedy máme k dispozici 3 GW. To by ve výsledku znamenalo, že nám bude scházet kapacita o velikosti 25 GW,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv Maciej Burny z polské asociace elektrárenských firem.

 

„V principu jsme proti jakýmkoliv kapacitním mechanismům, pokud není jejich vytvoření plně zdůvodněno. Ze širší perspektivy lze ale říci, že v různých členských zemích panují různé podmínky a podle současných pravidel EU pro státní pomoc má být zachována technologická neutralita. „Emisní standard by v tomto případě mohl technologické neutralitě bránit,“ řekl na konferenci CEEC také Robert Jambrich ze společnosti Slovenské elektrárne.

Read more »

Český průmysl dokáže uspořit 14% energie

Český průmysl dokáže uspořit 14% energie

Firmy vidí úspory energie pozitivně a čím dál více jich zvažuje implementovat energeticky efektivní opatření.

 

Přibližně 10 % společností se domnívá, že dosahování úspor by však mělo fungovat na čistě dobrovolné bázi.Většina respondentů také nepovažuje povinnost provádět opakovaně energetický audit za funkční cestu k dosažení úspor. Přesto uvádějí, že jim audit ukázal cestu, kudy se v úsporných opatřeních ubírat nebo potvrdil jejich správné směřování. Cílem průzkumu mimo jiné bylo větší propojení regulátora a těch, na které povinnost dopadá.

 

Z průzkumu vyplynulo, že 70 % respondentů se rozhodlo splnit minimální požadavek novelizace zákona, tedy provedení energetického auditu. Zbylých 30 % se pak regulaci rozhodlo dostát zavedením a certifikací environmentálního (19 %), nebo energetického managementu (11 %).

 

,,Ohledně efektivity regulace v podobě energetického auditu panují mezi firmami velmi rozdílné názory. Někdo ji vnímá pouze jako administrativní záležitost, někdo jako nesmyslnou zátěž, dalším naopak otevřelo provedení auditu oči. To samé platí i u obou systémů energetického, respektive environmentálního managementu. I v jejich případě respondenti hovoří o formální administrativně náročné záležitosti,“ říká Petr Lux, manažer KPMG Česká republika.,,Platí, že většina firem energetické úspory řeší sama od sebe, někde jim umožňují snižovat náklady, jinde se s vyšší efektivitou automaticky počítá u nových investic. V jiných, zejména nadnárodních společnostech, jsou bez ohledu na současnou regulaci energetické úspory nedílnou součástí průběžné optimalizace výrobního procesu, i jejich firemní kultury,“ dodává.

 

Nejvyšší potenciál úspor mají budovy

 

Nejvyšší potenciál pro úspory vidí společnosti ve spotřebě elektrické energie, a to až 14 %. U spotřeby zemního plynu pak odhadují potenciál úspor na 10 %. Z pohledu ,,spotřebiče energie“ mají nejvyšší potenciál úspor budovy, přibližně 16 %, provozní technologie pak 12 %. Na spotřebě ostatních technologií dokáží společnosti ušetřit až 6 % energie.
,,Zajímavé zjištění z průzkumu bylo, že společnosti, které provedly energetický audit, vidí vyšší potenciál pro úspory v budovách. Naproti tomu firmy s energetickým managementem předpokládají, že dokáží uspořit více než u budov v provozních technologiích,“ říká Petr Lux.
Nejvíce firem podle zjištění průzkumu plánuje v následujících letech rekonstrukci osvětlení (22 %), dalších 18 % chystá investice do efektivnějších výrobních technologií, 17 % chce lépe využívat odpadní teplo a 14 % plánuje zateplovat objekty. 12 % firem také chystá zavést automatickou regulaci energetických zařízení a pouze 5,5 % plánuje investovat do vlastních obnovitelných zdrojů energie.

 

Z kvalitativní části průzkumu mimo jiné vyplývá, že za největší nedostatek regulace v oblasti energetických úspor firmy pokládají nedostatek informací ze strany státu. Firmy také uvedly, že mají většinou negativní zkušenosti s čerpáním dotací na úspory energií. Ministerstvo průmyslu a obchodu kromě toho, že poskytlo záštitu provedenému průzkumu, spolupracovalo při jeho přípravě. V poslední době věnuje MPO oblasti snižování energetické náročnosti stále větší pozornost, což prokázalo i zřízením samostatného odboru energetické účinnosti a úspor v sekci energetiky.

 

 

,,Úspory energie jsou pro nás velkým tématem a máme zájem v této oblasti své aktivity dále rozvíjet. Chceme více informovat spotřebitele energie o jejich možnostech zvyšovat energetickou účinnost, komunikovat o potřebách na straně spotřebitelů energie a podporovat přípravu a realizaci energeticky úsporných projektů, zejména neinvestičními dotacemi v podobě pobídek a dalších nástrojů, které motivují k úsporám. To je vidět například ve vyhlášeném programu EFEKT, kde jsou vyhlášené nové aktivity i pro podnikatelský sektor. Povinnost provádění energetických auditů a zejména jejich alternativu v podobě zavedení energetického managementu u velkých podniků je velmi vhodné využít a zjistit, jaká úsporná opatření se vyplatí připravit a realizovat,“ řekl Vladimír Sochor, ředitel odboru energetické účinnosti a úspor z MPO.

