Měsíc: Únor 2017

 

Česko má za sebou notifikaci podpory obnovitelných zdrojů. Jaká témata bude řešit dál? A co se v oblasti OZE chystá na evropské úrovni?

 

Podpora obnovitelných zdrojů
Situaci v české energetice minulý rok poznamenal závod s časem o získání notifikačního rozhodnutí pro obnovitelné zdroje uvedené do provozu v letech 2006 až 2012, kterým Energetický regulační úřad bez rozhodnutí Evropské komise odmítal vypsat podporu. Na konci listopadu se Česku podařilo získat rozhodnutí o tom, že podpora těchto zdrojů neodporuje evropským pravidlům pro státní pomoc. Ministerstvo průmyslu a obchodu si tak odškrtlo nejproblematičtější část ze série žádostí o notifikaci pro různé druhy podpory energetických zdrojů.

 

Teď MPO zbývá získat rozhodnutí pro podporu kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotné zdroje. Ani od řešení podpory OZE se ale ještě úplně odstřihnout nemůže. Česko se totiž v rámci rychlého dojednání notifikace dobrovolně zavázalo, že provede vyhodnocení návratnosti těch projektů, u kterých se sešla investiční i provozní podpora, aniž by některá z nich byla krácena. Má se tak zjistit, jestli některé z nich nedostaly podporu přesahující míru stanovenou evropskými pravidly.

 
„První posouzení má proběhnout do února 2019. To je poměrně velký úspěch, protože došlo k posunu. Podle prvotního požadavku měl první přezkum proběhnout po deseti letech provozu zdrojů – což bylo v podstatě loni,“ uvedl na nedávné konferenci o obnovitelné energetice ředitel odboru elektroenergetiky na MPO Ladislav Havel. „Zatím není jasné, jak má mechanismus přezkumu konkrétně vypadat. Protože je to formulováno jako závazek České republiky, předpokládáme, že by v tom v měla mít jasno a že se brzy dozvíme, jak bude mechanismus vytvořen,“ řekl Pavel Doucha z advokátní kanceláře Doucha Šikola advokáti. „Zamýšlíme se nad tím, jakým způsobem upravíme zákon – pravděpodobně zákon o podporovaných zdrojích energie – abychom pravidla kontrolního mechanismu zavedli,“ informoval na konferenci Havel.

 

Stabilita sektoru
V souvislosti s podporou OZE se v Česku upírá pozornost hlavně na solární elektrárny. Rozhodnutí Evropské komise ukázalo, že v solární energetice v Česku problém s nadměrnou podporou není, zdůrazňují zástupci odvětví. Zmíněný souběh provozní a investiční podpory se většinou netýká solárních instalací, dodávají. „Pokud by vůbec v solární energetice existovala překompenzace podpory, je již podle Bruselu vyřešena solárním odvodem,“ říká k tomu předseda představenstva Solární asociace Tomáš Buzrla s odkazem na změny v legislativě, které měly v minulosti snížit platby na podporu OZE.

 
„Jak ve fotovoltaice, tak u ostatních OZE docházelo v minulosti k retroaktivním krokům. Notifikace teď situaci svým způsobem vyřešila, protože Komise uznala, že schéma podpory OZE je v souladu s vnitřním trhem,“ řekl na konferenci Jan Jašek z UniCredit Bank. Pro banky i investory je podle něj důležité, aby se už sektor do budoucna vyvíjel stabilně a legislativní prostředí bylo stálé.

 

Česku to doporučuje i Mezinárodní energetická agentura, která loni provedla hloubkový přezkum české energetiky. Její šéf Fatih Birol při své prosincové návštěvě Prahy řekl, že podpora OZE musí být v budoucnu udržitelná a nákladově efektivní, politika vlády však také musí být předvídatelná. „V průběhu uplynulých deseti let jsme čtyřicet nebo padesát procent své kapacity museli věnovat nejistotě kolem nás. Jestli po něčem voláme, tak je to finální vyřešení podpory, abychom věděli s čím počítat a mohli energii vložit do něčeho smysluplného,“ souhlasí Jarmil Šeba, předseda představenstva společnosti Decci, která se ve fotovoltaice pohybuje od roku 2006.

 

Ukládání elektřiny
Smysluplným nasměrováním energie prý firma myslí hlavně zájem o akumulaci elektřiny. „Zabýváme se velkými úložišti a k ukládání elektřiny jdeme postupnou cestou,“ řekl Šeba. „Jedním z produktů, na kterých jsme se podíleli, je mobilní kontejner pro výrobu elektřiny, který může dodávat energii například na místě živelné katastrofy. Je zajímavý i pro vojenský sektor,“ dodal. Také podle Jaška závisí budoucí rozvoj obnovitelných zdrojů do značné míry na vývoji baterií, které umožní elektřinu využívat i v době, kdy například nesvítí slunce a nefouká vítr. Jedním ze slibných projektů může být v Česku i technologie vanadových redoxních průtočných baterií, na níž pracuje tým vědců Západočeské univerzity v Plzni a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.

 

Nová evropská legislativa
Obnovitelné zdroje ovšem také čeká nová evropská legislativa. Loni v listopadu totiž Komise představila rozsáhlý balíček návrhů, který se věnuje i zelené energetice. Podle ředitele odboru energetiky a ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí Pavla Zámyslického bude zásadní nařízení o správě energetické unie nazývané „governance“. Počítá se v něm s vytvořením integrovaných plánů pro energetiku a klima, do kterých mají členské země promítnout svou představu o budoucnosti svých energetik.

 

Systém governance vzniká mimo jiné proto, že na rozdíl od současné situace by už po roce 2020 jednotlivé členské státy neměly mít určené cíle pro podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie. V EU by měl ale jejich podíl dohromady dosáhnout 27 % v roce 2030. Národní plány mají udělat jasno v tom, jestli Unie jako celek tohoto závazku dosáhne. Dokumenty se pak mají vedle dalších oblastí věnovat i úsporám energie.