 

Rovněž Státní energetická inspekce se, i přesto, že je dozorový orgán, podílela na přípravě tohoto průzkumu. SEI prošla v poslední době významnou transformací a snaží se nebýt v této oblasti pouze četníkem, i když to je její hlavní role, ale spolupracovat s MPO a dalšími dotčenými subjekty v oblasti snižování energetické náročnosti a nabyté informace předávat dále.

 

,,SEI si od tohoto průzkumu slibovala dostupnost informací, kterých by bylo možné využít pro vyhodnocení situace v naplňování zákonných povinností, a to se stalo,“ uvedl ústřední ředitel SEI Ing. Pavel Gebauer. ,,Obrací se na nás stále řada podnikatelů s dotazy týkajících se povinnosti zpracovat energetický audit či implementace a certifikace příslušných norem ISO. My se jim samozřejmě snažíme poskytovat co nejlepší informační servis o tom, jak povinnosti chápeme jako kontrolní úřad. Pokud ovšem někdo energetický audit chápe jen jako další nesmyslnou zátěž ze strany státu, je těžké něco vysvětlovat. A to je problém v oblasti úspor energie. Velmi často platí představa, že když budu chtít ušetřit za energii, tak to udělám a nepotřebuji k tomu žádný energetický audit nebo jiný energetický dokument. S tím není možnésouhlasit. Osoba zpracovávající energetický audit je oprávněná k tomu, aby našla ekonomické možnosti uspořit energii i tam, kde je neškolené oko těžko najde. Je opravdu cítit, že oblast energetických úspor je stále ještě něco nového a zatím není zvykemtakto investovat do budoucnosti. I když se situace postupně zlepšuje, je stále potřeba osvěty a vysvětlování benefitů z úspory energie tak, abychom o tom všichni začali uvažovat nejen při řízení firem, ale i při běžných každodenních činnostech,“ dodal Gebauer.

 

 

Zdroj: enviweb.cz

Read more »

Růst produkce emisí ve světě se podařilo zastavit, klesly v USA i v Číně

Růst produkce emisí ve světě se podařilo zastavit, klesly v USA i v Číně

Celosvětová úroveň emisí ze spalování fosilních paliv, která přispívají k oteplování klimatu, loni již třetím rokem za sebou zůstala téměř beze změny, a to navzdory pokračujícímu hospodářskému růstu. Vyplývá to podle listu Financial Times z údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA). Celosvětová produkce emisí oxidu uhličitého se podle dat IEA drží od roku 2014 pod hranicí 31 gigatun.

 

„Je to velmi vítaný vývoj,” uvedl generální ředitel IEA Fatih Birol. Upozornil, že uhlí je nahrazováno zemním plynem a že se stále zvyšuje cenová dostupnost energie z obnovitelných zdrojů. Údaje IEA podle listu naznačují, že přechod k ekologičtější globální ekonomice je rychlejší, než se dříve předpokládalo. Ve Spojených státech loni emise klesly o zhruba tři procenta, a vrátily se tak na úroveň z roku 1992. V Číně se emise snížily o jedno procento, přispělo k tomu zahájení provozu sedmi nových jaderných reaktorů, napsal Financial Times.

 

Je třeba emise snižovat
Profesorka Corinne Le Quéréová z britské University of East Anglia upozorňuje, že k odvrácení globálního oteplování nestačí růst celosvětových emisí zastavit, ale je zapotřebí emise snížit. „Stabilizace emisí nestačí,“ prohlásila Quéréová, která se zabývá klimatickými změnami.

 

Ideální by podle ní bylo, kdyby emise oxidů uhlíku vznikající při spalování fosilních paliv klesly do roku 2050 na nulu, protože je lze redukovat snadněji než negativní dopady na ovzduší spojené s jinými aktivitami, například se zemědělstvím či kácením lesů. Teorie globálního oteplování má své příznivce i odpůrce. Od průmyslové revoluce průměrná teplota na zemi stoupla zhruba o jeden stupeň Celsia.