 
„Komise by chtěla návrhy těchto plánů už na začátku příštího roku. Většina členských zemí si myslí, že to je ambiciózní představa,“ uvedl Zámyslický. Například v Česku totiž vytvoření plánu znamená skloubení Státní energetické koncepce (SEK) s dalšími koncepčními dokumenty a jejich projednání s Evropskou komisí, všemi sousedními státy i veřejností. Česko si zatím do roku 2020 stanovilo cíl pro OZE ve výši 15,3 % hrubé konečné spotřeby energie. „Je otázkou, jak se bude cíl vyvíjet dál. Podle SEK by to mohlo být 21,3 % na primárních energetických zdrojích nebo 18 % na výrobě elektřiny do roku 2030,“ řekl Zámyslický.

 

Upozornil také, že pokud individuální cíle jednotlivých zemí se dohromady nevyrovnají evropskému cíli, počítá Komise s vytvořením celoevropského fondu pro podporu OZE. Členské státy by pak do něj musely přispívat. Počítá s tím směrnice o OZE, která je také součástí balíčku. Podle informací EurActivu Česko vytvoření takového fondu nepodporuje. Pokud by ale vznikl, chce mít kontrolu nad tím, že státy s menším potenciálem pro rozvoj OZE nebudou muset doplácet na výstavbu zdrojů ve vhodnějších zemích.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

 

Na vládu míří kritický dokument ministerstva průmyslu. Ukazuje, že energetické úspory jsou v Česku vítané téma k debatám, ale státní správa se o ně v reálu nestará.

 

Česko má v evropských fondech desítky miliard korun, které může využít na snižování energetické náročnosti. Prospělo by to nejen ekonomice, ale i životnímu prostředí a energetické bezpečnosti. Peníze se ovšem nečerpají. Může za to hlavně státní správa, konstatuje ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), které za politiku energetické účinnosti odpovídá.

 

Na jeho odboru energetické účinnosti a úspor vznikla zpráva, která popisuje problémy v jednotlivých operačních programech. Peníze určené na úspory energie totiž spravuje několik rezortů. Šéfa MPO Jana Mládka (ČSSD) premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) plánuje ve čtvrtek odvolat a o jeho nástupci zatím není jasno. Na příštím zasedání vlády, které proběhne v pondělí 27. února, má ale vedení rezortu předložit zprávu k projednání.

 

OP PIK: Zablokované peníze pro podniky
Samotné ministerstvo průmyslu paradoxně patří mezi největší hříšníky, a to kvůli nastavení svého operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK). Ten sice Evropská komise schválila jako první z českých „operáků“ v současném programovém období 2014–2020. Daň za tuto rychlost ale představují bariéry, které čerpání komplikují.

 

Řeč je hlavně o omezené alokaci prostředků, které jsou k dispozici pro velké podniky. Vyčerpat smějí jen 20 procent z celkových 20 miliard, které OP PIK do roku 2020 na úspory energie má. Negativně to ovlivňuje efektivitu čerpání. Podle analýzy, kterou má MPO k dispozici, totiž velké firmy mohou za nižší peníze „pořídit“ vyšší úspory. Kritici tohoto nastavení také upozorňují, že menší podniky přidělené peníze vyčerpat nestihnou.

 

Podle Daniela Žáčka z poradenské společnosti eNovation omezená alokace některé velké firmy odrazuje od toho, aby o získání dotace usilovaly. „Jsou dva typy potenciálních žadatelů z řad velkých podniků. První mají stále dost času a spoléhají se na to, že peněz je k dispozici velké množství. Druzí se obávají omezené alokace a žijí v domnění, že nemá smysl projekty připravovat,“ řekl.

 

Vzhledem k tomu, že čerpání OP PIK neprobíhá podle plánů, se prý může zdát, že času je skutečně dost. Aktuální výzva běží do konce března 2018. Ke konci minulého týdne bylo podáno teprve 36 projektů se žádostí o 223 milionů korun (z celkových 11 miliard). Žáček však odhaduje, že čas na podání projektu je u velkých podniků maximálně do půlky letošního roku. „Potom se již dá očekávat problém s alokací jim přidělenou,“ tvrdí.

 

Žádný jiný stát včetně ostatních visegrádských zemí takové omezení pro velké podniky nemá. I proto se teď Česko snaží s Evropskou komisí vyjednat změnu podmínek. Podle informací tlačí direktorát Komise pro regionální politiku na to, aby velké firmy využívaly místo dotací spíše návratné finanční nástroje. Pokud se Česko na tento způsob financování do budoucna zaměří, mohla by Komise ze svých dosavadních požadavků slevit.

 

S Komisí jedná Česko také kvůli omezení pro firmy spadající pod evropský systém emisního obchodování (EU ETS). Dotační podpora energetické účinnosti se u nich podle evropských pravidel vylučuje. Ministerstvo problém částečně vyřešilo tím, že jednotlivým žadatelům nabízí individuální konzultace. Chce hledat cesty, jak podpořit projekty z oblastí, které EU ETS přímo nezasahuje. Typicky může jít o firmu, která se emisního obchodování účastní, ale z dotací chce například zateplit administrativní budovu.

 

„Individuální konzultace jsou možné až v určité fázi přípravy. Do té doby připravuje žadatel projekt bez toho, aby měl jistotu, že je jeho záměr způsobilý k podpoře,“ říká ale Žáček z eNovation. „Problém by vyřešila jasná metodika MPO, která by stanovila případy, kdy je vůbec možné brát projekt jako způsobilý k podpoře po splnění jasně nastavených kritérií. Současné řešení bereme spíše jako prozatímní,“ dodává. Komplikace spojené s EU ETS se vedle OP PIK týkají i operačního programu Životní prostředí, který spravuje ministerstvo životního prostředí (MŽP).
OP PIK má ale potíže i s nastavením, které pochází přímo od jeho národních správců. I když se podmínky oproti předchozí výzvě zmírnily, řada firem může mít se svým projektem těžké chvilky. Kvůli kontrole hospodárnosti například musí žadatelé zpracovávat rozpočtové položky jednotlivých projektů. To je podle firem složité a navíc zbytečné, protože projekty podléhají přísným podmínkám výběru dodavatele a cena zakázek se stanovuje v soutěži.

 

O úsporách se jen mluví
Přes problémy s nastavením vlastního operačního programu je to ale právě MPO, které se snaží ostatní rezorty přesvědčit, aby úsporám energie věnovaly pozornost. Pod jeho vedením vznikl v polovině roku 2015 koordinační výbor, který má zajistit právě lepší spolupráci na naplňování politiky energetických úspor. Kvůli problémům s fondy totiž hrozí, že ČR nesplní cíl pro energetickou účinnost do roku 2020 stanovený v rámci EU. To znamená, že nejen neuspoří energii, ale že by navíc mohla platit vysoké finanční sankce.