 

Zdroj: https://www.novinky.cz/ekonomika/432411-rust-produkce-emisi-ve-svete-se-podarilo-zastavit-klesly-v-usa-i-v-cine.html

Read more »

Stabilní dodávky elektřiny: V4 sází na jádro a uhlí

Stabilní dodávky elektřiny: V4 sází na jádro a uhlí

Země Visegrádské skupiny podobně jako zbytek Evropy hledají způsob, jak zajistit bezpečné dodávky elektřiny a zároveň plnit klimatické cíle. Někteří vnímají jako ideální nástroj jadernou energetiku. Na zemní plyn naopak region v elektroenergetice příliš nesází. Energetika se v Evropě proměňuje. Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů (OZE) na výrobě elektřiny přináší nový pohled na staré pravdy. Podle ideálních scénářů by se energetický mix v EU mohl zakládat na energetické účinnosti, OZE a zemním plynu – relativně čistém zdroji, který je dostatečně flexibilní, aby mohl doplňovat solární nebo větrné elektrárny.

 

Ironií osudu je ale kvůli současným podmínkám na trhu provozování moderních plynových elektráren v Evropě nevýhodné, a podle řady názorů za to mohou právě zmíněné obnovitelné zdroje. Loni v listopadu představila Evropská komise „megabalíček“ legislativních návrhů, který se mimo jiné zaměřuje i na nápravu a stabilizaci trhu s elektřinou.

 

K zajištění vhodného prostředí pro investice do stabilních konvenčních elektráren vedou dvě cesty. Evropské země mohou zvolit čistě tržní přístup, nebo se rozhodnout pro zavádění takzvaných kapacitních mechanismů, které umožňují platit výrobcům elektřiny za udržování dostupné výrobní kapacity.

 

To je jedna z otázek, na které se země Visegrádské skupiny (Polsko, Česko, Maďarsko a Slovensko) neshodují. Češi jsou proti kapacitním mechanismům, zatímco na Slovensku už bylo podpůrné schéma zavedeno. Polsko se také chystá na spuštění vlastního mechanismu. Země závislá na uhlí by ale mohla mít vážné problémy. Komise totiž navrhla emisní limit, který by uhelným elektrárnám účast v kapacitních mechanismech znemožňoval.

 

Jednou z možností pro snížení závislosti na uhlí by pro Polsko teoreticky byla jaderná energie. Odpovídalo by to i strategiím ostatních zemí V4. Slovensko staví dva nové reaktory, Česko pomalu začalo hledat dodavatele pro jeden nový blok v Dukovanech a Maďarsko konečně dosáhlo svého, když dala Komise zelenou jeho projektu Paks II financovanému Ruskem.

 

Maďarsko: jedno slovo – Paks

 

Výstavba dvou nových bloků elektrárny Paks je středobodem energetické strategie vlády Viktora Orbána. Maďarsko závisí na dovozu energie ze 70 procent. Vláda jako nejjednodušší řešení vidí rozšíření jediné maďarské jaderky. Navzdory obavám, že jaderná dohoda ještě zvýší závislost na ruském energetickém průmyslu. Podle státního tajemníka pro energetiku Andráse Aradszkiho země potřebuje stabilní zdroj elektřiny nezávislý na počasí, protože jinak nebude schopna dosáhnout spolehlivých dodávek za přijatelnou cenu.

 

Zelený europoslanec Benedek Jávor však tvrdí, že není příliš chytré zvyšovat závislost země na Rusku, když odtamtud Maďaři dováží 60 procent potřebné energie. Paks II má být přitom financován především z ruské půjčky, stavět ho budou Rusové a palivo se bude dovážet také z Ruska. „Vláda nepodnikla žádný pokus, aby nastínila nějakou alternativu k těmto dvěma novým blokům. Podle odhadů by přitom sázka na obnovitelné zdroje a energetické úspory znamenala až o 30 procent nižší náklady,“ říká europoslanec. Očekává se, že výstavba nových bloků bude stát více než 12 miliard eur.

 

Maďarské vlády se nikdy nedívaly na OZE příliš přívětivě. „Ta Orbánova došla tak daleko, že na investice do solární energetiky uvalila speciální daně a výstavbu větrných elektráren v podstatě znemožnila,“ říká šéfka institutu Energiaklub Ada Ámonová. Evropská komise šetřila plán na investici do Pakse kvůli chybějícímu tendru a otázce státní pomoci. Nakonec ale dala projektu zelenou. Podle posledních průzkumů veřejného mínění je 43 procent Maďarů proti výstavbě Paks II. Na druhé straně se 23 procent lidí ještě nerozhodlo, co si o projektu myslí.

 

Regulované ceny energie jsou naše věc
Energetická politika je jedním ze stálých zdrojů konfliktu mezi Bruselem a Budapeští. Viktor Orbán věří, že EU chce skoncovat s vládní politikou snižování cen energií. Cestou k tomu se může stát směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, která je součástí zimního balíčku. Maďarská vláda stanoví ceny energií prostřednictvím vlastních nařízení. Těžit z toho mají maďarské domácnosti. Vládní strana Fidesz chce, aby regulace cen elektřiny zůstala v rukou členských zemí. Prospívá to totiž jejím voličským preferencím, vysvětluje vlivný maďarský novinář Gábor Stier. Snižování cen energie bylo jednou z hlavních součástí kampaně Fideszu už v roce 2014.

 

Podle Stiera je to také jeden z důvodů, proč je pro Maďarsko důležité mít dobré vyjednávací pozice vůči Rusku. To se podle něj zemi povedlo, když prodloužila dlouholetý kontrakt na dodávky ruského plynu. Ada Ámonová ovšem tvrdí, že zvyšování závislosti na ruském energetickém průmyslu je alarmující. Částečně utajená dohoda o Paksi II podle ní navíc podřizuje Maďarsko Rusku nejen v energetice, ale i politicky.

 

Slovensko: jaderný šampion
Jen málokdo si na Slovensku myslí, že jaderná energetika nebude hrát v budoucím mixu pro výrobu elektřiny v příštích desetiletích významnou roli. V roce 2015 se z ní vyrobilo 58 procent elektřiny a po spuštění dvou nových reaktorů v Mochovcích na konci tohoto desetiletí její podíl ještě vzroste. Odborník na energetiku ve Slovenské společnosti pro zahraniční politiku (SFPA) Alexander Duleba říká, že bezpečný provoz jaderek je pro Slovensko klíčem ke spolehlivým a levným dodávkám elektřiny. „Elektřina ze starých jaderných reaktorů je v tuto chvíli ta nejlevnější,“ řekl slovenskému EurActivu.

 

Zároveň ale podle něj postupně poroste podíl decentralizovaných obnovitelných zdrojů, které v roce 2015 pokrývaly 23 procent poptávky. Nejvíce se na tom podílely vodní elektrárny. „Jaderná energie je základem pro nízkoemisní výrobu elektřiny a obnovitelné zdroje hrají významnou roli v omezování globálního oteplování,“ říká také slovenské ministerstvo hospodářství, které ovšem zdůrazňuje, že prioritu má energetická bezpečnost a nákladová efektivnost. O navýšení výroby z OZE usiluje Slovenská asociace fotovoltaického průmyslu a OZE (SAPI). „Velké centralizované elektrárny – včetně těch jaderných – jsou věcí minulosti,“ řekl slovenskému EurActivu její zástupce Ján Karaba.

 

OZE jako domácí zdroj energie přispívají k bezpečnosti dodávek. Zároveň ale panuje obecná nechuť obnovitelné zdroje finančně podporovat a také obavy z jejich vlivu na stabilitu systému. Existuje konsenzus nad tím, že OZE jako domácí zdroj energie přispívají k bezpečnosti dodávek. Zároveň ale panuje obecná nechuť obnovitelné zdroje finančně podporovat a také obavy z jejich vlivu na stabilitu systému. Od roku 2013 distributoři odmítají připojovat k síti obnovitelné zdroje nad 10 kilowatt.

 

Expert opoziční strany Svoboda a solidarita Karol Galek věří, že významnou roli bude hrát ve slovenském mixu i nadále jádro. Dodává však, že obnovitelné zdroje bez dotací, které budou respektovat lokální podmínky, mají do budoucna největší potenciál. „Energetická bezpečnost znamená dostupnost dostatečného množství energie za férové a dostupné ceny ve chvílích, kdy ji potřebujeme,“ říká energetický odborník Karel Hirman. To znamená, že stabilitu sítě nesmí ohrožovat neplánované výkyvy. „Rozvoj OZE se musí tomuto rámci přizpůsobit,“ zdůrazňuje.

 

Uhlí vs. plyn: uhlí vítězí
Obecně panuje přesvědčení o tom, že dotace pro obnovitelné zdroje deformovaly trh s elektřinou, což v důsledku pokopalo pozici zemního plynu. Na Slovensku to ilustruje osud plynové elektrárny Malženice. „Po krátkém období zkušebního provozu musela být elektrárna zastavena, protože nebyla schopna vyrábět elektřinu s provozními náklady 70 eur za megawatthodinu v situaci, kdy se cena na trhu dlouhodobě pohybovala lehce nad 30 eury,“ vysvětluje Duleba.

 

Podle Karaby by pomohlo zavedení určité formy kapacitních plateb. V to také doufá dominantní plynárenská společnost a rostoucí výrobce elektřiny Slovenský plynárenský průmysl (SPP). Firma přivítala návrh na zavedení emisního limitu v kapacitních mechanismech, se kterým Komise přišla v zimním balíčku. Přála by si, aby do něj byl navíc zahrnut limit pro emise dalších znečišťujících látek. Jistá forma kapacitního mechanismu – ve formě výkupních cen – už byla na Slovensku zavedena. Byla vytvořena pro hnědouhelnou elektrárnu Nováky.
Není příliš pravděpodobné, že by bylo právě uhlí v dohledné době nahrazeno ve výrobě elektřiny plynem. V současné době odpovídá za 12 procent výroby elektřiny, zatímco plyn za 6 procent. Svou roli hraje i to, že obrázek nejčistšího fosilního paliva poškodila plynová krize v roce 2009. „Slovensko je dnes mnohem lépe zabezpečené než v roce 2009,“ říká však Duleba. Zemní plyn má ale podle něj mnohem důležitější roli ve výrobě tepla. „Společně s Nizozemskem máme nejhustší plynovou síť,“ dodal také.