 

„Mělo by být účelnější vynaložení prostředků na realizaci plnění cílů v oblasti energetické účinnosti, a tím pozitivního dopadu na životní prostředí a kvalitu života obyvatel ČR, než jejich užití na pokrytí sankcí za nesplnění povinnosti,“ píše MPO ve své zprávě. Energetické úspory si má vzít za prioritu celá vláda, doporučuje Česku i Mezinárodní energetická agentura.

 

K podpoře energetické účinnosti se vláda zavázala i ve svém programovém prohlášení. Současný stav tomu ale podle zprávy neodpovídá. Důležitých jednání k dané problematice se prý například neúčastní dostatečně kompetentní lidé. „Oblast úspor energie je pro mnohé vhodným diskusním tématem, ale ve skutečnosti se tato oblast stále nebere zcela vážně,“ stojí v materiálu, který bude vláda projednávat.

 

IROP: Zjednodušit žadatelům život
S kritikou se nešetří ani vůči Integrovanému regionálnímu operačnímu programu (IROP) pod správou ministerstva pro místní rozvoj (MMR). Podporu z něj mohou získat úsporná opatření v bytových domech mimo Prahu. Do roku 2020 je v něm k dispozici celkem 17 miliard korun. Aktuální výzva běží od července loňského roku a bude uzavřena na konci letošního listopadu. Připraveno je v ní 8,5 miliardy korun (z toho 3,5 miliardy plyne z evropských fondů). Prozatím však objem žádostí dosáhl jen na 1,14 miliardy.

 

„Výzvu jsme vyhlásili loni v létě. Je potřeba vzít v potaz, že příprava projektu nějakou dobu trvá, takže všechno se teprve rozbíhá. Počet i objem žádostí sledujeme každý týden a máme pozitivní informace,“ uvedl dnes na tiskové konferenci náměstek ministryně pro místní rozvoj Zdeněk Semorád. Program má ale příliš přísně nastavené požadavky ztěžující život hlavně společenstvím vlastníků jednotek (SVJ), která o tyto dotace žádají nejčastěji. Kvůli čerpání z IROP totiž musí žadatelé dodržovat pravidla platná pro veřejné zakázky.

 

„Administrativní požadavky je třeba přizpůsobit reálným možnostem žadatelů – tedy typicky SVJ, jehož výbor se schází třikrát ročně v kočárkárně. SVJ mají bohužel podobně složité podmínky jako například město, když staví stadion. Mají ale mnohem méně možností a zkušeností,“ říká ředitel aliance Šance pro budovy Petr Holub. Ředitel metodického odboru Svazu českých a moravských bytových družstev Martin Hanák zase vidí problém v systému zadávání projektů MS2014+.

 

„Není možné do jednoho systému zapracovat požadavky na finančně řádově rozdílné akce. Systém MS2014+ je nezbytně nutné upravit tak, aby reálně zohlednil rozdíly mezi typy žadatelů v rámci IROP – profesionály žádající na projekty v řádech stovek milionů a ‚amatéry‘ předkládající projekty v jednotkách milionů,“ řekl novinářům. Potíž prý přitom není v tom, že by jednotliví úředníci MMR nechtěli problémy řešit. Na vině je podle Šance pro budovy špatná koordinace různých sekcí ministerstva.

 

Podobným nešvarem ostatně trpí i MPO, jehož odbor energetické účinnosti firmy ve snaze o řešení šlamastyky podporují, ale správu OP PIK kritizují. Potíž není v tom, že by jednotliví úředníci nechtěli problémy řešit. Chybí ale koordinace v rámci jednotlivých rezortů.
Ministerstvo pro místní rozvoj slibuje, že problémy s IROP vyřeší.

 

„Chceme například snížit počet požadovaných dokumentů pro přiznání dotace a zároveň rozšíříme systém bezplatné poradenské pomoci žadatelům. Naší snahou je také rozšířit množství technologií, u nichž lze o dotaci kromě zateplování žádat. Jde například o zdroje tepla, fotovoltaické systémy nebo jednotky pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny,“ citovala ČTK náměstka Semoráda. Ministerstvo se prý také snaží o zvýšení limitu pro zjednodušené řízení, tak aby SVJ nemusely vyhlašovat veřejné výběrové řízení. Jestli se ale situace nezlepší, měly by se prostředky z IROP podle kritiků přesunout pod rezort životního prostředí.

 

MŽP jako premiant
MŽP má na úspory energie prostředky hlavně v programu Nová zelená úsporám (NZÚ). Ten se nefinancuje z evropských fondů, ale výnosů z prodeje emisních povolenek. Dotace mohou jít vedle rodinných domků i do bytových domů na území Prahy. I proto by sloučení administrativy dávalo podle některých názorů smysl. Podpora úspor v bytovkách prostřednictvím NZÚ je daleko efektivnější než z IROP, ukazuje zpráva ministerstva průmyslu. Zatímco na jeden uspořený petajoule v IROP musely být podle dat z konce loňského roku vynaloženy 2,3 miliard korun, v NZÚ to byly jen 1,2 miliardy. Pokud jde o úspory energie v budovách na bydlení, je NZÚ v Česku nejefektivnějším programem.

 

V loňském roce se však i tento národní program setkal s problémy, a to hlavně kvůli snaze vlády plnit jeho prostřednictvím jeden z dílčích cílů evropské směrnice o energetické účinnosti. Ta po zemích EU žádá, aby prováděly energetické úspory ve státních budovách, a šly tak veřejnosti příkladem. Ministerstvo financí loni v létě žádalo, aby se z NZÚ za tímto účelem financovaly renovace ve více budovách, než vláda původně plánovala. Jednání se kvůli tomu protáhla a ve výsledku se tyto úspory financují částečně z NZÚ a částečně z operačního programu Životní prostředí.

 

Podle některých názorů by přitom pro budovy státních institucí bylo vhodné využívání finančních nástrojů a zejména takzvaných energetických služeb se zárukou neboli EPC kontraktů. Při čerpání dotačních peněz se totiž snižuje objem prostředků dostupných pro domácnosti. Využití EPC ve státním sektoru je však zatím problematické kvůli rozpočtovým pravidlům. Některé země jako Slovensko nebo Slovinsko se podle MPO snaží tento problém řešit na evropské úrovni. Česko by tuto snahu mělo podpořit. K tomu je ovšem nutný vstřícný přístup právě ze strany ministerstva financí, uvádí zpráva ministerstva průmyslu.