 

SPP zdůrazňuje, že potenciál pro využití plynu do budoucna nabízejí energetické úspory, což zapadá do širokého konsenzu nad tím, že energetická efektivita přispívá k energetické bezpečnosti. Přes pokračující pokles energetické náročnosti se v tomto ohledu Slovensko v roce 2015 stále řadilo k nehorším státům v EU – náročnost byla o 80 procent vyšší než evropský průměr.
Česká republika: nic než trh
Česko ve své energetické koncepci počítá s tím, že jaderná energie do roku 2040 nahradí uhlí jako hlavní pilíř elektroenergetiky. Její podíl by měl během příštích 23 let ze současných 30 procent vzrůst až na 50 procent. České energetice by to mělo pomoci se stabilními dodávkami elektřiny i s plněním klimatických závazků. V roce 2037 by měl být spuštěn nový reaktor v jaderné elektrárně Dukovany, který by mohl později doplnit další. Plánuje se také rozšíření jaderné elektrárny Temelín.

 

Vláda už zahájila jednání s potenciálními dodavateli technologie, ale nevyřešená zůstává zásadní otázka. Není jasné, jaký model bude pro financování více než 100miliardové investice zvolen. Premiér Bohuslav Sobotka už přitom oznámil, že vláda nechce poskytovat garance na výkupní ceny elektřiny. Podobně jako v ostatních evropských zemích jsou investice do konvenčních zdrojů považovány za příliš nevýhodné. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) proto jako zásadní vnímá probíhající jednání o reformě evropského trhu s elektřinou. Nový model trhu by měl podle českých představitelů skoncovat s tržními distorzemi.

 

“Je třeba nastavit rovné podmínky pro všechny účastníky trhu. Problematicky vnímáme návrh, aby některé subjekty na trhu – například agregátor, aktivní zákazník či lokální energetická společenství – byly zvýhodněny oproti ostatním subjektům,“ píše se v předběžné rámcové pozici k zimnímu balíčku, se kterou čeští zástupci vystoupili na konci února na Radě pro energetiku v Bruselu. Obnovitelné zdroje by měly hrát v energetickém mixu poměrně důležitou roli. V roce 2040 by mohly podle energetické koncepce pokrývat až 25 procent výroby elektřiny. Vláda je ale opatrná vůči jejich finanční podpoře kvůli neblahým zkušenostem se solárním boomem z let 2009 a 2010.

 

„Rychlé šíření OZE převrátilo trh s elektřinou naruby, zcela zbořilo tradiční investiční cyklus v energetice a v mnoha zemích a regionech, včetně Česka a střední Evropy, je zdrojem výrazného růstu nákladů na udržení stability sítě,“ řekl EurActivu analytik Svazu průmyslu a dopravy ČR Václav Trejbal. Na druhé straně se však obecně uznává, že společně s energetickou účinností přispívají obnovitelné zdroje k energetické nezávislosti. „Fyzicky jsou jediným domácím zdrojem (na rozdíl od ropy, plynu, jaderného paliva), který zároveň nedochází (na rozdíl od uhlí),“ zdůrazňuje energetický expert Hnutí Duha Karel Polanecký. „Decentralizované, na dodávkách paliv nezávislé systémy jsou z hlediska bezpečnosti dodávek tím nejlepším, co jsme zatím dokázali vymyslet. Energetika založená na OZE by tak mohla vypadat,“ říká také odborník z Masarykovy univerzity Jan Osička.

 
Zachrání nás plyn?

 
Pokud jde o současnou situaci na trhu, nízké ceny elektřiny brzdící investice jsou podle Osičky důsledkem souběhu tří faktorů: nízké ceny emisních povolenek, nízké ceny uhlí a přebytku výrobních kapacit na trhu. „Problém je v tom, že fosilní paliva stále neplatí adekvátně za způsobené škody. Takže řešení je v opatřeních proti příliš nízké ceně povolenek. Je potřeba zavádět uhlíkovou daň,“ tvrdí Polanecký.

 

Na rozdíl od řady jiných zemích se Česko staví do opozice vůči zavádění kapacitních mechanismů. „Měly by být až tím posledním řešením. Podmínkou pro jejich zavedení má být existence nedostatku zjištěného v celoevropském hodnocení výrobní přiměřenosti. Kapacitní mechanismy musí vycházet z tržních principů, a ne trh narušovat. Měly by zahrnovat pravidla pro jejich ukončování v případě zlepšení situace na trhu. Musí být také otevřené pro přeshraniční zdroje,“ řekla při jednání s ostatními zeměmi v Bruselu náměstkyně ministra průmyslu Lenka Kovačovská.

 

V české debatě o energetice je dlouhodobě přítomná otázka, jestli by mohl v elektroenergetice teoreticky větší roli sehrávat zemní plyn, který by v energetických rozvahách částečně nahradil i jádro. Zelené nevládní organizace kladou důraz na to, že v oblasti vytápění je nutné spotřebu plynu snížit, ve výrobě elektřiny by ale mohl podle nich doplňovat obnovitelné zdroje. Jedná se o flexibilní zdroj, který si sedne s nepředvídatelnou výrobou ze slunce a větru, a zároveň je čistší než uhlí. Na tom se shodne širší spektrum odborníků. Plyn má ale špatnou image hlavně kvůli dovozní závislosti.

 

Podle Osičky však nejsou obavy na místě. „Jsme státem se suverénně nejlepšími hodnotami standardu N-1 bezpečnosti dodávek zemního plynu v EU, v lednu 2009 jsme bez problémů prošli třináctidenním zátěžovým testem výpadku hlavní zásobovací trasy a od roku 2014 se úspěšně podílíme na zásobování Ukrajiny plynem ze západní Evropy,“ vysvětluje. „Elektroenergetický mix ČR tvoří pestrá směsice zdrojů a plyn v něm má a bude mít své místo, což předpokládá i platná Státní energetické koncepce,“ říká Trejbal. Ve strategii se počítá s podílem plynu na výrobě elektřiny ve výši 5 až 15 procent.

 

Analytik Svazu průmyslu ale připomíná osud plynové elektrárny Počerady, který se podobá příběhu Malženic na Slovensku. „Není příliš pravidelně a soustavně využívána kvůli nízké ceně emisní povolenky i silové elektřiny a relativně vyšší ceně palivové suroviny. Dokud se tato konstelace nezmění, nemá cenu o výstavbě dalších podobných zdrojů uvažovat,“ tvrdí. „Jako alternativa k výkonným jaderným blokům se i s ohledem na riziko dovozní závislosti v současnosti jeví spíše domácí uhlí,“ dodává Trejbal.

 

Polsko: Uhlí (a jádro?)
Polsko je z pohledu dodávek energie konzervativním trhem. Většinu elektřiny vyrábí z fosilních paliv a uhlí v tomto směru dominuje. Hnědouhelné a černouhelné elektrárny vyrábějí více než 80 procent polské elektřiny. V příštích letech se na tom pravděpodobně nic nezmění. Uhelné elektrárny poskytují významný počet pracovních míst, a jsou především napojeny na uhelné doly. Tradičně silné hornické odbory vehementně odmítají jakékoliv plány, které by roli uhlí oslabily. A protože představují vysoce organizovanou a motivovanou skupinu voličů, mají na polskou politiku velký vliv.

 

I Polsko má plány na vstup do klubu zemí využívajících jadernou energii. Podle plánů z roku 2014 měla být první polská jaderka spuštěna v roce 2024. Mezitím ale přišla řada odkladů a v současné chvíli se jako s nebližším možným datem počítá s rokem 2029 nebo 2030. Současný ministr energetiky Krzysztof Tchórzewski nedávno zdůraznil, že Polsko takovou elektrárnu potřebuje a doufám, že její výstavba by mohla začít během následujících dvou let.

 

V obnovitelné energii hrají v Polsku hlavní roli dva zdroje: biomasa (přes 80 procent energie z OZE) a v menší míře vítr (10 procent). Podle posledních údajů Eurostatu vzrostl podíl OZE v roce 2015 na 11,8 procenta. Do roku 2020 má Polsko dosáhnout cíle 15 procent. Potenciál obnovitelných zdrojů mohl posílit nový zákon z roku 2015. Zelené nevládní organizace ho ale kritizovaly kvůli tomu, že společně s dodatky z roku 2016 zpomalil trh OZE a nenaplnil očekávání v oblasti podpory malých výrobních zařízení vlastněných domácnostmi, farmáři a malými podniky.

 

„Malá zařízení pro výrobu energie z OZE by měla být základem pro rozvoj decentralizované výroby elektřiny v Polsku a pro splnění cíle do roku 2020. Ten se, jak se nyní zdá, nepodaří splnit,“ řekl polskému EurActivu šéf Institutu pro obnovitelnou energii EC BREC Grzegorz Wiśniewski. Kvůli celkové politizaci polské energetiky je podle něj složité odhadnout, jak se trh s elektřinou vyvine. Stále více politiků však podle něj volá po legislativní podpoře prosumentů – tedy spotřebitelů, kteří jsou schopni elektřinu sami vyrábět.

 

Plyn: propojení se všemi
Bezpečnost dodávek zemního plynu je daleko složitější téma než uhlí. Polsko dováží téměř 75 procent plynu ze zahraničí, a to hlavně z Ruska. Více než 70 procent dováženého plynu nakupuje Polsko od Gazpromu. Situace v plynové infrastruktuře se ale v Polsku v posledních letech vylepšuje, zdůraznil Robert Zajdler z Institutu Sobieského. „Máme nový terminál na zkapalněný zemní plyn (LNG) ve Svinoústí a plány na propojení s Dánskem a Norskem,“ řekl.