Ministerstvo pro místní rozvoj chce nastartovat větší zájem o dotace na zateplování bytových domů i výhodnými úvěry pro jejich majitele. Do roku 2023 má totiž rozdělit 17 miliard a dosud je vyčerpaná jen miliarda. MMR čelí kritice, že je program příliš administrativně náročný.

 

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) chce žadatelům k dotaci, která kryje 30 – 40 % na snížení energetické náročnosti domů, nabídnout ještě zvýhodněný úvěr na financování zbytku. „Úrok by měl začínat nulou, aby byl pro žadatele atraktivní,“ řekl Zdeněk Semorád, náměstek ministryně pro místní rozvoj pro evropské programy.
Podle něj zatím není rozhodnuto, zda stát využije Českomoravskou záruční a rozvojovou banku nebo vysoutěží komerční banky. Ze 17 miliard by měly na dotování výhodnějších úroků připadnout zhruba dvě miliardy korun.
Od nabídky financování si MMR slibuje větší poptávku po dotacích na zateplování. Jejich nízké čerpání minulý týden kritizovala například aliance Šance pro budovy nebo Cech pro zateplování budov. Podle nich jsou totiž podmínky programu příliš složité a administrativně náročné, zejména pro společenství vlastníků jednotek, které s dotacemi zkušenosti nemají.

 
MMR připouští, že administrativa se žádostmi je složitá, podle nich je ale rozdíl například proti Nové zelené úsporám způsoben tím, že jde o evropské peníze, kde jsou požadavky přísnější.
Přesto slibuje zjednodušení administrativy: například některé listy, v kterých žadatelé potvrzují, že dotace na zateplení znamenají rovné příležitosti pro muže i ženy, už budou předvyplněné. S antimonopolním úřadem jednají také o tom, že by mohli začít žadatelé soutěžit firmu na zateplení ještě před přidělením dotace. Nově by se měl také zvýšit limit pro přísnější soutěže z 10 na 20 milionů korun.

 
MMR by mělo do roku 2023 rozdělit zhruba sedmnáct miliard korun z programu IROP na snížení energetické náročnosti. Zatím eviduje ale jen 661 žádostí ve výši 1,138 miliardy.
„Čekáme, že letos zájem poroste, program je stále ještě relativně nový,“ řekl Rostislav Mazal, ředitel odboru řízení operačních programů. Úřad podle něj současně rozšíří bezplatnou poradenskou pomoc žadatelům, příjemci by mohla být nově i bytová družstva.

 

Elektromobily má v Česku kvůli tomu, že jsou stále drahé a nepraktické, jen pár nadšenců. Vláda to chce změnit pomocí pobídek. Ještě tento rok chce poprvé v historii přispět lidem na koupi elektromobilů. Víc než miliardou korun chce podpořit stavbu rychlonabíjecích stanic.

Premiér Bohuslav Sobotka ve čtvrtek v Mladé Boleslavi na setkání zástupců automobilek a členů vlády potvrdil zájem státu podpořit rozvoj elektromobility. „Technologické změny postupují velmi rychle a musíme na ně reagovat,“ řekl Sobotka. Jedním z plánů vlády je vytvoření sítě více než 1 200 rychlonabíjecích stanic po celé zemi. Ministerstvo dopravy má na ně připravenou miliardu korun. Podle ministra dopravy Dana Ťoka by měly vznikat i na místech, kde není příliš silný provoz, aby řidiči elektroaut měli jistotu, že neuváznou někde bez proudu.

 

Dalším impulsem pro řidiče mají být dotace na nákup elektromobilů. Právě ty nedávno nastartovaly poptávku po autech na baterii v jiných zemích, například v Norsku. Na druhou stranu ale třeba na Slovensku zatím k výraznějším změnám trendů nevedou. „Rozdíl v pořizovacích cenách aut s konvenčními motory a elektrickými je stále vysoký,“ připouští ministr životního prostředí Richard Brabec a věří, že vypsání programu pro občany je reálné ještě v tomto volebním období, tedy do října či do konce roku. „Použili bychom na to peníze z národních zdrojů, tedy hlavně ty, které máme ve Státním fondu životního prostředí,“ řekl Brabec.

 

Brabec: Ať se do dotací zapojí i automobilky
Kolik by mohli lidé dostat, nechce zatím uvést. Dosud stát vyplácí 220 tisíc korun na nákup elektromobilu městy či kraji. Přístup k podpoře elektromobility se v jednotlivých zemích liší, Brabcovi se líbí německý model, kde elektrovůz dotují částkou 4 000 eur (asi 108 tisíc korun). Polovinou z této sumy však přispívají automobilky. „Podmínkou takového programu pro občany je zapojení automobilek, které musí snižovat emise,“ dodal Brabec, jenž elektromobil používá podle svých slov hlavně pro cesty po Praze.

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/stat-chce-podporovat-elektromobilitu-dobijeci-stanice-pg3-/eko-doprava.aspx?c=A170217_2306427_eko-doprava_rny

 

Slovákům od letošního ledna skokově zdražily energie kvůli změně tarifů. I když úřady novinku zase rychle zrušily, výsledkem je koaliční krize, pokus o sesazení premiéra, snaha vlády o znovuovládnutí energetických podniků a především absolutní chaos v cenách.

Pro slovenského premiéra Roberta Fica byl slib nízkých cen energií zásadním předvolebním tématem. O to větší bylo překvapení některých Slováků, když jejich platby za plyn a elektřinu zásadně vzrostly. Příčinou je relativně drobná změna při stanovení regulované složky ceny elektřiny a plynu. Na Slovensku začala platit od 1. ledna. Nová vyhláška tamního energetického regulačního úřadu (ÚRSO) dala větší váhu takzvané pevné složce poplatků za distribuci, kterou lidé uhradí bez ohledu na celkovou spotřebu.