 

Terminál ve Svinoústí byl spuštěn v roce 2015. Disponuje roční kapacitou 5 miliard kubických metrů, což odpovídá méně než třetině polské roční spotřeby. Plyn se dováží hlavně z Kataru na základě dlouhodobého kontraktu (aktuálně doplněného o druhý) a částečně se kupuje na spotovém trhu. Kromě terminálu chce Polsko investovat do plynového propojení se sousedními zeměmi. „Máme dobré napojení na německý trh, který je dostatečně velký a likvidní, aby nám zajišťoval bezpečnost. Pak jsou tu stávající nebo plánovaná propojení s Českem, Slovenskem a Litvou, které situaci ještě vylepší,“ vysvětluje Zajdler.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Read more »

Kotle jen na uhlí dotace nedostanou

Kotle jen na uhlí dotace nedostanou

 

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve čtvrtek vyhlásí druhou vlnu kotlíkových dotací. Úřad na ni má přichystány 3,4 miliardy korun a kraje mohou za své občany podávat žádosti od 31. března. Druhá vlna kotlíkových dotací počítá do dvou let s výměnou 35 tisíc starých kotlů za nové ekologické. Dotace ale tentokrát nepůjdou na pořízení nových kotlů na uhlí, ale jen na jeho kombinaci s biomasou, na plynové kotle a na tepelná čerpadla.

 

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) slibuje, že se ve druhé vlně dostane i na další lidi s nízkými příjmy, kteří si výměnu kotle nemohli dovolit. Chce přesvědčit kraje, aby lidem kotle předplatily, nebo přímo proplatily faktury od dodavatele. „Fungovalo to dobře například v Královéhradeckém kraji. Navíc očekávám, že se do financování opět zapojí jednotlivé kraje i obce, takže ve výsledku budou mít lidé nový kotel takřka nebo úplně zadarmo,“ řekl Právu Brabec.

 

Pro občany výzvy z krajů na podzim
S kraji také vyjednává, aby lidé mohli podávat žádosti i elektronicky. Vyhlásit výzvy přímo pro občany by kraje mohly již na podzim. Jednání s MŽP Právu potvrdila i předsedkyně Rady Asociace krajů ČR a hejtmanka Karlovarského kraje Jana Vildumetzová (ANO). „Kraje by rády i nadále chtěly mít možnost vybrat si, zda zálohy na dotace fyzickým osobám budou či nebudou poskytovat. S ohledem na financování z dotačního titulu to totiž může být rizikové a je třeba to ještě prodebatovat,“ odpověděla.

 

Ohledně elektronického přijímání žádostí navrhuje podle ní ministerstvo krajům, aby žádosti přijímaly výhradně v této podobě. I zde chtějí mít kraje možnost volby tak, aby se respektovaly technologické možnosti a schopnosti občanů. „Osobně považuji za velmi důležité umožnit podávání žádostí o kotlíkové dotace všem zájemcům, a to elektronicky i klasicky písemně,“ zdůraznila.

 

MŽP chtělo původně v první vlně vyměnit 20 000 starých neekologických kotlů, v současnosti má ale už 30 000 žádostí. Zájem v krajích částečně už dopředu podle úřadu ovlivnila míra dotace, kterou krajům pro jejich občany přidělilo. Některé kraje měly k dispozici vyšší a některé nižší celkovou částku. Konkrétně ve Středočeském a Moravskoslezském kraji byl uspokojen nejvyšší počet zájemců, protože je zde nejvíce kotlů a zároveň velmi znečištěné ovzduší.

 

Moravskoslezský kraj přijal podle posledních dat MŽP žádosti za 550 milionů korun a Středočeský téměř za půl miliardy korun. O dotace byl velký zájem, což dokládá i jedna z doplňkových výzev v Moravskoslezském kraji. Lidé tam pětapadesátimilionovou částku „rozebrali“ za tři minuty. Nově majitelé domů s horšími energetickými vlastnostmi nebudou muset povinně provádět další mikroenergetická opatření. Původně podmínky dotací striktně nařizovaly, že u domu, který nesplňuje požadavky na energetickou třídu C, musejí majitelé provést s výměnou kotle i další úpravy – zateplit střechu, sklep nebo podlahy, opravit fasádu nebo vyměnit okna. To se nyní ruší.

 

Dotace, ale ne na uhlí
Celkem je v Operačním programu Životní prostředí pro tyto dotace devět miliard korun, má se za ně vyměnit až 100 000 starých kotlů. Ministerstvo věří, že se tím zlepší kvalita ovzduší v Česku, které nejvíce zhoršuje právě vytápění domácností. Ty díky novému kotli mohou podle odhadu úřadu navíc ročně na vytápění uspořit až šest tisíc korun.