 

V zásadě se jedná o stejnou změnu, jakou chtěl od letošního roku prosadit u elektřiny v Česku i Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten nakonec od záměru ustoupil po hlasitých protestech a poté, co změnu odmítl i premiér Bohuslav Sobotka. Slováci tak v praxi pocítili to, o čem se v Česku jen teoreticky debatovalo. „Změny distribučních tarifů se dotkly všech odběratelů na celém Slovensku a to jak u plynu, tak u elektřiny. Na středním Slovensku však byl růst fixní složky, tedy platby za možnost odebrat energii na úkor variabilní složky, tedy skutečně odebrané energie, nejvyšší,“ uvedl pro iDNES.CZ Jozef Badida, analytik portálu Energieprevas.sk.

 

Změna přinesla citelné zdražení elektřiny pro domácnosti s třífázovým jističem, tedy takové, které používají například také cirkulárky nebo stavební míchačky. Mnohonásobný růst nákladů hlásily i některé úřady a školy. Starosta města Rimavská Sobota Jozef Šimek slovenským Hospodárským novinám řekl, že to pro město znamená zdražení o sedm set procent. U plynu zase měly zaplatit nejvíce rodiny s velkou spotřebou i přesto, že cena komodity na burzách klesla.

 

„Cena plynu na tento rok klesla, ušetříme tak kolem 15 euro ročně. Na pevném poplatku však dnes zaplatíme o 14 euro měsíčně více, což je ročně přes 150 euro,“ popsal dopad na svou tříčlennou domácnost Patrik Meňhart z Nitry.

 

Šéf úřadu radil vodárnám, jak zdražit vodu
ÚRSO přitom ještě v prosinci avizoval, že energie zlevní. Zda šel úřad na ruku distributorům energií a věřil, že to projde bez větší pozornosti, nebo zda si jen špatně spočítal skutečné dopady na slovenské spotřebitele, není jasné. Na veřejnosti se však zároveň objevila nahrávka z jednání předsedy ÚRSO Jozefa Holjenčíka se zástupci vodárenských společností. Holjenčík na záznamu radí, jak prosadit zdražení vody na úkor spotřebitelů, jejichž zájmy by měl z titulu své funkce chránit. V souvislosti s novoročním zdražením elektřiny a plynu byl pak Holjenčík nedávno nucen na funkci rezignovat.

 

Celá změna tarifní struktury cen za plyn a elektřinu byla zároveň zneplatněna a posunuta o rok, i když o pravoplatnosti takového kroku mnozí experti pochybují. To vyvolává další zmatky a nejasnosti, podle jakých pravidel se ceny energií na Slovensku mají účtovat. Holjenčík je přitom vnímán jako Ficův muž, premiér tak musel čelit ostré kritice z řad opozice i od koaličních partnerů. Fico zase kritizoval šéfa opozičního hnutí Obyčejní lidé Igora Matoviče za zneužití fotografie zesnulé české ženy při kampani upozorňující na skokové zdražení energií

.

Opoziční poslanci vyvolali dokonce hlasování o Ficově sesazení. To odstartovalo v úterý, jednání však trvalo jen krátce, než bylo odloženo na čtvrtek. Vzhledem k počtu opozičních poslanců se však neočekává, že by Fico padl.

 

Kritika padá i na Křetínského EPH
Naopak slovenský premiér by mohl nakonec i posílit. Kauza totiž opět otevřela plán na zřízení Státního energetického holdingu, jehož prostřednictvím by vláda posílila svůj vliv na slovenskou energetiku. S myšlenkou holdingu přišla Ficova strana Směr-SD už před deseti lety, od té doby se opakovaně objevuje a zase zapadá.

 

Podle Badida by mělo jít o spojení všech energetických společností, přesná podoba však zatím není jasná. Realizace holdingu by však mohla v konečném důsledku mít dopady i na skupinu EPH jednoho z nejbohatších Čechů Daniela Křetínského. Ta má totiž manažerskou kontrolu nad distributorem plynu SPP nebo distribucí Stredoslovenské energetiky, většinový podíl však v těchto firmách drží slovenský stát.

 

Stredoslovenské energetiky přitom působí právě na středním Slovensku, kde bylo zdražení elektřiny nejcitelnější. Za to se EPH stal terčem útoku některých slovenských politiků. „Respektuji finanční skupiny, pokud si ze státu neudělají dojnou krávu. SNS vyvine tlak, aby EPH odešla,“ prohlásil podle serveru Pravda.sk Ficův koaliční partner Andrej Danko, šéf Slovenské národní strany (SNS). Křetínského skupina nařčení odmítá. Pokud však vláda uskuteční záměr státního energetického gigantu, může to omezit vliv, který EPH má na své slovenské investice.

 

Zdroj: http://ekonomika.idnes.cz/na-slovensku-zdrazily-energie-kvuli-zmene-tarifni-struktury-pus-/eko-zahranicni.aspx?c=A170216_101035_eko-zahranicni_ozr

 

Energetické strojírenství je zmražené. Týká se to jak klasického, tak jaderného energetického strojírenství. Politické hrátky kolem jádra tuto technologii totálně poškodily. Ztratili jsme desítky let vývoje. Dnes jsme mohli mít vyřešenou celou energetickou koncepci, říká hlavní vlastník Vítkovice Machinery Group Jan Světlík.

 

Jak vidíte budoucnost, průmyslu a energetiky v Česku? Jaká je současná situace v energetickém strojírenství?
Co se týká energetického strojírenství, nemyslím si, že se trh zvedá. Je opravdu zmražený a půjde dolů. Týká se to jak klasického, tak jaderného energetického strojírenství. Tady působí několik věcí. Zaprvé je zastavena výstavba jaderných elektráren. To je high-tech technologie, na které pracují nejlepší mozky, pracuje se s výjimečnými materiály. Vzhledem k tomu, že se projekty odkládají – konkrétně v Česku se zrušil projekt na Temelín – nepřináší toto odvětví výsledky.

 

To už budou od dubna 2014 pomalu tři roky.
Ano, ale tendr se chystal a prováděl asi pět let. Zpracování nabídek a příprava, to stálo spoustu peněz. Česká republika si pozvala všechny tři velké uchazeče a pak se tendr zrušil. Diplomaticky řečeno došlo k výraznému narušení vztahů mezi klíčovými dodavateli celosvětových technologií a Českou republikou.

Také klasická energetika je v katastrofálním stavu, protože zásahem OECD se z EU nemohou financovat projekty klasických elektráren do 600 MW. Kvůli doporučení OECD se mohou dokončovat jen takzvané nadkritické technologie. Nikdo z Evropy tak není schopen nic udělat, vznikne jen pár výjimečných projektů. Vzhledem k tomu, že nikoho nezajímá, jaký bude výsledek, tak 90 % klasické energetiky v Evropě zanikne. To považuji za zásadní problém. Takový blesk z čistého nebe. Jak zlikvidovat energetické strojírenství v Evropě, na to je EU dobrý expert. K tomu zbývá výroba energie z větrných elektráren, fotovoltaiky se vyrábějí úplně někde jinde. Ty se v Evropě vyrábějí v marginálním množství.

 

Co nám tedy zbývá?
Zbývají nám technologie plynu a vodík. To jsou vývojové věci, kterým se nikdo nevěnuje. Ve strojírenství dojde k obrovské proluce. Bude otázkou, jak to řešit, protože nikoho nic nezajímá. Poraďte si, jak chcete. Je to infrastrukturální záležitost, kterou by se asi stát měl zabývat, což se u nás samozřejmě neděje.

 

Převládají názory, že hnědouhelným elektrárnám odzvonilo. Nějakou dobu to ale ještě bez uhlí nepůjde. Jak tu situaci vidíte Vy?
Nemyslím si, že hnědouhelným elektrárnám odzvonilo. Akorát je bude stavět někdo jiný, protože Evropa nebude schopna poskytovat na výstavbu těchto zdrojů pojištění. Žádná firma nemůže jít do projektu na čtyři šest let s přípravou bez pojištění, které je klíčové. Na projekty pojištění firmy nedostanou. Uhelné zdroje se budou stavět, ale nebudou je dodávat firmy z Evropy. Je to obrovská škoda, ale žijeme v nějakém systému, kterému se musíme přizpůsobit.

 

Uhlí je pořád zdrojem levné energie. Tuzemské uhelné elektrárny se modernizují – Ledvice, Prunéřov, Chvaletice. Technologie budou ale stále lepší. Nebude to pro nás jednou nevýhoda?
Samozřejmě je dnes velkou výhodou, že dokážeme daleko efektivněji využívat energetické zdroje. To je jedna část. Každý má nějaké přírodní zdroje a nebudeme si vykládat, že je budeme bojkotovat. Od Turecka až po Pákistán se táhne pás hor, kde je obrovské množství hnědého uhlí. Třeba známé zásoby Pákistánu jsou na deset tisíc let. Budou ti Pákistánci uhelné elektrárny stavět? Říkám, že ano, protože je to stabilní zdroj, který není závislý na ničem. Tady mám uhlí, vedle ložiska postavím elektrárnu a dodávám. Postaví si nadkritiku o 50 nebo 60 procent dražší? Nepostaví. V Evropě se to buď shora něco změní, nebo to bude stavět někdo jiný.

 

Podle české Státní energetické koncepce (SEK) se nejspíš neobejdeme bez jádra. Tendr na Temelín byl zastaven. Otázka je, co řekne na stavbu dalších bloků ministr financí Andrej Babiš, když ve firmě ČEZ vlastní zhruba 70 % stát. Vláda ovšem neprolomila limity na těžbu uhlí. Byla to podle Vás chyba?
Je to obrovská chyba. Jestli mám něco na skladě, tak to přeci dobrovolně nevyhodím do luftu. O přírodní zásoby bychom měli pečovat. Jestli jsou to severní Čechy nebo Ostrava, zásoby čehokoliv. To, že to nevytěžíme my, ale třeba necháme budoucím generacím, je také řešení. Je třeba si to chránit.

 

Jaký je Váš názor na jadernou energii?
Jsem obrovský příznivce jádra. Politické hrátky kolem jádra za posledních třicet čtyřicet let tuto technologii totálně poškodily. Ztratili jsme desítky let vývoje. Dnes jsme mohli mít energetickou koncepci vyřešenou celou, protože v nukleárních technologiích je ohromná budoucnost. Nicméně si myslím, že jdeme spíše dolů než nahoru. Není otázka, co vymyslí vědec, nějaký inženýr to musí zrealizovat. O to přicházíme, a vidím to jako obrovskou škodu.

 

Podle SEK bude po roce 2040 jaderná energie generovat 46 až 58 % vyrobené energie. Obnovitelné zdroje 15 až 25 % a uhlí 11 až 21 %. Zemní plyn kolem 15 %. Líbí se Vám taková koncepce?
Vždy můžeme diskutovat o nějakých procentech. Myslím si, že dominantní jádro je správná koncepce. Když vidím, jak se bude koncepce naplňovat, tak jsem ale spíše skeptický. V Česku ani okolních zemích nevidíme reálný projekt v nejbližších deseti letech. V jaderné energetické vidíme klíčové projekty jako demontáž. Naše generace bude rozebírat. Nevěřím tomu, že do mých 70 let postavíme elektrárnu. Nemyslím jadernou. Dnes je to tak zabetonované. Nevím, co by se muselo stát, aby politická reprezentace řekla: Tady ten blok bude stát. Dáme to tam a tam. Vláda, která o tom rozhodne, bude jen kritizovaná. Bude jiná za čtyři roky, a jiná za další čtyři další. Doba výstavby kolem 12 let tomu nenahrává. Dnes jsou úspěšné jen krátkodobé projekty.

 

A v energetice se přitom dříve plánovalo na padesát let. Jsou tyto doby pryč?
V této době už nejsme. Energetika byla v těchto plánech neporazitelná. Byl to dlouhodobý byznys. V zásadě se na energetice nedalo prodělat. Dnes je to jinak. Energetiku hlavně destabilizovaly obrovské dotace, které šly do obnovitelných zdrojů. Kdyby se technologie vyvíjely normálně, tržně, tak by tato destabilizace nikdy nenastala. Je mi až trapné kupovat 1 MWh za 28 eur, když vím, že za tuto cenu to prostě nejde. Problém nastává jinde. Nastává éra poplatková. Já za elektřinu platím stále více, poplatky dnes tvoří 70 % ceny. Šílená politika českého státu nás dostává do situace, že máme levnou energii, ale celková cena je obrovsky vysoká.

 

Zdroj: www.euractiv.cz

 

V nové směrnici pro obnovitelné zdroje Komise navrhuje omezit roli biopaliv při snižování emisí z dopravy. Ukazuje se totiž, že mohou životnímu prostředí spíše škodit. Komise navíc podle evropských auditorů nemá dostatečnou kontrolu nad tím, jaká biopaliva se v EU vlastně používají.