 

„Když se řekne, že to je kombinovaný kotel, tak to znamená, že je konstruován tak, že se v něm dá spalovat ledacos. Nedá se to zkontrolovat“ řekl Bedřich Moldan, profesor ekologie.
České republice dotace na uhelné kotle nedoporučila Evropská komise a podle ministerstva o ně stejně nebyl nijak velký zájem. Až 40 procent žadatelů chtělo kombinované kotle na uhlí a biomasu, kotel na uhlí jen každý zhruba desátý. Kromě nich si mohou pořídit tepelná čerpadla, kotle na plyn nebo čistě na biomasu. Aby mohli v budoucnu v případě zdražení uhlí nebo třeba při omezení dostupnosti uhlí přejít na topení biomasou.

 

„Jen pro pořádek pro ty, kteří nás za podporu uhelných kotlů v předchozí vlně dotací kritizovali nebo kritizují: nové ekologické kotle, byť na uhlí, vypustí do ovzduší mnohonásobně nižší emise prachu a znečišťujících látek než staré kotle 1. a 2. emisní třídy,“ podotkl Brabec.

 

Efekt za dva roky
Ty hnědouhelné podle odborníků ročně vyprodukují až 180 kilogramů prachových částic, 250 kilogramů organických látek a desítky tisíc miligramů rakovinotvorného benzo(a)pyrenu, zatímco nové kotle podle výrobců ročně jednotky miligramů. Podle profesora ekologie z Univerzity Karlovy Bedřicha Moldana sice mohou kombinované kotle přinést částečné zlepšení, ovšem když budou lidé topit tak, jak radí výrobce. Pochybuje ale, že to přesně dodržují.

 

„Když se řekne, že to je kombinovaný kotel, tak to znamená, že je konstruován tak, že se v něm dá spalovat ledacos. Nedá se to zkontrolovat,“ odpověděl. Domnívá se rovněž, že se efekt kotlíkových dotací na zlepšení ovzduší pozná nejdříve za dva roky, až bude vidět výsledek měření koncentrací prachových
částic.

 

Zdroj: https://www.novinky.cz/ekonomika/432248-kotle-jen-na-uhli-dotace-nedostanou.html

Read more »

Dohoda kartelu OPEC nefunguje. Zásoby ropy jdou nahoru v USA i Evropě

Dohoda kartelu OPEC nefunguje. Zásoby ropy jdou nahoru v USA i Evropě

 

Ropné zásoby ve světě dál narůstají, přestože Organizace zemí vyvážejících ropu a partnerské země svou těžbu od počátku roku snižují. OPEC v úterní měsíční zprávě přitom zvýšila odhad produkce ve zbytku světa, tedy v zemích, které se nepodílejí na loňské dohodě o omezení těžby.
Zásoby v průmyslovém světě se v lednu dostaly s 278 miliony barelů nad pětiletý průměr. Z toho 209 milionů barelů činil převis nad poptávkou. „Navzdory úpravám nabídky zásoby dál rostou, a to nejen v USA, ale i v Evropě,“ uvedla OPEC podle agentury Reuters.

OPEC konstatovala, že její členové dál zvýšili míru dodržování listopadové dohody o omezení těžby o celkem 1,2 milionu barelů denně. Dodávky 11 členů vázaných dohodou, tedy bez Libye a Nigérie, klesly v únoru na 29,68 milionu barelů denně.To by podle výpočtu Reuters znamenalo, že OPEC plní dohodu více než ze sta procent, protože cílem bylo snížit těžbu na 29,804 milionu denních barelů.
Saúdská Arábie, která je největším těžařem OPEC, přitom podle údajů organizace svou těžbu minulý měsíc naopak zvýšila o 263 000 barelů denně na 10 milionů barelů. V lednu totiž Rijád srazil svou těžbu více, než po něm dohoda požadovala, aby zajistil dostatečné plnění hned od počátku. Rusko a některé další země mimo OPEC v prosinci slíbily že se k dohodě připojí snížením těžby o zhruba 600 000 barelů denně.
Zpráva ale zvýšila letošní odhad produkce zemí mimo OPEC, protože nedávný nárůst cen přispěl k oživení těžby, zejména v USA. Produkce zbytku světa by podle OPEC měla letos vzrůst o 400 000 barelů denně, o 160 000 barelů více než organizace dosud čekala.
OPEC také mírně posílila odhad letošní celosvětové spotřeby. Poptávka po ropě od členů OPEC by měla v průměru činit 32,35 milionu barelů denně, což je mírně nad aktuální úrovní. Celá OPEC, včetně Libye a Nigérie, v únoru v průměru snížila produkci o 140 000 barelů na 31,96 milionu barelů denně.
Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/zasoby-ropy-rostou-opec-0wh-/eko-zahranicni.aspx?c=A170314_175609_eko-zahranicni_rts

Read more »