 

Biopaliva by měla hrát v evropské dopravě jen omezenou roli a po roce 2020 už by neměla získávat veřejnou podporu. Evropská komise o to usiluje ve svém návrhu nové verze směrnice o obnovitelných zdrojích, která má platit právě v příštím desetiletí.To se setkalo se silnou kritikou ze strany firem, které biopaliva vyrábějí. Producenti bioethanolu Komisi obvinili z toho, že podporuje využívání klasických paliv, výrobci biodeselu zase označují návrh za „nepřijatelný“.

 

Nová směrnice o OZE je součástí velkého legislativního balíčku, který Komise představila na podzim. Bruselská exekutiva v něm míří proti konvenčním biopalivům vyráběným ze zemědělských plodin. Zatímco v roce 2021 by měl jejich podíl v dopravě dosahovat maximálně 7 %, do roku 2030 chce Komise toto číslo snížit na 3,8 %. Podíl dalších „nízkoemisních paliv“ by měl naopak vzrůst na 6,8 %. Týká se to elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo vyspělejších biopaliv.

 

Podle šéfa evropského sdružení výrobců bioethanolu Emmanuela Desplechina si EU tímto krokem komplikuje plnění vlastních klimatických cílů. „Udržitelná konvenční paliva“ vyráběná z kukuřice, pšenice nebo cukrové řepy by v tom prý mohla pomoci.„Namísto aby Komise podporovala obnovitelná nízkoemisní paliva, jako jsou biopaliva vyráběná udržitelným způsobem v Evropě, je její návrh přátelský vůči ropě,“ prohlásil v lednu na debatě věnované tomuto tématu. Podle výrobců ušetří bioethanol vyráběný v EU ve srovnání s benzínem o 64 % víc emisí skleníkových plynů. To odpovídá ročním emisím ze čtyř milionů aut.

 

Politika se mění příliš často
Bernd Kuepker z generálního ředitelství Komise pro energetiku zdůraznil, že bioethanol vyráběný ze zemědělských plodin má na životní prostředí nepříznivý vliv kvůli takzvaným nepřímým změnám využití krajiny (Indirect Land Use Changes – ILUC).

Tyto nepřímé změny způsobuje nahrazování lesních a travních porostů poli, na kterých se pěstují plodiny potřebné pro produkci zelených paliv. Proměna krajiny může ohrožovat potravinovou bezpečnost, ovlivňovat ceny polnohospodářských komodit a paradoxně také zvyšovat množství vypouštěných emisí. Komise proto dává přednost vyspělejším biopalivům, která lze vyrábět například ze zemědělských zbytků nebo z odpadu.

Podle Paula Deana z institutu pro výzkum environmentálních otázek na University College v Corku se ale vyspělejší typy biopaliv v Evropě zatím dostatečně nerozvinuly kvůli vysokým nákladům, poklesu cen ropy a politické nestabilitě. Politika v oblasti biopaliv totiž podle něj k těm nejproměnlivějším v EU.
Biopaliva: jaká a odkud
Navíc má EU mezery v tom, jak kontroluje udržitelnost produkce biopaliv. Minulý rok na to ve své zprávě upozornil Evropský účetní dvůr. Většina biopaliv přicházejících na evropský trh prochází certifikací v rámci dobrovolných systémů uznávaných Komisí. Auditoři ale zjistili, že tento způsob kontroly je slabý.

Komise podle nich nežádá potvrzení o tom, že za výrobou biopaliv nestojí konflikty o vlastnictví půdy, nucená nebo dětská práce nebo špatné podmínky pro zemědělce. Dobrovolná schémata prý nesledují ani dopady produkce biopaliv na krajinu nebo ověření toho, že se skutečně vyrábějí z odpadů nebo zemědělských plodin splňujících environmentální standardy.V Evropském parlamentu to kritizoval například český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), který se tématem zabývá.

 

„Když se řekne ‚Evropská unie‘ v kontextu ochrany životního prostředí, první, co mě napadne, je slovo ‚lídr‘. Proto pro mne bylo velkým zklamáním dozvědět se ze závěrů této zvláštní zprávy, že v tématice tak kontroverzní a citlivé, jako je certifikace biopaliv, nelze na EU spoléhat,“ říká. Je podle něj paradoxní, že Unie na jedné straně ročně investuje stovky milionů eur do rozvojové pomoci po celém světě, bojuje proti hladu a neférovým obchodním praktikám. Nevhodná produkce biopaliv totiž v některých zemích způsobuje právě chudobu, hlad, špatné pracovní podmínky a podvody, zdůraznil. EU prý musí být schopna jasně doložit původ biopaliv, systém musí být transparentní a data od členských zemí ověřitelná.

„Nebuďme naivní a mluvme otevřeně – vliv zájmových skupin je v této oblasti enormní, a proto je zásadní, aby byl celý systém transparentní a spolehlivý, protože EU by měla zůstat lídrem v oblasti ochrany životního prostředí,“ říká europoslanec.

 

 

Zdroj: www.euractiv.cz

Řada investorů se odvrací od uhlí. Ilustrují to i problémy, které měl ČEZ s projektem v Černé Hoře. Balkánské země by se měly uhlí zbavit, napsala analytička z Climate Action Europe pro srbský EurActiv. Uhlí není pro balkánské země budoucnost, tvrdí Dragana Mileusnićová z evropské sítě nevládních organizací Climate Action Europe (CAN), která se zabývá vývojem v jihovýchodní Evropě. Země západního Balkánu budou vysoce citlivé na globální změnu klimatu, ve své energetické politice však stále spoléhají na uhlí, zdůrazňuje ve svém komentáři zveřejněném na stránkách srbského EurActivu.

 

Z balkánských zemí na uhlí nejvíc závisí Kosovo, Makedonie a Srbsko.
Hnědé uhlí má spalovat i nová elektrárna Pljevlja, kterou by mohla v Černé Hoře stavět česká společnost Škoda Praha ze Skupiny ČEZ. Mluvčí skupiny Barbora Půlpánová včera ČTK sdělila, že firma bude při stavbě spolupracovat se společností General Electric (GE). Do konce února prý chtějí obě firmy představit černohorské společnosti Elektropriveda Crne Gore (EPCG) návrh podmínek financování. Podle dřívějších informací by měl projekt elektrárny o výkonu 254 megawattů stát asi 9,5 miliardy korun.

 

ČEZ a financování investice
„Zatímco hledáme zdroje pro financování uhlí, Čína se stává globálním lídrem v boji proti klimatickým změnám a plánuje snížit emise a množství energie vyráběné z uhlí. Evropští investoři zároveň opouštějí investice do uhelných projektů, protože dlouhodobě nejsou výdělečné,” říká Mileusnićová.

Příkladem toho byly podle ní i komplikace, se kterými se ČEZ setkal loni na podzim. Agentura Reuters tehdy informovala, že se plán na financování elektrárny Pljevlja zhroutil kvůli opatrnosti České exportní banky a Exportní garanční a pojišťovací společnosti, u kterých energetická firma hledala exportní financování. Teď se česká společnost do projektu znovu pouští ve spolupráci s americkým průmyslovým konglomerátem.

 

Do EU s čistými elektrárnami
Mileusnićová se ve své komentáři zaměřuje především na Srbsko, které v posledních letech navýšilo zejména díky vodním elektrárnám podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie. Do roku 2020 by měl dosáhnout 27 %. Už v roce 2014 se ho povedlo navýšit na 23 %. Nejvýznamnějším zdrojem pro výrobu elektřiny ale bylo uhlí. Země se v červnu 2015 poprvé ve své historii zavázala ke snižování emisí skleníkových plynů. Je také první kandidátskou zemí EU, která to udělala. Do roku 2030 chce emise ve srovnání s rokem 1990 snížit o 9,8 %.

 

Srbsko má cíl pro snížení emisí, ve skutečnosti je ale může zvýšit.
Podle analytičky to ale v praxi znamená, že si vláda nechává naopak prostor pro zvyšování emisí. Podle údajů ze srbského reportu pro Rámcovou dohodu OSN o změně klimatu byly emise v roce 2013 o 25 % nižší než v roce 1990. Podle ekologů kolem čísel také panují nejasnosti kvůli otázce Kosova, které v roce 2008 vyhlásilo nezávislost. Snižování emisí je téma i pro další balkánské země uvažující o vstupu do EU, které budou muset své stávající uhelné elektrárny modernizovat, pokud budou chtít vyhovět unijním předpisům.

 

Podle listopadové zprávy CAN na uhlí v regionu nejvíc závisí Kosovo, které EU vnímá jako potenciálního kandidáta. V roce 2014 vyrábělo z uhlí 97 % elektřiny. Za ním následovala Makedonie (69,5 %) a Srbsko (64,8 %). Rozvoj obnovitelných zdrojů v oblasti zatím příliš výrazný nebyl. Ekologové ve zprávě upozornili, že v Albánii, Kosovu a Černé Hoře nebyla instalována žádná výrobní kapacita v solární ani větrné energii.

 

Zdroj: euractiv.cz

Pod vlivem řady vnitřních i vnějších rizik, kterým integrační uskupení EU čelí, příliš prostoru nezbývá na projekty, které by mohly EU opětovně stmelit a konkurenčně posunout. K jedněm z mála může patřit v prosinci zveřejněný energetický balíček, na kterém však nebude úplně jednoduché se v nynější zostřené době shodnout.
Střechou celého balíčku je návrh nařízení o správě Energetické unie a jejích jednotlivých součástí – tedy energetické bezpečnosti, vnitřního energetického trhu, energetické účinnosti, snižování uhlíkových emisí, a aktivit spojených s výzkumem, inovacemi a konkurenceschopností.

Vytvoření efektivního mechanismu správy Energetické unie se může ukázat být významným testem soudržnosti EU v současné složité době. A toto téma přímo vybízí k tomu, aby se tímto testem stalo. Není pochyb o tom, že právě na symbióze energeticko-klimatických priorit může Evropa postavit svoji budoucí prosperitu. Vytvoří-li, či bude-li pokračovat ve vytváření uceleného cyklu počínaje vzděláním, výzkumem a vývojem, inovacemi, rozvojem zpracovatelského průmyslu, síťových služeb, digitalizace a efektivní alokace finančních zdrojů se zaměřením na komplexní pokrytí výzev z těchto priorit plynoucích, může vskutku v tomto oboru získat a vytvořit globální, dlouhodobou konkurenční výhodu a prokázat zcela praktický smysl své existence.

Problém je v tom, že nynější furiantské hašteření příliš nenahrává nalézání společných jmenovatelů, když právě v oblasti klimaticko-energetického mixu se národní pohledy v Evropě poměrně výrazně odlišují.

Návrh správy Energetické unie by měl přinést dva zásadní efekty, nutné pro to, aby se výše zmíněný scénář v praxi naplnil. Tím prvním je potřeba radikálního zjednodušení pravidel hry, chcete-li regulace. Je občas pádně poukazováno, že jestliže vývoj informačních a komunikačních technologií a digitalizace se odehrává v prostředí funkčnosti tržních signálů, k otevírání se energetického trhu dochází v Evropě skrze stále komplikovanější a netransparentnější administrativní pravidla, znamenající od počátku zásadní tržní deformaci.

A druhou oblastí je pak nastavení efektivní platformy vztahů mezi Evropskou komisí a členskými státy. Vedle úplného zrušení či zásadní integrace více než 50 stávajících legislativních norem je očekáváno, že od ledna 2019 každý členský stát zpracuje a předloží integrovaný vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu (nabízí se zde analogie s Národními programy reforem v rámci procesu Evropského semestru).

Za zásadní je nutné považovat identifikaci nejen společných rysů mezi energetickými prioritami jednotlivých členských států, ale též nalezení konsensu ohledně platformy financování gigantických investičních potřeb (v duchu článku 27 návrhu nařízení), jež tento koncept předpokládá.

Přejme si, aby schopnost dohodnout se ku prospěchu většiny EU převládla nad obhajobou momentálně vnímaných národních zájmů. Jinak se vystavujeme riziku vykopání dalšího zásadního příkopu napříč EU, z něhož bychom už nemuseli mít dostatek sil se vyhrabat, a promarnění příležitosti nejen na energeticko-klimatickém poli.

Petr Zahradník je poradcem prezidenta Hospodářské komory České republiky a členem Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV).

 

Zdroj: euractiv.cz